Cítím něco studeného na čele, ale jsem příliš slabá na to, abych se pohnula a zjistila co to je. Proto se snažím alespoň něco říct, když nejsem schopna pohybu, ale mé volání Oktagonova jména nakonec vyjde jen na nějaké "Achmm", ale odezvi se mi nakonec přece jen dostane. ,,Klid, jen klidně lež. Jsi příliš slabá a promrzlá." Tak tohle nebyl Oktagonův hlas. V hlavě mi běžela spousta otázek typu... Kde to jsem? Kdo jste? Co se stalo? Žiju? Ale nezvládnu žádný pohyb, takže snahu o útěk na chvilku odložím... .

Nevím, jak dlouho už je to od mého předchozího probuzení, ale jsem si vědoma toho, že to bude minimálně půl dne až den... . Konečně jsem schopná svá víčka odlepit od sebe a prozkoumat okolí, kde se právě nacházím, protože rozhodně nejsem v té chaloupce, kde jsem byla předtím.

Všude kolem mě to voní květinami a je tu teplo, dokonce na sobě cítím i přikrývku, která nekouše nebo neškrábe... . Vidím nad sebou krásný, pravděpodobně křišťáloví lustr, který je přesně uprostřed místnosti, obklopen bílými zdmi. Celé místnosti dominuje tato postel a je sladěná do bílo-béžové barvy i s třemi roztomilými dekorativními polštářky.

Když jsem se konečně posadila, tak jsem zaskuhrala bolestí. Celé mé tělo, bylo pravděpodobně pohlceno nějakou divnou, neznámou látkou, která stále proudí do mého těla. V ruce mám totiž nějakou kapačku s lehce namodralou látkou. Vytrhnu si ji z ruky a své nohy spustím podél postele. Stroj nepříjemně zapípá. Pravděpodobně to bude zapříčiněno tím, že už ta hadička není v mém těle, ale mimo něj. Chci se postavit, ale zavrávorám a spadnu zpět na postel.

Dveře se otevřou s nepříjemným zaskřípáním a dovnitř vejde nějaká postarší paní. Stáhnu své ruce na bříško, roztáhnu pochroumaná křídla, abych byla alespoň trošku v obranné pozici a mohla chránit miminka před případným nebezpečím. ,,Klid, nebojte se slečno ještě si víc ublížite. Můj syn Vás předevčírem našel úplně promrzlou, dehydratovanou a hladovou. Jak se cítíte a proč jste si odpojila tu hadičku? Jsou v ní umělé živiny, které vám mají pomoc se rychleji zotavit... !" vyplašeně jsem se na ni dívala... . Jaký syn, živiny, zotavování a kde to sakra jsem?

Ta milá paní mi nakonec vše vysvětlila. Prý to byla ona, kdo mě převlékl a dal v rámci možností do kupy. Prý mám, ale ještě alespoň týden ležet a snažit se být co nejvíc v klidu, protože mě našel v tak hrozném stavu což miminkům moc neprospělo.

Nakonec jsem ji poprosila o telefon, abych mohla zavolat Oktagonovi a ona mi slíbila, že až přijde její syn půjčí mi jeho telefon. Mají prý jen jeden, jsou moc chudí a mě jich v tu chvilku bylo strašně líto. Jednou se prý pohádal její syn s jeho bratrem a soud stál až příliš... . Je prý těžařem v lomu a dělá od rána do noci, aby je dva uživil, ta milá paní je kořenářka/léčitelka proto věděla co se mnou a nemusela jsem do nemocnice.

Zrovna jsem seděla na posteli a paní povídala příběh z jejího dětství. Když se dveře do pokoje otevřeli a dovnitř vstoupil muž, jako hora. Masa svalů se na mě otočila a zadívala se na mě svým naštvaným pohledem.

,,Takže už jsi vzhůru. Jak se cítíš?" Promluvil, když pokládal svou bundu na křesílko. ,,Vy jste ten co mě přinesl sem?" ,,Zajímavý zlozvyk... odpovídat na otázku, otázkou!" začínali mu podivně žloutnout oči a já tušila, že je to vlk.

,,Chtěla si od tebe půjčit telefon a zavolat svému druhovi, že je zde. Určitě se o ni už musí bát, byla tam týden a... ." ten muž si jen odfrkl a podal mi telefon aniž by ji nechal dopovědět. To nemá slušné vychování? Vděčně jsem se na něj usmála a s tichým děkuji hypnotizovala display telefonu. Nevím, jak bude reagovat, co řekne a celkově co udělá když mu zavolám... . ,,Nějak se ti do toho nechce..." teď jsem si odfrkla já a konečky svých prstů začala ťukat číslo.

,,Co zatraceně ještě chceš hm? To ti nestačilo vyhoštění ze smečky a... ?" ,,O-Oktagone?" ,,Maličká? Nyx jsi v pořádku, kde jsi a proč máš jeho telefon?!" ,,J-Já, jo jsem v pořádku teda ne, sakra ne nejsem! Byla jsem v nějaké chatrči zavřená týden skoro bez jídla a málem tam umrzla až mě našel on, kdo to vlastně je? Proč jsi na něj na začátku tak křičel aniž by ti něco řekl? Proč jsi nepřišel ty ?" v poslední větě se mi zlomil hlas. ,,Myšičko, hledal jsem tě, ale nemohl jsem tě nikde najít. Jako by se po tobě strhla zem lásko, ale teď už vím, kde jsi a přijdu si pro tebe, hned teď vyjedu!" ,,T-Ty jsi mě hledal? Já-Já myslela, že jsi na mě zapomněl... . Že jsi mě zavrhl a...." ,,Nikdy bych tě nezavrhl ani nic podobného!"

Je to zhruba půl hodinka co jsem dotelefonovala, sedím na posteli a žmoulám telefon v ruce. Prý je to jeho starý známí a nechce abych byla v jeho přítomnosti, což je cekem problém v jednou dvoumístnostním domečku. Najednou jsem uslyšela, jak někdo prudce rozevřel dveře mého pokoje bez jakéhokoliv předchozí reakce.

V nich se zjevil ten muž a s "zářivým" úsměvem se na mě podíval. ,,Musíme si promluvit kočko!" ,, Tak zaprvé se klepe, čeká na vyzvání a kdo je pro Vás sakra kočka?" ,,Hmm čiči vystrkuje drápky, ten hajzl si, ale uměl vybrat. A teď k věci! Chtěl jsem..."

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_