Padala jsi mi do náruče, jako hadrová panenka, kterou ovládal vítr svými kouzly a já tě jen tak, tak stihl chytit než by jsi nespadla a neublížila si.

Bylo to snad poprvé co jsem se nemohl nechat ztrácet v tvém pohledu. ,,Nyx, lásko, miláčku no tak, podívej se na mě, musíš se na mě podívat, otevři oči prosím" přesně tohle byla ta chvíle, kdy bych dal cokoliv za to, abych se mohl podívat do tvých oříškových očích, kterými jsi mě vždy pozorovala. První slza se drala na povrh a já její cestě nebránil. Ani těm dalším... 

Oddělal jsem ti pramínek vlasů z tváře, když jsem tě držel v náručí a neměl tušení co se to  děje. ,,Felixi! Volej sanitku, hned"!  Proč jsi utíkala maličká? Proč? Všechno teď mohlo být jinak!  Vzal jsem si tě do náruče a sledoval tvoji klidnou, spící tvář. 

Dýchala jsi mělce, ale dýchala jsi! Tep na krku byl také slabí, ale byl tam! Musíš bojovat, ještě chvilku to vydrž lásko! Bojuj za sebe, za nás a hlavně za naše maličké. 

Sanitka, která tě odvážela do nemocnice mizela za horizontem a zůstávala po ní jen zaprášená cesta.  Přehrával jsem si věty, které jsem odpovídal sanitáři. ,,Zkolabovala, dělejte něco! Nadýchala se nějaké látky. Nevím co to je. Tep má nízký musí rychle do nemocnice! Je v osmém měsíci těhotenství!" měl něco snad mohl jsem udělat víc?!

Seděl jsem tu na rozvrzaném křesílku a sledoval, jak  tu všichni pobíhají a něco křičí. ,,Další nula negativní a krevní plazmu rychle" ,,Potřebujeme dalšího chirurga na sál 3" a mnohé další

Byla jsi za těmi dveřmi už hodiny lásko a nevracela jsi se. Poprvé v životě jsem nemohl nic, jen sedět a čekat! Bylo to a stále je nekonečné... Můj vlk kňučel bolestí a ty jsi byla jediná, kdo nás mohl uklidnit. Skrz pouto jsem věděl, že stále žiješ! Ale, každou chvilkou jako by jsi se mi vzdalovala. Tančila jsi v černé místnosti bez jakékoliv známky světla.

Nemůžeš mě tady nechat lásko. Nemůžu o tebe přijít, umřu pokud umřeš ty. Zabiju rostlinku po rostlince, vytrhám plevel po plevely jen se mi vrať, jen znovu otevři oči. Svět bez tebe už není a nikdy nebude... ! Rozpadne se... !

Konečně jsi přišla na  to, že jsem princem z tvých dětských pohádek, říkala jsi mi ji jen jednou, ale dodnes si ji pamatuji slovo od slova. Myslela jsi si, že spím a já tě v tom domnění nechal. Hladila jsi mě ve vlasech o povídala.  Přijde mi jako by to bylo dnes co ti ji rodiče vyprávěli a ty jsi mi ji opakovala. 

Maminka mi jednou slíbila povědět pohádku. Chtěla jsem ji slyšet bez ošklivých částí, ale bez těch to přece nejde. Musela jsem se s nimi utkat!  Svět byl krutý, ale každá pohádka měla svého prince, který změnil krutý svět na ten dobrý. Změň můj svět a já na oplátku změní ten tvůj. 

Nyx před dlouhými léty zavřeli do tmavé, chladné místnosti, samotnou. Přemýšlela jestli se ještě někdy dostane ven, ale pak jednoho dne uslyšela klepání na dveře. Byl to princ! Teď už vím, že jsi to byl  ty! Použil jsi všechnu svou sílu, abys se dostal přes zavřené dveře, ale nedokázal jsi to.

Udělala jsem si velký otvor ve střeše. Dost velký na to, aby ním viděla ven. Zavolala jsem na tebe. Poleť dolů a zvedni mě. Poleť dolů a zachraň mě. 

Princ ale neuměl létat a tak jsem si musela pomoct sama. 

Teď už vím, že to bylo jen díky tomu, že jsi tam byl. Láska překoná všechno zlé a obrátí to na stranu dobra. Pamatuj, že pokud  člověk miluje, není čeho se bát.... 

Spi sladce princi a až se probudíš, budeš mě tisknou v náručí s úsměvem na tváři. 

Líbila ses mi od první chvíle, to, jak si mě pozorovala i když si měla život jen na vlásku a možná v tu chvíli už ani to ne. Skenovalas mě pohledem vyplašené ovečky a já věděl, že jsi jen má. Moje malá vyplašená ovečka, které se už nikdy nikdo nedotkne. 

Sledovat tvůj vyplašený pohled, když ses probudila na mé hrudi a všechny tvoje dosavadní pohledy, které si mi darovala, byly jako zázrak.... 

Z myšlenek na mou malou ovečku mě probrala až věta doktora místní nemocnice. ,,Pan Oktagon Moon"? ,,Ano"? Vzhlédl jsem k postaršímu pánovi s lehce prošedivělými vlasy a postavil se za zvuku skřípání křesílka. Nasadil si brýle na oči a zahleděl se do papírů, které držel v ruce ,,Jsem ošetřující lékař tady amm slečny Nyx a také hlavním chirurgem operace" ,,Jak je na tom? Jak jsou na tom naše miminka? Má bolesti? Proč ztratila vědomí?" 

,,Je mi to moc líto..." touhle větou se můj svět rozpadl. Skončil...

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_