Pohled Tonyho - o 4 hodiny později

Kde sakra jsou? Už jsme našli všechny dětska až na ty dvě holky.

,,JARVISI? Udělej sken všech místností v této budově." přistál jsem na střeše.

,, Máte někdo něco?" zeptal jsem se do vysílačky.

,,Tady nic." řekl Bruce

,,Také " řekl vystresovaný Kápo. Snad se nebojí, že tato akce nevyjde. Ha, už mám dokonce jméno pro tuto akci! Bude se jmenovat 'Hon na malou holku'. Eyy XD

,,Nikdo zde není až na nás, dětska jsem poslala domu." řekla Wanda

,,Hned to bude, pane." pověděl a hned se mi ukázala celá budova.

,,Ukaž mi, kde jsou všude kamery a nabourej se do nich." na obrazovce masky (?) se mi ukázaly kamery. Jak překvapivé, že?

,, Pane, do šesti kamer se nemohu nabourat." oznámil mi JARVIS. Jak se to sakra možné? Vždyť s tím nikdy neměl problém...

,,Označ mi je." sedl jsem si na zem.

,, Pane, v chodbě A4 se mihla postava." konečně nějaké vzrůšo.

,, Super, letíme tedy tam." a musel jsem si zase stoupnout. Jak se má asi Papper, bych jí mohl konečně zavolat, když mi to stokrát mrdala o hlavu. Z přemýšlení mě vyrušila Nat.

,,Hej, mám je. Tedy, né že je mám jako mám, ale mám jako mám. Snad chápete..." řekla udýchaná Taša.

,, Ehm.. Jako jo, hned jsem u tebe, ale měla by jsi to lépe vysvětlit zmrzlině. Vypadá, že to nepochopil." nemohl jsem si odpustit narážku na Kapitána Panice a rozletěl jsem se navštívit Vdovu. A jak jsem věděl, kde je? To je prosté, všem jsem dal na oblečení štěnice.

Nať mě dovedla až na zadní zadrady/hřiště této školy. Je to tu nádherný a tajemný. Asi sem moc lidí nechodí, protože to tu není zničený.

,,Kde jsou?" postavil jsem se vedle ní.

,,Kdybych to věděla, tak už letíme zpět." snažila se pomalu dýchat.

,,Hele, támhle se něco pohlo!" řekl jsem a nechal JARVISE aby mně to zaostřil.

,,Kde to jsme JARVISI?" Chytrá to otázka.. Potlesk for me!

,, Na kraji parku, 850 metrů vzdušnou čarou, na severo - západ je Avengers Tower." tak to jsme blíž, než jsem si myslel. Tím to bude alespoň jednoduší.

Pohled Alex

No vážně dokonalý. Lepší to vážně být nemohlo. Slyšíte v tom tu ironii?

Krčely jsme se za keříkem, super schovka, no né? A víte, co je celkem vtipný? Ten keřík je dvakrát menší než my.

Najednou se ozvalo svištění šípu a než jsme se nadaly, teda spíš Mia, tak měla v noze zapíchnutý šíp. Bolestně vykřikla. Zasáhlo jí to sval, auví.

,,Běž k Jacobovy, odlákám jejich pozornost." řekla se starosti v očích. Přikývla jsem a rozeběhla jsem se.

,,Hej, ta malá mrška nám zase utíká!" Ozvalo se za mnou a uslyšela jsem svyštění vzduchu. A proto jsem zrychlila. Už od narození běhám hodně rychle, dalo by se říct, že je to moje schopnost. Zrovna jsem vybíhala z parku a ucítila jsem bolest v rameni a lítku. Aaaa.... Uspávací šipky. Měli by vědět, že mě tohle neuspí, spíš povzbudit či dodá energii.

Už probíhám kolem obchodu s hrncemy a pánvičkamy. Za mnou se ozvalo tříštění skla a pak velká rána do spánku. To si ze mě děláte.... Pánvička? Co to... Nestihla jsem odpovědět myšlenku a upadla do bezvědomí.

Zde jest nová kapitoška, tak jsis mohl/a všimnout. A také nová postava, uvidíme, jak se to bude rozvíjet. Zatím páčko.