,,Jak jsi na to přišla?" nervózně poklepával prsty o koleno a koukal se všude po místnosti, jen né mně do očí. Trefa do černého. Pak se najednou vzpamatoval a zeptal se.

,,Jak se jmenuješ?" jako nebudu vám říkat, že jsem to nečekala...

,,Jmenuji se Boženka Novotná." co 'nejpřesvědčejněji' jsem se na něj podívala. Pozvedl obočí. A podíval se pohledem alá 'Kdo že tě vzal lopatou po hlavě?'

,,Nedělej si ze mě pr... Ehhm! Srandu." zamračil se.

,,Faaajn, jmenuji se..." nedořekla jsem to, protože začala mi hrát z kapsy písnička See you again. Moje oblíbená. Mám s ní spojených tolik nádherných zážitků. Třeba jednou, když jsme jen tak z prdele někomu ukradli auto, zapli si radio a jeli někam doneznáma. Zrovna tam hrála tahle písnička a my jsme jí s mím kamošem Jackobem vyřvávali po autě jako šílenci. Tehdy mi bylo 13 a jemu 15. Bohužel nás zabásli fízlové za to, že malý dětska by neměli řídit auto a už vůbec né jet 80 km/h. Když někdo umí, tak umí. To byli časy. Chybí mi to. Žádné starosti, jen si prostě sednout do auta a jet do neznáma. No nic, konec snění a zpět do reality.

Podíval se na mě jako na idiota. On netušil že mám mobil?

,,Eh.. Sorry, to budu muset vzít." protočila jsem oči a vytáhla jsem z kapsy tu zvonicí věc. Bez toho, abych se podívala, kdo to je, jsem mobil zvedla se slovy..

,,Ahoj, babi! Dlouho jsme se neviděli, copak potřebuješ?" zeptala jsem se s úsměvem na tváří.

,,To jsem tak starý? Au, to bolelo. Každopádně, kde se sakra touláš, Mia mi volala a ptala se mě, jestli jsi v pohodě ke mně dorazila a to bych nebyl já, kdybych tě nekryl. Mám to u tebe, zlatíčko." i když ho nevidím, přísahám, že teď mrkl.

,,To je vše, co jsi mi chtěl říct? Právě jsem v polovině výslechu, ty mamemrde." řekla jsem na oko naštvaně a  očkem jsem pozorovala Klauna přede mnou, jak se mu v obličeji měnili grimasy. Bylo to celkem vtipný, nejdřív byl zmatený, pak naštvaný, pak mu naxichtě vysel pohled typu 'Nemluv s babičkou takhle, nebo tě ukřižuju.'

,, Proboha, kde jsi? Koho jsi dostala, nebo kdo zase dostal tebe?" šokovaný hlas mi zazněl v uchu

,,V pohodě, klid. Jen jsem tu s nějakým klaunem. Má na sobě elastický legíny, obtáhlé tričko s dlouhým rukávem, dámské zimní kozačky, blond vlasy, modré oči. Vypadá jako by bral steroidy. Neznáš ho?" už jste někdy viděli klauna, který by vás chtěl pohledem zabít? Né? Já ano, právě teď.

Týjo, cekem se divím, že jste mě nezavraždili. Po roce je tu další kapitolka.

Napsali jste sem velice zajímavě nápady. Což jsem velice ráda. Potěšili jeste mě s tím.  Vybírala jsem dlouho. Uvidíte v dalších. 

- Šaji