Já si s ní vyměnil letmý pohled. Během chvíle jsem vstoupil do vedlejší místnosti, kde Rosie seděla na posteli, ale nespala. Seděla čelem ke zdi, po které přejížděla prstem jakoby po ní kreslia. Dveře jsem za sebou po vchodu zavřel, v tu chvíli tiše promluvila:

,,Vím, co chcete udělat. Je to nebezpečné, ale na druhou stranu také jediná možnost."

,,To také určitě víš, že tě budeme potřebovat," podíval jsem se na ni, když se otočila a nohy svěsila z postele

Jako odpověď mi jen tiše kývla a vydala se malými krůčky směrem se mně.

,,J-jsi si j-jistá, že to zvládneš?" ozvala se Rachael, když jsem se s Rosie vrátil zpět.

,,Vím toho o něm víc než on sám," podívala se mi do očí, než se na chvíli zamyslela, ,,zrovna vyšel se svojí kanceláře a jde po schodech dolů."

Já společně se ženou naproti sobě nabil vyděšeného a zmateného výrazu, ale i přes to jsme se dál snažili věnovat pozornost našemu plánu a využití situace s Rosiinou jistotou. Jako první se Rachael vydala s děvčátkem ven z pokoje. Já za dveřmi jen tiše poslouchal. Vše šlo tak jak mělo - upoutání Lockhartovi pozornosti. Vše nám vycházelo, i to co řekla Rosie. Zrovna scházel ze schodů, když se na chodbě střetli. Ihned se na něj vrhla, objala ho a vydala se s ním ven. Já měl po chvíli volný průchod. Ze stolu jsem vzal papírek, který Rachael popsala a vyšel jsem na chodbu.

Recepce byla také prázdná, takže jsem tam papírek rychle položil. Doufal jsem, že text ,V devět u mě' bude dostačující, aby splnil svůj účel. Na Rachael jsem během okamžiku zamával a ona se při posledním ohlédnutí na Rosie jak upoutává Lockhartovu pozornost vydala za mnou.

,,Řekla jsem, že si jdu udělat čaj, takže musíme rychle," podívala se na mě a následně jsme se tiše vydali do prvního patra směr Lockhartova kancelář, ,,j-jak to teď ale uděláme," zarazila se Rachael těsně u dveří, když jsem vstoupil do místnosti, která byla kupodivu odemčená.

,,Počkáme," pokrčil jsem rameny při pohledu na hodiny, které visely na zdi za mnou, ,,ještě máme pět minut. Pokud to vyjde."

Dlouze jsem se okolo sebe rozhlédl, přičemž Rachael zavřela dveře a já doprostřed místnosti postavil židli, na které jsem tu vždy sedával.

,,A to si myslíš, že ji udrží?" zarazila se bruneta při mém až moc vítězném výrazu.

,,Kdyby bylo nejhůř, mám pásek," dodal jsem.

,,Tohle dopadne špatně," zadívala se přítomná do země, ,,tohle dopadne hodně špatně."

Během dalších pár minut se z chodby opravdu začaly ozývat kroky, na které jsem čekal. S Rachael jsem se schoval za dveře a tiše stál.

,,Davide?" vešla do místnosti žena z recepce, za kterou jsem ihned zavřel dveře načež se zmateně otočila.

,,Myslím, že byste se měla posadit," podíval jsem se na židli zatímco se pobaveně usmála při pohledu na Rachael.

,,Čekala jsem, kdy se o něco takového pokusíte," ušklíbla se a sama od sebe se posadila, což mě samého překvapilo.

,,To také jistě víte, proč jsme tady," zvážněl jsem, když se opět uchechtla, ,,co víte?"

,,Podle toho, co víte vy."

,,To, co mi řekl bratr a to, co vím z knihy," semknul jsem rty.

,,To na tom nejste o nic lépe než já," promluvila s klidem.

,,To si nemyslím. On vám musel něco říct."

,,Ano řekl," pozvedla koutky, ,,ale já ho nehodlám zradit, ne po tak dlouhé době, co jsem mlčela."

,,A jak jste se k sobě dostali?" ozvala se po chvíli Rachael.

,,Vážně?" otočil jsem se na ni zmateně.

,,Nech mě mluvit, Jacobe," odsekla bez výrazu, když udělala několik kroků směrem k židli při pohledu na ženu na ni a čekání, až něco řekne.

,,Bylo to jako vyhrát v loterii, jen štěstí které dokáže změnit život," podívala se na Rachael a následně na mě, ,,byla jsem studentka, když jsme se potkali, on měl na univerzitě odpolední přednášky a já byla někdo, kdo věřil v lásku na první pohled. Byla jsem jen naivní holka. Románky na jednu, noc díky kterým jsem se dostala až sem. Dlouho mě přemlouval abych s ním jela a já nakonec souhlasila. V tu chvíli se z Rebeccy Clarkové stal jen někdo, kdo se snažil zjistit, co mu život naservíruje přístě. Pak mi řekl pravdu, že jsem jediná komu věří a jediná, kdo bude znát pravdu. Přesto nevěřím, že mi řekl vše, to on nemá v povaze."

,,My ale chceme vědět přesně to, co vám neřekl," naklonila se k ni Rachael, ,,to, co je vám nad slunce jasné, protože znáte detaily, které vás zavedenou k řešení."

,,Jste chytřejší než vypadáte," ušklíbla se, ,,ale to, na co čekáte teprve přijde."

S Rachael jsem si vyměnil dlouhý pohled, než se třetí přítomná zvedla a vydala se směrem ke dveřím.

,,Neřeknu mu o tom, co se tu stalo," otočila se na nás, ,,ale vy byste se měli připravit. Noc se blíží."

Během chvíle jsme v místnosti zůstali sami a já měl snad ještě víc otázek než před tím. Rachael se na mě podívala s až zkroušeným výrazem.

,,Myslím, že jsme si moc nepomohli," těžce polkla.

,,To bych neřekl. Víme, že se něco chystá, něco velkého."