,,Deník?". Lucy se nevěřícně podívala na velkou knihu. Teprve teď si všimla že uvnitř je malá myslánka. Alia ukázala na myslánku a začala deníkem listovat. Když našla příslušnou stránku odtrhla jí a zmuchlala. Hodila ji do malé stříbřité myslánky a list se tam hned rozpustil. ,,Lucy?".
Lucy se otočila a pozřela na dívku svoje oči. ,,Hmm?". ,,Následuj mě".
Poté Alia udělala zvětšovací kouzlo a myslánka byla velká jako stůl. Alia dala do myslánky hlavu a cítila jak jí víří vlasy. Tvrdě dopadla na zem a její život se roztříštil na několik kousíčkú.
,,Lucy?" Zachraptěla a šátrala kolem sebe.
Kamarádka se neozvala. Alia otevřela oči. Její kamarádka nikde nebyla vidět. ,,Lucy" zakřičela a její hlas pomalu komíral. ,,Nekřič". Vedle ní zrovna dopadla Lucy a oprašovala si zrnka prachu z hábitu.
Alia se rozhlédla kolem sebe. Tuhke vzpomínku vždy jen četla a prostranství bylo jiné než si představovala. Na zemi nebyla jediná tráva a byla tvrdá a rozžhavená na dotek. A navíc kde byl děda? Rozhlédla se okolo sebe ale všude byla jen planina a slunko pražilo o sto šest. Náhke si všimla zvláštní věci. Zem u vyschlého koryta se pohnula. ,,Luc pojď ke mě" řekla a šla blíž k zemi která se stále hýbala. Pak se zem náhle vznítila a vyrostl z ní člověk.
Byl to velmi mladý chlapec. Měl kolem osmi let a měl rozčepýřené hnědé vlasy . Ještě šedo modré oči a oranžovo-černý hábit.
,,Wille moc ses neproslavil. Všimla jsem si tě. Mazej domů jinak tě pošleme do británie". Z domu vyšla přísně vyhlížející dáma.
,,Tvůj děda...nebyl z Británie?" Ptala se zamyšelně Lucy a zamračeně stáhla obočí.
,,No, cestoval z místa na místo. Jeho táta studoval draky, a máma byla z odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. Velice ale pochybuji že se s mím pradědečkem vzala dobrovolně. Myslím že to po ní chtělo ministerstvo. Dnes se ale vše dozvíme protože já jsem se dostala jen do jeho pátého ročníku. Domnívám se že ministestvo to chtělo kvůli pradědečkovi a jeho zálibě v dracích.
Jako jestli náhodou nechce draka mít nebo ke pašovat do británie".
,,Mami, omlouvám se" řekl William a se zkroušeným výrazem se ploužil k domu. Ale hned se stalo něco neobvyklého.
Když zmizel za osamělým stanem řekl jen tak do prázdna slova. ,,Vylez All". Ze stanu vylezla dívka. Měla asi deset let a dlouhé plavé vlasy. Na sobě měla umolousané šaty a obličej zbrázděný puchýři. Neusmívala se a tvářila se odevzdaně a smutně. William jí podal láhev. ,,Vypij to" přikázal. All si láhev přiložila k ústům a lokla si. William si vzal Jinou čutoru a vypil jí. Z dívky byl najednou Aliin dědeček a z něho byla dívka. All se znovu zanořila do stanu a Will utíkal pryč. ,,Proč to udělal?" zeptala se Lucy. ,,Ta holka je Annabelle Jil, byla u rodině Jonesových za služku. Měla dovoleno chodit kam chce a proto jí můj praděd William využíval aby mohl ke drakům. Možná jí i miloval protože za ní chodil hodně často. Pomáhal jí s těžkými pracemi a když jeho matka Vesta kontrolovala jeho tátu Ymira. A někdy spolu šly za draky. Pokud vím All to s draky uměla výtečně. Ve svém deníku popisuje že si u nich vždy sedla a koukala se jim z očí do očí. Oni jí za dvě hodiny začaly jemně důvěřovat. Prý je respektovala a sledovala jejich život. A neměla ráda lidi. Pojď je následovat". Allia vyrazila po horké zemi za Willem.

