Boty  které klapaly rázně po chodbě opuštěného sídla byly vytrvalé. Ten kdo šel i něco hledal. Nejspíš hodně důležitého. Jejich majitel byl rázný a vytrvalý. A neústupný.
Alia opatrně otevřela dveře od svého pokoje.
Uviděla před sebou vysokou postavu která ve stínu moc nešla vidět. Alia zvedla lucernu.
,,Lucy Samantho Creeviová" vykřikla a nadšeně objala svoji kamarádku. Lucy se na ni usmála. ,,Ahoj Alio Asho Jones".
Alia Lucy pokynula že může dovnitř k jejímu pokoji. ,,Proč jsi nezazvonila?" Zeptala  se Alia zatímco Napouštěla vodu na kávu. Lucy se na ni zazubila. ,,Zjistila jsem velkou novinu která se ti bude hodně líbit" ještě jednou se na Aliu usmála. Alia která zrovna něco kutila za kotlíkem s vodou se na ni překvapeně podívala.
,,Ně a něco líbit? To sis vymyslela?". Snažila se sice zadržet smích ale koutky úst ji jemně pocukávaly.
,,Teď lžeš! Líbí se ti když dostaneš nové zvíře" vykřikla Lucy.
To už Alia nevydržela. Vyprskla smíchy a spadla na modrou postel. Potom se posadila a tázavě se na Lucy zadívala. ,,Co jsi mi teda chtěla říct?" Zeptala  se ale Alia. Docela jí to zajímalo. Byla ten typ který uměl vše dobře zakrývat a nikdy nedal znát co si doopravdy myslí. Ale teď to nešlo. Pokud Lucy řekla že ji néco bude zajímat tak jí to zajímalo.
Lucy se podívala na svou napnutou kamarádku, a přišla k malému gauči na kraji místnosti. Tam si dala rku k bradě jakože přemýšlí. Alia se na svou kamarádku naštvaně zadívala. Lucy najednou vyjekla jakokdyby ji to zrovna trklo.
,,Už vím" vyjekla a uhladila si svou červenou sukni.
,,Je jich víc" dodala. Alia se na ni naštvaně podívala. ,,A povíš mi je kdy?" Zeltala se. Lucy se na ni omluvně zadívala. ,,Promiň. No ta první je...". Udělala dramatickou odmlku. ,,Že před domem tě čeká jeden hipogryf". Alia nadšeně vypískla. Lucy ji ale zvednutím ruky umlčela. ,,A ta další je že v bradavicích se uvolnila dvě místa a nikdo je nechce učit. Létání a péče". Lucy se na ni usmála. Alia najednou pochopila.
,,Já? To ne. Mám 19. Let. Jsem moc mladá" řekla. Lucy ale zavrtěla hlavou. ,,Nejsi" řekla Lucy a chytla svou kamarádku za ruku. ,,Já tam už učím obranu" řekla a podívala se své kamarádce do očí. Alia přikývla. ,,Dobře. A už jsem na seznamu?". Lucy se zazubila. ,,Přihlásila jsem tě tam dřív než jsem k tobě přišla. Čekají tě za dvě hodiny" řekla a usmála se. Alia se na ni překvapeně podívala a pokrčila rameny.

Alio Asho Jones vítej" ozval se ledový hlas za Aliou. Zrovna vcházela do ředitelny aby se zeptala o ubytování. Ředitelka školy, drobná prchlivá dáma s černými očmi a blonďatými vlasy seděla před krbem a ani se neohlédla. Dnes na době měla černý hábit a bílé velké boty. Nikdy neměla vkus, pomyslela si Alia a položila kufr na zem. ,,Paní Mc'clainová dobrý den" řekla Alia a usmála se.
Ředitelka se otočila a pohlédla  ji do očí. ,,Dobrý den. Mám pro vás kabnet" zasyčela. Alia kývnutím poděkovala. ,,Kde bude?" Zeptala se a čelila Ředitelčiným chladným očím. ,,Na chodbě pro havraspáry" řekla ředitelka. Alia kývla. ,,Děkuji vám za zdílnost" řekla a zazubila se. Ředitelka na ni naštvaně pohlédla. ,,Já budu spát venku" dokončila Alia. Ředitrlka přikývla. ,,Budete mít ještě teď práci?" Optala se. Alia přikývla. ,,Pújdu se ubytovat a potom budu cvičit na koštěti" řekla a usmála se.
Ředitelka tu větu vstřebávala a potom kývla.
,,Nashledanou" řekla Alia ale to už po kameném chrliči jela dolů. Vystoupila  a šla dolů k hradní bráně. Když ji otevřela ovanul ji raní větřík. Přišla k hipogryfovi který byl úvátaný u kednoho stromu v zapovězeném lese. ,,Ahoj krasavice" řekla a pihladila ji po zobáku. Hipogryfka se zavrtěla a dala Alie zobák do brašny. Alia se zasmála a dala jí trochu masa. Hipogryfka ro s blajznutím snědla. ,,Krasavice víš že toho máme málo" výčetla ji Alia. Hipogryfka vlastně žádné jméno neměla Alia na žádné ještě nepřišla ale teď ji říkala Krasavice. Hipogryfka byla totiž přenádherná. Byla bílá a nikde nebyl ani kousek jiná barvy. Na čele měla  černý a hnědý půlkruh a k tomu měla modré oči.
