14.


,, Jak se jmenuješ?" podíval se za mě a kývl "neviditelně" hlavou. Podívala jsem se samím směrem jako on a hádete, co uvidím... Jedno velké zrcadlo. A určitě vůbec není z jedné strany průhledné. Zajímalo by mě, jestli oni ví, že já vím, že oni mě vidí.

,,Říkejte mi Pánvička Teflonová." nahodila jsem "vážný" výraz. On se na mě podíval pohledem alá 'Děláš si ze mě prdel?' Ale on to se mnou nevzdával a zeptal se mě jako největší borka na další otázku.

,,Kolik ti je let?" si myslí že mu to povím? Nasrat... Ušklíbla jsem se a napodobila jsem jeho pohled. Ehm...vypadal jako kdyby fetoval a pak mu xicht přejelo stádo koní a mamutů, ale.... To je samozřejmě detail.

,,Méně jak tobě.... dědo." opřela jsem se loktama o kolena. Řekněte mi, od kdy se zrcadlo směje?! Ne vážně, já si nedělám prdel. Někdo mi máchal před xichtem rukou. Ale to bych nebyla já, kdybych do tý ruky, z čisté sebeobrany podotýkám, nehryzla. Hňups..

,, Auu!" majitel té ruky zavyl jako vlk. Týjo, já jsem netušila, že tu mají i vlkodlaky.

,, Ty vole co děláš! Víš, jak to bolí?!" týjo... On vůbec nepotřebuje megafon. A já asi už nikdy neuslyším.

,,Neříkej mi vole, ty vole." cukaly mi koutky. Pohoršeně se na mě podíval.

,,Jaký vole, od kdy čtyřletý děti mluví sprosté, ty vole." Hádejte, kdo, nebo co  bouchlo smíchy? Mimochodem já jsem to nebyla. Podívala jsem se směrem, odkud vycházel zvuk, jako když někdo přejíždí krávu sekačkou. Takže směr zrcadlo. 

Boom - ozvala se rána

Hlavu jsem otočila o 180 stupňů a uviděla jsem, vlastně je nic neuviděla... Viděla jsem leda tak Antonyho pod stolem.

,,Ty vole? Co tam hledáš pod tím stolem? Že by tu polorozpadlou židli?" zeptala jsem se s úšklebkem a prohrábla si vlasy. Propálil mě pohledem a sedl jsi na stůl.

,,Veverky, právě tu jedna proběhla. No ic, tak já jdu. Páčko!" plácal jedno přes druhé. A rychlostí blesku zmizel ve dveřích. Já vážně začínám uvažovat, zda není vlkodlak...

Ahoj, nazdar, čauu! Jak se máte? Tak je tu další kapitolka, chtěla jsem udělat 'Vánoční speciál', ale jaksi jsem to nestihla. Hňups.

Chtěla bych se vás zeptat, jestli by mě někdo nepomohl s psaním této knížky. Už nevím jak dál... Předem děkuji, jste zlatíčka <3

A dodatečně VESELÉ VÁNOCE a ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!!!

Miluju vás, vaše Rose. 🌹🌹

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top