Společně s Rachael jsem okolo něj prošel, i když ona stále nebyla ve své kůži. Ve dveřích jsem na svém rameni ucítil bratrovu ruku, která zvýšila svůj stisk, když přítomný chystal zavřít dveře. Okamžitě se mě pustil a já v zádech ucítil nepatrný průvan, když se vrhl zpět do místnosti za námi. Skočil přímo po Rosie, které z rukou během okamžiku vzal zářící kamínek. Ihned co si co vtiskl do dlaně, zmizel.

,,Tady už je vážně normální, že tu lidé jen tak mizí," promnul jsem si oči při pohledu na místo, kde před chvílí Dominic stál.

Rosie stále seděla, však se zavřenýma očima, které když po chvíli otevřela už neměla bílé, ale své, normální. Během chvíle však zády dopadla na postel přičemž se k ní Rachael ihned vrhla a vzala ji do náruče

,,N-no tak, Rosie. Prober se," odhrnula jí blond vlasy z obličeje.

,,On ji m-má," špitlo po chvíli děvče s dlouhým nádechem, ,,tu duši."

,,Zachránil ji," zamumlal jsem si pro sebe, ,,čarodějové se sami dokáží zbavit své moci, ale pokud by se o to snažil Lockhart, musel by to udělat násilím, protože ona by mu ji sama nedala. Proto se jí vzdala a teď ji má Dominic."

Rachael si částečně oddechla, když hladila Rosie po tváři, mezitím co ona pomalu otevírala oči.

,,Už je všechno v pořádku, už jsi v bezpečí," usmála se i přes uslzené tváře, zatímco se pár metrů od nás začal formovat zvětšující se oblak černého kouře.

,,Dělej co musíš," ozval se opět hrubý čarodějův hlas, když z kouře vystoupily dvě nám známé postavy, obě v kápích.

Mně se opět sevřelo hrdlo a vlna energie mě odhodila na stěnu, tak jako Rachael, která skončila metr vedle mě.

Keir šla jako první, jedním pohybem ruky zvedla malou Rosie do vzduchu za pomoci červených pramínků mlhy a následně ji přiložila dlaň na čelo. Já bez jediného pípnutí společně s brunetou pozoroval.

,,Nemá ji," otočila se po chvíli nově příchozí, ,,kde je ta duše?" otočila se na nás dva naštvaně.

Rachael těžce polkla, ale ani jeden jsme nic neřekli.

,,Ona ji nemá, ale cítím ji tu," řekla Keir opět po chvíli.

,,Já vím, kdo ji má," usmál se Lockhart, ,,ale oni se nám také budou hodit. Jeho odveď do kanceláře a s nimi si dělej, co chceš. Jen je moc nepoškrábej."

,,Jistě," odfrkla si.

On udělal pár kroků ke mně a já cítil jak se mi rozbušilo srdce, ale snažil jsem se to nedát na jevo. Opět mi před očima mávnul rukou a já se během okamžiku ocitl v jeho kanceláři. Zamotala se mi hlava, ale hned jsem zbystřel, když se přede mnou objevil Lockhart. Opět se pro mě už typicky posadil na své křeslo však zahalený v kápi a tmavým stínem přes obličej. Pokusil jsem se ze židle zvednout, ale marně. Nedokázal jsem se sebevíc pohnout, zmohl jsem se jen na otočení hlavou.

,,Jste najednou nějaký zamlklý," uchecht se s propletenými prsty rukou jejíž lokty se opíral o stůl.

Já dál nic neřekl, dokud nezvedl hlavu čímž jsem mohl vidět jeho zářivé oči. Hned poté si z hlavy sundal kápi, která se během okamžiku rozplynula a na křesle už seděl Lockhart, tak jak jsem ho znal od začátku.

,,Možná to bude tak lepší," usmál se.

,,Co jste vůbec zač?" těžce jsem polkl při pohledu do jeho zahleděného výrazu.

,,Mírotvůrce," pozvedl koutky, ,,nebo spíše spasitel. Chci s mocí lidem ukázat rovnováhu, kterou po tolik staletí narušovali. Zkrátka uvést svět do původního stavu za pomoci moci kterou získávám."

,,Nemyslím si, že by ten mír skončil tak, jak si většina lidí představuje," semknul jsem rty.

,,To máte pravdu," zvedl se druhý přítomný, ,,nebude to tak, jak se o to pokoušeli mí bratři a sestry, když zjistili, že jejich zbrklost stvořila mě, toho který musí vše dokončit, nastolit konečný mít ve světě. K tomu však člověk potřebuje něco víc než jen tvrdou píli. Je potřeba moc, ke které už mi zbývá jen poslední krůček. I když bych se vás vlastně mohl zeptat, kde ta duše je," propojil si ruce za zády a přes stůl se na mě naklonil.

Já mlčel. Neustupoval jsem v našem očním kontanku, ale jemu během okamžiku zčernaly oči a mojí hlavou začala pulzovat ostrá bolest.

,,Já to vlastně vím, aniž bych vám musel číst myšlenky, má ji Dominic. Jeho ochota a oddanost je pro mě až překvapivá přes jeho duševní stav."

,,Nemusel takový být, to vy jste z něj tu zrůdu udělal," zaťal jsem zuby a zaťal ruce v pěst.

On se na mě pár okamžiků beze slova díval. Během vteřiny však vypadal až nepřirozeně stuhle a ze zad mu opět vystoupil černý stín, který se vydal ihned za mnou.

,,To je pravda, nemusel. Ani on takový nemusel být, ale osud to tak chtěl," řekl stín hrubým hlasem při letmém pohledu na Lockharta, ,,celou dobu jsem čekal na dnešní chvíli, proto jsem musel nějak zabít čas a Dominic byl jedna z možností. Pak už jen stačilo mému vnějšímu já do hlavy vštípit, že v tom jediném chlapci je náš úspěch."

,,Takže udělat z mého bratra blázna byl plán? Udělat z něj něco, co nikdy nebyl, udělat z něj někoho kdo každodenně bojuje s vlastními vzpomínkami a ovládnout, toho který z něj má dostat tu poslední kapku života?"

,,Nechal jsem ho s ním si hrát, dokud jsem nemohl konečně ukázal svou pravou sílu. Dal jsem mu nesmrtelnost, aby pro mě naplnil poselství, zatímco já ho v podvědomí ovládal jako loutku. Po celá ta staletí jsem žil v těch přesýpacích hodinách a jemu dával pouze část své síly. Pak se mu však zachtělo znát a umět víc, proto je rozbil, aby získat to, o čem si myslel, že je správné - moc."

Konečně mi do sebe začalo vše zapadat. Samotný Lockhart za nic nemůže, jen čaroděj si z něj udělal oběť, tak jako z Dominica. A všechny ty Rosiiny nápovědy - věděla, že on je ten, kdo udělá všechno jen aby získal duši, kterou měla. Proto mi dávala všechny ty hádanky, abych se dozvěděl pravdu. Než bude pozdě. Jediné, co však stále nechápu, jak dokázala duši používat, pokud to vážně byla ona, kdo se nechal zmizet tenkrát, když jsem ji zachraňoval. Jaktože přežila? Je tu všude okolo mnoho nezodpovězených otázek, já se však chtěl dostal alespoň ze židle, na které jsem byl stále připoutaný.

,,Zkrátka a dobře, bude na svět lepší pohled než dřív," byl slyšet jeho úšklebek, zatímco mi zaryl prsty do čela a já měl během chvíle před očima černo.