Pomalu pokládala nohu pře nohu a přemýšlela. Sundala si boty a dál šla bosky. Teplá zem hřála do jejích nohou. Ohlédla se a uviděla Lucy která jí obratně následovala. Ušly asi tak dvě míle když se Will zastavil. Z úst mu vyšel skřek. Náhle se začal přibližovat drak. Ale to už je myslánka vtahovala zpátky pryč.

Tvrdě přistály na zemi pokoje. Allia se okamžitě postavila. Stránky které z deníku vyrvala se ocitli zase na svém místě bez jediného škrábance. Vzala další a nacpala je do malé myslánky. V noze jí trochu tepala bolest. Lucy se postavila. ,,Jdeme někam zase? A co se stalo s Annabell?". Allia se smutně usmála. ,,Když měla jedenáct v létě někam uprchla a ztratila se. Nikdo se jí nenamáha ani vypátrat". Allia se usmála a ponořila hlavu do zčeřené vody.

Tentokrát dopadli na podlahu kupé nejspíš ve vlaku. Kolem byly dvě dívky a dva chlapci. Hlasitě se smály a žertovali. ,,Kde jsme?" zeptala se Lucy. ,,Ve spěšném vlaku do bradavic" odpověděla Allia. Chlapec který ve vlaku seděl nejblíž k nim se nahnul a jakoby se koukal přímo na ně. ,,Berenico umíš to kouzlo? Přivolávací myslím". Jedna z dívek vzhlédla. Byla krásná s dlouhými černými vlasy hladkým obličejem a černýma očima které se měnily v modré. Byla v tloušce akorát. Její výraz byl ale velice chladný a nepřístupný. Vedle ní seděla na vlas podobná dívka. Ale vlasy měla o trochu delší a na jejím obličeji byl nejspíš vždy milý úsměv. Teď se neusmívala. Její výraz byl smutný. Byla také velmi hubená. Berenica se na chlapce usmála. Úsměv tentokrát nebyl falešný. ,,Umím Williame. Proč?". William se protáhl a opřel se o sedačku. ,,Jen tak. A co ty Fobosi? Už jsi zvládl shodit Brius z toho jejího koštěte?".

Druhý chlapec zavrtěl hlavou. Měl zrzavé kudrnaté zrzavé vlasy, trochu byl při těle a jeho  zelené oči věštili zlo. Dveře zaskřípaly. Do kupé vstoupila dívka která měla plavé vlasy a modré oči. Vlasy měla dlouhé a kudrnaté a v konečcích jí šly do zrzava Usmívala se ale úsměv jí ztuhl na rtech. Pohledem se stočila k Williamovi který se díval stejně nechápavě. ,,All? Ty jsi chodila do bradavic? To myslím když ses zatoulala a nevrátila se?". Annabell se na něj podívala. V obličeji se jí zračila zlost. ,,To je dost že sis mě všiml". Druhá z dívek k Annabell přišla. ,,Noci ty jsi to věděla?". Dívka zavrtěla hlavou. ,,Nevěděla přísahám. Nevěděla jsem že je to on". Berenica se uchechtla. ,,Vypadni ty mrňavá nečestná potrhaná mudlovská šmejdko". William se zvedl a sedl si vedle ní. ,,Její rodina...víš ona je po Helze z mrzimoru". Berenica vykulila oči. ,,Ona? Jak to může být ona?". Noc se ušklíbla. ,,Netušila jsi to že sestřičko?".

Berenica jediným pohybem vytáhla hůlku. Namířila na Noc a zamumlala nějaká slova. Z hůlky vystřelilo červené světlo. Noc se svalila na zem a zmítala sebou. ,,Kouzlo Krucio jsi nikdy neměla moc ráda že? A co to vyzkoušet na tvé kamarádce?". Namířila hůlkou na Annabell. ,,To stačí". William k ní přistoupil zezadu a sklonil její namířenou hůlku.
Berenica nic nenamítala a nenávistně se zadívala na Noc a na Annabell. Will se usmál ale ve skutečnosti se neusmíval. ,,Necháme je ať si tady s námi posedí". 

