Vymrštila jsem se do sedu a prudce dýchala. Nevěděla jsem, co se stalo a poslední co jsem si pamatovala byly Oktagonovy slzy. Rozhlížela jsem se po pokoji a snažila se ho někde najít. Rychle jsem začala vstávat, bojíc se, že Oktagon odešel a nechal mě tu samotnou. Že by to vzdal? Jenže, jak jsem se rychle postavila tak se mi zamotala hlava, čímž jsem dopadla zpátky na postel. Jakmile jsem se trošku vzpamatovala, pomalu jsem vstala s jediným cílem. Najít ho a probrat to co se stalo... . 

Bylo to tu prostorné a laděné do světlých barev, až mi to pomalu nepřipomínalo nemocniční pokoj. Přešla jsem do koupelny odkud šel slyšet zvuk tekoucí vody a doufala že tam bude. Pootevřela jsem dveře a nakoukla. V koupelně začínala být pára, ale zase ne tolik aby se tam nedalo vidět. Byl tam... . 

Na jeho vlasy tekly proudy vody a tvář si schovával pod rukami, kterými se opíral o zeď. Můj pohled sjel níž. Neměl na sobě nic a průzračná voda ho nemohla skrýt. Při mém upřeném pohledu na to místo, se najednou otočil, až jsem rychle odtrhla oči, směrem vzhůru k těm jeho. Zrudla jsem, když jsem si uvědomila, že jsem byla přistižena, jak si ho prohlížím. Dlouze mě sledoval stejně tak, jako já jeho... byl jako stvoření samotného boha.

,,Já... hm, já... jsem..." koktala jsem. On se však jen usmál naznačil mi, ať jdu za ním. Záporně jsem zavrtěla hlavou a udělala malý krůček vzad, až jsem narazila do dveří, které se díky tomu zavřeli. Pootevřel průhledná dvířka sprchy a vystoupil ven, otočil se a tím mi dal možnost vidět jeho vypracovaný zadek. Nemohla jsem odtrhnout oči, nikdy předtím jsem na chlapa takhle nereagovala, nebo si to alespoň myslím. Oktagon zůstal nehnutě stát a nechal mě, ať si ho prohlédnu i z druhé stránky a po chvilce se začal pomalu otáčet, vystavujíc se mi takhle v celé své kráse. 

Znovu jsem zrudla, při té myšlence, že mě nechává si ho prohlédnout, ale to nezabránilo mému pohledu klouzat pomalu dolů, kde byl už plně vztyčený a připravený jen pro mě. Zrudla jsem ještě víc, pokud to ještě šlo,  otevřela dveře a rychle utekla z místnosti.

,,Nyx?" Ozvalo se ode dveří z koupelny zašeptání. Pomalu jsem se otočila a když jsem ho spatřila, jen s ručníkem kolem boků... uniklo mi slabé, bolestné fňuknutí. V tu ránu byl u mě, div mu nespadl ručník a prohlížel si mé tělo. ,,Nyx, broučku, co se děje. Máš bolesti, lásko musíš mluvit" Nedokázala jsem říct nic. Mé oči hypnotizovali jeho rty a já jen znovu tiše fňukla. 

Jak měkké asi mohou být, jak asi chutnají. Jaké by bylo mít jeho rty na sobě a jaký by byl pocit, kdyby mi udělala znamínka lásky po celém krku a nejen tam? Jako by mi snad uměl číst myšlenky... jemně jsem pootevřela rty a chtěla jsem něco říct, když mě najednou políbil. Jeho rty se dotýkali těch mích. Jemně mi vklouzl do pusy a já znovu vzdychla.

,,Neboj se" řekl tiše, než znovu prohloubil náš polibek. Ucítila jsem jeho ruce na svých bocích. Hladil každý kousek mého těla a já se tomu pomalu poddala. Křičela jsem slastí, vzdychala tak nahlas že jsem se divila že sem nikdo z personálu nemocnice nevtrhl.

Vzal mou košilku, která ani nevím, kdy ze mě zmizela a znovu mi ji oblékl. Když víc poodstoupil, zahlédla jsem že i s ním tohle něco udělalo. Nadechla jsem se a chtěla začít větou, ale okamžitě mě umlčel... . ,,Ne, ještě na to nejsi připravená ovečko." políbil mě na čelo a znovu zmizel v koupelně. Ještě chvilku jsem nehnutě seděla a opakovala si co se právě stalo. On mě...

Probraly mě až rty na mém čele. Cukla jsem sebou dozadu a mála spadly kdyby mě nechytil. ,,Ššš klid, to jsem já..." smutně si povzdechl a pokračoval. ,,Volala mi smečka, že je tam toho na Betu hodně. Budu tam muset zajet, zvládneš to tady zlatíčko do večera sama?" Jen jsem němě přikývla. Slyšela jsem cvaknutí dveří, což znamenalo, že odešel. Rychle jsem vstala z postele. Vzala ze skříně tašku a naházela tam všechno oblečení, běžela do koupelny a odtud také pobrala všechno důležité. Z nočního stolku jsem si nakonec vzala knížku a na vnitřní list začala psát...

Jsi mým dnem i nocí a tímto se s tebou loučím...

Jsi tím, co každý hledá a já to kdysi našla v tobě... cítím to, ale teď už dál nemůžu. Nemůžu sledovat tvůj zklamaný pohled, kterým se na mě díváš, když tě mnohdy nepoznávám a proto jsem se rozhodla odejít. Vím, že to nepochopíš, ale prosím tě o jedno... nehledej mě.

Až... až si jednou vzpomenu, najdu si tě. Najdu si tě i kdybys byl na konci světa, ale teď musím odejít.

PS: Vím, že tě někde v nitru srdce miluji O...

Knížku jsem položila na postel. Věděla jsem, že ji dřív nebo později otevře, ale to já už budu pryč. Musím!

Přešlápla jsem z nohy na nohu, když jsem stála ve výtahu. Pohladila jsem si bříško a zhluboka se nadechla. Vím, že je to asi chyba, ale už dál nemůžu vidět ten jeho pohled plný bolesti. Takhle nám bude lépe. Přejdeme to a nakonec se s tím i smíříme...

Výtah se zastavil, cinknul a já se s výdechem podívala před sebe, udělala jsem jeden krok a...

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_