AHOJ, ještě než se začtete do řádků této kapitoly chtěla bych Vás upozornit že od (1.8.2021.) probíhá korekce celé této knihy a opravené kapitoly dávám na blog. Budu ráda, když tam zavítáte a zanecháte mi tam nějaký komentář. Teď už ale přeji hezké a ničím nerušené čtení ♥

Slunce se pomalu ztrácelo za horizontem a dívka věděla, že jí dochází síly. Vítr si pohrával s jejím tělem a studené kapky deště, které na ni dopadaly ji ještě víc táhly k zemi. Konečky prstů přes zimu skoro necítila a drkotání zubů už nevnímala. 

Vzduch se zdál ještě hustší než předtím. Nevinný déšť se náhle změnil v ukrutný liják a na zemi se tvořily obrovské kaluže vody, které připomínaly jezera. 

Teprve teď z ní opadl ten tísnivý pocit, který celou dobu cítila. Zapomněla na všechno co se stalo... vnímala jen svobodu po, které tak dlouho prahla a teď ji měla. A možná i proto se začala točit v rytmu dopadajících kapek. Hlava vytěsnila okolí, lehký úsměv jí pohrával na tváři, ale stále tam byla malá myšlenka... nechce se mi padat. Dívka co nejvíc roztáhla svá křídla a snažila se zmírnit svůj pád.

Jedním křídlem zavadila o kmen stromu a to jí ještě víc zpomalilo. Dopadla na mýtinu v lese, kde rozházeně ležely balíky sena. Do jednoho z nich spadla. Prudce vydechla dlouze zadržovaný vzduch a to bylo poslední co si pamatovala.

----------------------------------

Jemný větřík mi rozcuchal vlasy a já si je musela odhrnout z očí pryč. Mé tělo bylo přikryto velkou, huňatou dekou, ale díky tmě jsem nic neviděla. Hlavou se mi honily myšlenky jako na běžícím páse - co tady dělám? Proč necítím žádný strach? Co se se mnou stalo?

Někde v hloubi duše jsem ale věděla, že tohle místo je bezpečné a já nemám důvod propadat panice.

,,Vím, co tě trápí" zazněn náhle hlas v místnosti. Trhla jsem svým tělem, ale o chvíli později toho olitovala. ,,Kdo jste?" rozsvítil se světlo a starší žena se pousmála. Posadila se na jedno z křesílek a na stehna si položila tác s jídlem ,,Také z toho nejsem nadšená, ale je to jeho volba. My nic nezměníme a také změnit nemůžeme. Dělá čest své smečce a měli bychom, proto  na něj být pyšní. Raději na něho nemysli, nejsi vlk a on si musí najít Lunu vlka. Ochutnej toho kapra. Je vážně dobrý a rozplývá se přímo na jazyku." stařenka pohladila křišťálovou kouli ve, které mizela Oktagonova tvář.