Berenica se ušklíbla. ,,Udělejte si pohodlí ". ,,Než tady tak v chlívku". Vyhrkla Annabell. Nato se otočila a vyběhla z kupé. 

Noc šla za ní. Berenica se otočila na Williama. ,,Ty ji znáš?". Bylo vidět že chce říct ,,ne, neznám je to jenom nějaká mudlovská šmejdka". Ale už udělal osudovou chybu. Oslovil jí. ,,No?". Berenica si založila ruce a přísně se na něj dívala. Prohrábl si vlasyy ale nic neřekl. Berenica si  ho změřila pohledem. ,,Kdo to je Wille". Fobos se na něj se zvědavým pohledem zíral. ,,Ano znám" prohlásil hrdě. Nijak se z toho nemohl vykroutit ale příběh mohl překroutit tak aby t toho Annabelle vycházela jako drbna nebo něco horšího. ,,To je hlupák" zašeptala Lucy. Alia se na ni otočila a smutně se usmála. ,,Bohužel nebyl. Bohužel ne\".

,,Pracovala u mých rodičů. Rodiče s jí ujaly když byla malá. Její rodiče zemřely. Ale ona byla nevdděěčná a zabila mou sestřičku. Tak utekla před mou zlobou.Teda našíů.

Berenica se ušklíbla. ,,Zmije" sykla.

Náhle byly zase pryč. Před sebou viděly Annabelle asi tak o rři roky starší než předtím, která šla k jezeru. Zřejmě bylo ráno. Annabelle na sobě měla už hábit a u sebe méla i školní brašnu. Za jednou vrbou u jezera se schovával William. Alia si všimla že Annabelle jde  a nemá boty.
Když došla ke břehu, vydala ze sebe podivný skřek. Lucy dloubla do Aliy prstem. ,,Takové zvuky vydává jenom drak ne?". Alia zaraženě kývla. ,,Draci tady ale nikdy nebyly". K Annabelle ale už přilétal. ,,Páni" vydechla Alia. ,,Hebridský Černý". Drak se zastavil blízko dívky. ,,Je docela malý" podotkla Lucy. ,,Je to ješté docela mládě" řekla Alia. ,,Ahoj krasavče" zašeptala Annabelle a pohladila draka po krku. ,,Jak se vede?" Zeptala se a zasmála se když jí drak shodil na zem. Její hábit byl teď mokrý a bylo na něm trochu oblázků. ,,Co tady děláš?" William vystoupil ze stínu a mířil hůlkou na Annabelle. ,,Co tady děláš?" Zasyčela Annabelle.
,,Co tady děláš ty?". Annabelle neodpověděla jenom něco zamumlala směrem k drakovi. Ten zve svá křídla a odlétal pryč.
,,Takže zaříkavačka draků co?"
Annabelle sebou nervózně cukla. Cítila na sobě jeho pohled a bylo jí to nepřiijemné. ,,Ne nejsem. A odstrč tu húlku. Prosím".
Will se jenom ušklíbl. ,,Ne. Jsem ve zmijozelu  na to jsi zapoměla?".
Annabelle naprázdno přikývla a udělala bezděčný pohyb ke školní brašně. Williams se znovu  usmál.  ,,Tam nic nenajdeš All".
Z rukávu vytáhl druhou hůlku a hodil jí obloukem k dívce. Ta jí chytila a bleskově na namířila hůlku.
,,Williame, ty nikdy nepochopíš věci co se stanou a i věci co se nemohou stát. Ani nechápeš kolik let je mi. Jsem vyspělejší. Před dvěma roky jsem utekla pryč z roho tvého blbého doupěte. Nemě jsi mě rád, a ty to víš. Dnes ti ubližovat nebudu. Ale pamatuj, že příště nevyvázneš tak snadno Williame Ertode".
Poté se proměnila ve zvíře. Nebylo to normální zvíře. Byl to drak. Roztáhl křídla a vzlétl.

Ten den v noci Alia v duchu přemýšlela. Její dědeček byl sice sobec ale..co když ještě žije? Co když ještě žije Annabelle?

Omlouvám se za chyby