CELÝ PŘÍBĚH NAJDETE NA MÉM BLOGU A ODKAZ NA NĚJ JE NA MÉM PROFILU, PROTOŽE SEM NEJDE VLOŽIT

Její mysl byla pohlcena temnotou... Balancovala mezi životem a smrtí... Balancovala mezi láskou a odmítnutím... Jezdila po tenkém ledě a byla si toho velmi dobře vědoma... stačil by jeden jediný špatný pohyb... a ze snu by se stala realita....

Prudké udeření hromu ji probralo ze spánku, jako šípkovou Růženku princův polibek. Kapičky deště dopadaly na okapy oken a silně do nich bubnovaly. Prudce dýchala a ruce se jí třásly strachem... . Ozval se další hrom a s tím zavrzání vchodových dveří... . Tlukot jejího srdce byl slyšet po celé místnosti... . Zbledla a studená kapička potu se jí objevila na čele. Stín vstoupil do místnosti...

Ozval se další hrom a tělo Nyx vystřelilo do sedu... . Rychle si setřela kapičku potu, kterou jí tento sen způsobil... . Postavila se na roztřesené nohy a rychle zavřelo okno... 

--------------

Ležela jsem na boku, pobrukovala si písničku, co jsem znala od mala a hladila si bříško. Po chvilce se ho dotkla další ruka. Ani jsem se nemusela otáčet a věděla jsem komu patří. Oktagon... jeho silný vůně se rozléhala po místnosti... .

I děti, jako by se jeho příchodem víc uklidnily... co když mi, ale chce zase ublížit? Před dotekem jeho ruky jsem ucukla do strany. ,,Nyx... ? Jak... Jak se cítíš?" zachumlala jsem se víc do přikrývky a ruce obmotala ve snaze ochránit miminka. 

Oktagon stáhl ruku z mého bříška a povzdechl si. Cítila jsem jeho pohled, jak mi propaluje záda, když jsem se přetočila na druhý bok. ,,Mrzí mě to... musíš si to, ale" ,,Nemusím!" rozkřikla jsem se po místnosti a praštila ho po ruce, kterou ke mě natáhl. ,,Nemusím nic! Sakra já ti věřila! Odpustila jsem ti to, že jsi mě unesl a potom přijde tohle? To ti Rachel nestačila?! Vypadni!" rozplakala jsem se, jako malé dítě, ale nevadilo mi to. Hystericky jsem na něj ještě jednou zakřičela "vypadni" a rozplakala se ještě víc. Vše se ve mě sevřelo, když se zastavil u dveří a řekl ,,Mrzí mě to" tiše jsem po chvilce do polštáře zašeptala... ,,mě taky... mě taky...".

Bolest, která kolovala mým tělem... nezvládala jsem to...

Chci, aby jsme byly zase jen mi dva. Chci aby jsme si zašli na večeři, do kina nebo na procházku stejně tak, jako to dělají normální páry. Nemusela bych se bát, který vlk mě v nestřežené chvíli dřív nebo později napadne. 

Schoulila jsem se co to šlo do klubíčka a dekou na ústech jsem se snažila utišit rychle přicházející vzlyky. Nakonec jsem se uplakala až do spánku...

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_