CELÝ PŘÍBĚH NAJDETE NA MÉM BLOGU A ODKAZ NA NĚJ JE NA MÉM PROFILU, PROTOŽE SEM NEJDE VLOŽIT

Už chvilku tu bloudím chodbami zabraná plně ve svých myšlenkách. Pokud je to pravda a já jsem opravdu jeho družka tak...  . 

Zatřepu hlavou abych tyto myšlenky vyhnala z hlavy... . Oktagon odešel chvilku po jeho slovech s tím, že si potřebuje něco vyřídit u něj v kanceláři a já hledala volný pokoj na spaní, abych s ním nemusela sdílet místnost.  Nemůžu spát u něj! Přece je to vlk, Alka vlk a já... ne, prostě nemůžu. Vydala jsem se tedy na svoji "výpravu" po tomto sídle.

Procházím se zde už dobrou hodinu, těmito nekončícími chodbami a přemýšlím co bude dál. Co se teď bude dít? Budu tu zavřená, vězněná nebo budu mít volnost a svobodu? Z mého přemýšlení mě vytrhly až velké dveře s nápisem "knihovna".

Na malý okamžik sice zaváhám, přece jen nevím zda smím či ne, ale potom se mé konečky prstů dotknou velkých dřevěných dveří a  není cesty zpět. Všechny myšlenky na hledání volného pokoje jsou teď na druhém místě.  Vstoupím totiž do krásné, ale  poněkud chladné místnosti zaplněné desetitisíci možná až statisíci knihami. Jak je možné, že tu skrývají něco takového a vše tu leží pod pokrývkou prachu? Proč tu není ani jedna živá bytost? Mělo by se tu vyvětrat, uklidit! Vždyť tohle je ráj.

Konečky prstů se opět po dlouhé době dotknu jedné z knih a rukou z ní setřu prach. " Začtu se do prvních řádků, předem nalistované stránky a nemůžu se odtrhnout... . Opřu se zády o nedaleký regál, přisunu si nohy blíž k tělu a plně se ponořím do textu.

Probouzím se, jak mě někdo bere do náruče a já tiše zašeptám, nemám sílu se na dotyčného podívat ,, Hmm..." ,,Klid, měla jsi dlouhý den maličká, vezmu tě k nám ať si pořádně odpočineš, jsi strašně promrzlá. Co jsi tu dělala lásko?" jsem příliš unavená na to abych protestovala, že chci jít spát jinam a že mi není zima. Že je tu určitě spousta volných pokojů, které jsem sice nenašla, ale chci tam... . Ale i  tak se k němu instinktivně víc natisknu, protože z něj sálá krásné teplo a znovu usínám s myšlenkou na tak krásnou knihovnu, kterou už znovu pravděpodobně neuvidím.

Sluneční paprsky mi tančí po tváři a já se otočím na druhý bok. Otevřu oči a spatřím Oktagona jak klidně spí, řekla bych snad i s úsměvem na tváři. Jednu ruku má pod hlavou a druhou okolo mého pasu. Teď rozhodně nevypadá jako ten člověk co včera zranil toho nebohého muže. Ani nevím jak to s ním dopadlo. Je vůbec v pořádku? 

Oktagon se pomrví na posteli, stejně jako já předtím a přitáhne si mě na jeho hruď. ,,Dobré ráno, maličká" vtiskne mi polibek do vlasů což mě krapet vykolejí ,,D-Dobré ráno" ,,Jak se vyspala moje Luna?"

,,Proč jsi mě včera nenechal v  té knihovně? Chci domů, nejsem tvoje Luna, tohle je všechno musí být omyl!" cítím, jak se jeho tělo napnulo, ale hned zase povolilo. 

,,Vždyť už jsme se o tom bavili no ne? Hádám, že být označená nechceš! Máme něco co nás nikdy nerozdělí, tak se přede mnou nesnaž dál utíkat protože tohle..." dotkl se mého loktu a až poté pokračoval... ,,Protože tohle má malá družko nás bude už navěky spojovat." Vystrašeně jsem přikývla a věděla, že musím utéct. Nikdy mě nepustí... . Zavře mě někde v cele a dá mi nějaký náramek s čipem jako vězni? Myslím to dost podobně nazval... "označí".... magor!

-------------------------------------

Mezitím co Oktagon vkročil do koupelny a chtěl si dát klidnou ranní sprchu jeho družka už byla dávno na útěku. Otevřela balkónové dveře, ale byla přibližně tři patra nad zemí což sice nechtěla riskoval, ale neměla moc na výběr. Hlavní dveře, které vedly z této místnosti ven byly zamknuté a jiná možnost nebyla... . Posadila se na zábradlí, roztáhla svá křídla a bolestně jimi zamávala... v tu chvíli její tělo zavrávolalo a ona sletěla dolů. 

Nyx se opět probudila zabalená v dece. Zmatená se opatrně posadila a podepřela rukou, aby nespadla. Hlava jí třeštila a její už tak dost potrhaná křídla pádu moc nepomohla. Rozhlédla se kolem sebe a všila si že leží na měkké posteli. Pokoj je malý, ale útulný, jsou tam dvě komody, bílá podlaha a malé bílé koberce. V rohu pokoje kousek od postele, je malý stůl s  židlí a na stole je váza s bílou růží. Nyx se pousměje a pokusí se pomalu vstát aby se pro růži mohla natáhnout a přičichnout, ale v tom se jí zatočí hlava a všechno jí před očima začne černat.

Teď bylo otázkou jediné... byl i tohle sen nebo ne?

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_