Alia z kufru vytáhla stan a poskládala ho. Když se na něj podívala byl obstojný. Shrbená vešla dovnitř a za sebou vedla hipogryfku která se plazila za ní. Když vešla usmála se. Stála na louce s krásnou zelenou trávou a se stromy. Uprostřed bylp deset hrabáků aa dál byl kroužek hipogryfů.
Pustila Krasavici a šla ven ze stanu. Vzala si koště a dala přes něj nohy. A odrazila se. Vítr jí hvízdal kolem uší a ona cítila jenom ho. Prudce zabočila aby se vyhla stromu. Před ní byl náhle nový strom. Alia vzlétla víš a obktoužila  kolem věžiček dva kruhy. Potom vzlétla ještě výš a narovnala se. Když se podívala dolů zalapala po dechu. Bradavice tady nahoře připadaly tak malé. Nadechla se a střemhlav se pustila dolů. Docela vše ignorovala a vlasy ji spadli do tváře. Pohodila hlavou ale tím zpúsobila to že se trochu vychýlila ze směru její původní cesty. Teď se řítila přímo na hrad. Rychlost byla strhující. Trochu vyrivnala výpad a těsně minula jednu z věží.
,,Už jsem se o tebe bála" ozvalo se jí těsně u ucha. Málem stratila rovnováhu ale mistrině koště vyrovnala.
Vedle ní byla Lucy očividně v dobré náladě. Lucy Měla plavé vlasy a smaragdové oči. Většinou chodila s červeným hábitem. Byla hodně pestrá a vždy měla milí úsměv. Uměla dobře létat na koštěti a dobře střílela. Dostala se i do famfrpálového týmu. Alia ne. Její schponosti byly před světem utajeny. Nechtěla aby někdo věděl že létá. Mohlo by to pro ni znamenat i smrt. A to nechtěla.
,,Už jsem se lekla že jsi nějaký jiný profesor" zasmála se Alia. Lucy se zazubila. ,,To umím".
Lucy byla totiž i mistryně v lektvarech. Byla i zvěromág. Byla prostě nejlepší.
,,Nepůjdeme  na hřiště?" Zeptala se Alia. Lucy přikývla.
,,Kdo tam bude první vyhrává" vykřikla Lucy a vrhla se k hřišti. Alia nezůstala pozadu a vítězně proletěla brankou. Lucy zajásala. Samozřejmě že ona tam byla první.
,,Co vlastně učíš?" Otázala se Alia. ,,Lektavary" řekla Lucy. Kroužili kolem hřiště a jemný vánek si pohrával s jejich vlasy. ,,A ty teď taky nastoupíš?" Zeptala se Alia. Lucy s úsměvem přikývla. ,,Pár prací pro studenty už mám. První hodinu jim jen úkážu pár lehkýcb lektvarů". Řekla Lucy a ještě jednou se usmála. Alia zvedla hlavu a trochu zrychlila.
,,Já zase zkusím představit Akromantuli" prohlásila pevně. ,,Jsou to už třeťáci". Lucy se na ni přísně zadívala. Věděla že drobná brunetka to se zvířaty umí ale přece jenom...Akromantule? Pro děti?
,,Děláš si srandu?" Zeptala se a Alia zavrtěla hlavou. ,,Ne. Akromantule mohou v pohodě zvládnout"  trvala si na svém a probodla Lucy pohledem. Alia se zadívala na oblohu. ,,Chceš abych jim představila spíš draka?" Zeptala se a mrkla na ni. ,,Jen to ne" vykřikla Lucy.
Alia se zasmála. ,,Nic by se jim nestalo" řekla pevně. ,,Je to moje učení a..." větu nedokončila protože Lucy ji skočila do řeči. ,,A tvoje bezpečnost. I jejich" vykřikla. Alia pokrčila rameny. ,,Pojď se mnou  do stanu" pobídla ji. Lucy  ji hned následovala.
Rychle vlétly do stanu a sesedli z košťat. Zase se ocitli na paloučku. Jediný východ z tohoto menšího lesa byla malá světelná čárka. Alia zamířila ale bez rozmyslu do temného lesa. Když se už 1. Hodinu prodíraly lesem Lucy došla trpělivost.
,,Jak jsi to dokázala?" Otázala se Lucy. Alia se na ni nechálavě podívala. ,,Jako co?". Lucy mávla rukou po lese který se zdál nekonečný a po umělé obloze.
,,Tohle. Myslím že je nadpřirozené". Alia pokrčila rameny. ,,Ano to je. Hsem moc mladá. Jo a za chvíli tam budeme". Nasedla na své koště a prudce se odrazila. Vyletěla k falešné obloze těsně nad stromy. Lucy ji hned následovala.
Uviděla v dálce velký dům. ,,To vypadá jako tvůj doopravdický dům" vydechla. Alia se zazubila.
,,A i věci jsou tam stejné. Pojď jdem" a bez rozmyslu vyrazila k domu. Když stanuli před domem Alia otevřela dveře.
,,Půjdeme k tvému pokoji?" Zeptala se Lucy a Alia přikývla. ,,Jistěže půjdeme" potom vyrazila.
Lucy svou kamarádku dostihla až u dveří.
,,Kam mě to vedeš?". Alia ji ale umlčela.
,,Ticho" sykla a otevřela dveře. Přešla k poličce a otovřela ji. Od poličky vytáhla velkou a zalrášenou starou knihu. Rozevřela ji na stole a pohladila vazbu. Kniha byla psána ručně. Byly tam různé znaky kterým ani Alia nerozuměla. Lucy na ni němně zírala. ,,Co to je?" Zeptala se překvapeně. Alia na ni dlouze pohlédla. ,,Dědův deník".