AHOJ, ještě než se začtete do řádků této kapitoly chtěla bych Vás upozornit že od (1.8.2021.) probíhá korekce celé této knihy a opravené kapitoly dávám na blog. Budu ráda, když tam zavítáte a zanecháte mi tam nějaký komentář. Teď už ale přeji hezké a ničím nerušené čtení ♥

Vím, byla to možná chyba a hloupost brát ji sem pár týdnů před porodem dvojčátek, ale chtěl jsem aby to slyšela i ona. Aby vše slyšela na vlastní uši a já jí to nemusel tlumočit, jako diktafon po zmáčknutí tlačítka přehrát. Možná jsem měl... předešel bych tak problémům, které nastaly! Jak jsem, ale sakra mohl vědět že začne větou "Alfo Oktagone, co Vás sem přivádí pár týdnů  před tím, než vaše sličná družka porodí?" čekal jsem spíš větu typu... jsem rád že se zase vidíme/ jaká byla cesta nebo ty už máš konečně družku a čekáte miminko? No... nestalo se!

Nyx byla najednou nervózní a bála se. Miminka jí začínaly kopat a tak začala čichat mou vůni stejně tak, jako to dělám já když se chci uklidnit jejím pachem. U vlkodlaků to funguje více, ale asi jí i to také trochu pomohlo.

Určitě tomu, ale nepomohly ty pitomé kytky! Myšlenky nebo jak že se ta zelená  plevel jmenuje! Potom, jak zase začal básnit o tom, že jí bude dělat testy DNA! Měl jsem chuť ho v tu chvilku zabít! Moje myšička byla strachy bez sebe a já nevěděl jak ho umlčet! Sakra vždyť ví, že je těhotná a řekne jí tohle?! Jen tak, jako by se nic nedělo! Jestli si nedáme čaj a sušenky? Vždyť může umřít! A nakonec to nejlepší! Moje maličká zkolabovala!

Ptáte se proč nejlepší? Protože jaký debil začne monologem, který začíná i končí slovy... "Tvoje Luna je totiž jedna z malá a i to je hodně. Váš druh Luno vymřel, tedy měl vymřít pravděpodobně někdy kolem roku 1429-1440. Je zázrak, že jste to přežila a pokud by jste mi dovolili rád bych udělal i nějaké testy DNA a krve... ale teď zpět k tomu hlavnímu! Pokud jste křížencem mezi andělem noci a také jednou z nejmocnějších víl vůbec, neměla by jste umřít! Ti co si přivoněli se do hodiny proměnili na jeden z keříků... no nic... dáte si čaj a sušenky? Myslím, že se asi chvilku zdržíte no ne?"

Chudinka moje byla úplně bledá a po pár chvílích i dezorientovaná, když se probudila.

Svojí třesoucí se ručkou držela skleničku, zabalená v jedné z dek, které byly položené na malé pohovce a pozorovala Felixe, jak vaří čaj.

V hlavě měla strašný zmatek a já ji chtěl utěšit, tak moc jsem chtěl, ale nevěděl jsem co přesně jí říct, abych to ještě nezhoršil. Protože přijít s větou "Umíráš, ale nebo nic se neděje". Není nejlepší nápad! Nebo jsem jí snad měl něco říct? Co když je to naposledy co si její tělo k sobě tisknu? Uklidňujíc se jejím omamným pachem. Pachem mé družku, mé Luny!

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_