„Čemu jsi nerozuměla ve větě ať přijde sama?" zeptal se Dominus ihned, když do jeho kabinetu vstoupila Wis spolu s Genyss.

Blondýnka měla ruce zabořené v zadních kapsách kalhot a tiše obdivovala pracovnu capitala, která byla do značné míry větší než pracovna Wis.

„Myslíš si, že po tom, cos včera předvedl, budu chtít, aby byla sama?" kousavě se Wis zeptala svého otce.

„Dokud po nocích nekřičíš, tak nemám potřebu sahat na tvoji otrokyni."

Genyss na muže pohlédla ne-li pobouřeně. K jejímu překvapení Wis z Dominova stolu popadla nůž na dopisy a zabodla ho do dřeva.

„Není to žádná otrokyně."

Capitalis se podíval na nůž a pak jeho pohled spočinul na Genyss. Opřel se v křesle a promnul si čelist. „V tom případě je to vážnější, než jsem si myslel."

Genyss se zamračila.

„Hádám, že jsi chceš vzít s sebou až budeš pracovat v terénu?" pozvedl capitalis obočí.

Genyss nevěděla, o co přesně jde.

„Samozřejmě, ale bude čekat v autě."

„S Wellenou jsi tohle nikdy nedělala."

Detektiv včas skryla svoji reakci na známé jméno.

„Od prvního dne, cos ji měla, si s ní jen šukala."

Stiskla čelist.

„Wellena není Genyss."

Genyss si překřížila ruce na hrudi, aby lépe skryla to, co se v ní odehrávalo.

„To, že detektiv vydržela události včerejšího dne a psychicky se nezhroutila, ještě neznamená, že snese tebe. Už jsi s ní spala, Wis?"

Genyss najednou zrudla při představě jí a Wis v roztouženém objetí a odvrátila pohled, snad aby neprozradila své potlačované přání.

„A kdo ti řekl, že to chci zkoušet? Že s ní chci spát?"

Tohle blondýnku zasáhlo skoro jako ostří nože, které zabodly někam do její hrudi.

Řekni moje jméno!, ale teď ta myšlenka získávala i obraz. Chtěla slyšet své jméno, pronesené vzrušeným hlasem Wis.

„V tom případě se situace mění," pokrčil capitalis rameny. „Nechápu teda, na co ji máš, ale buď jak buď." Dominus vytáhl ze stolu několik složek a podal je Wis. „Dokud tady detektiv neútočí na nikoho na každém kroku, tak je mi jedno, co s ní budeš dělat. A teď běžte," mávl rukou.

Wis jen zavrčela, když se otáčela k východu. Genyss ji následovala.

Jakmile se ocitly na chodbě, hned spustila: „Co to všechno mělo znamenat?"

„Snad po mě nechceš, abych ti odpapouškovala každé slovo," zavrčela černovláska.

„Ne, ale chci, abys si mi vysvětlila narážky na otrokyni, Wellenu a –" Genyss neměla v plánu pokračovat. V hlavě se jí točilo protože ti chci způsobit muka.

„Teď ne. Potřebuju si projít složky zrádců a pak jdeme pracovat," odbyla ji.

„Ale –"

„Žádné ale, Genyss," stoupla si Wis před ni. „Když říkám, že teď není správná chvíle o tom mluvit, tak se o tom mluvit nebude."

A tak Genyss sklopila pohled.

***

„Chceš, abych zůstala v autě?" zeptala se, když Fall zaparkoval u nějaké staré budovy, a podívala se na Wis.

„A ty se chceš dívat na tu loužičku krve a nedefinovatelnou hmotu, která si říkala lidské tělo?" pozvedla černovláska jedno obočí.

Genyss od začátku věděla, že to byl chabý pokus zastavit Alfu od práce.

Velmi jednoduše vydedukovala, v čem přesně práce Wis spočívá. Stačilo nahlédnout jedním okem do otevřených složek na stole Wis, aby Genyss pochopila, že se jedná o zrádce mafie, určené k eliminaci. Po reakci Alfy na její slova si to jen potvrdila.

„Prosím, nechoď tam," rozhodla se Genyss pro patetickou hru. Ze zoufalství uvěřila myšlence, že by mohla Wis změnit a ta by pak nemusela zabíjet.

„Proč bych neměla?" zasmála se Alfa pobaveně.

„Protože to není správné a ty to víš, Wis," tlačila na ni.

„Genyss, máme s tebou různá pojetí o tom, co je správné a co ne."

Detektiv si hned vzpomněla na Fallova slova o tom, že tu budou věci, které bude muset jednoduše přijmout.

„Dobře, tak ho prostě zabij. Proč ho mučit?" zeptala se zcela jistě.

„Jak víš, že se ho chystám mučit?"

„Nechala jsi muže, kterému jsi ukousla přirození, vykrvácet a to je mučení."

Wis se narovnala. „Člověk, který se nachází v té budově," ukázala za sebe. „Zradil mafii. Ta se obyčejnou smrtí netrestá. To by byl akt milosrdenství."

Genyss si vzpomněla na svojí roli. „Tak mu odpusť a zabij ho normálně. Prosím, Wis."

„Ne, Genyss," řekla chladně Alfa. „Zabiju ho tak, jak musím."

„Kdybys vážně chtěla, tak ho rovnou zabiješ a nebudeš ho mučit," řekla Genyss naštvaná víc na sebe.

Wis se náhle ironicky zasmála. „Samozřejmě, že kdybych chtěla, ale já nechci."

Genyss se podařilo potlačit viditelnou reakci na mráz, který jí proběhl po zádech. Jen se zamračila.

„Děláš jen to, co chceš a na ostatní nemyslíš," naposledy se pokusila vžít se do role.

„Ano, dělám to, co chci, Genyss. A víš proč? Protože mě to baví a užívám si to."

Genyss zavrtěla hlavou, aby skryla zrudnutí a dál hrála. „Ty jsi vážně psychopat..." zašeptala.

Wis se krutě zasmála.

„Nazývej mě jak chceš, detektive Albensová, ale řeknu ti jedno." Alfa ji popadla za tričko a přitáhla ji blíž k sobě. „Chtěla jsi něco vědět o Welleně, že?"

Genyss se na ni podívala.

„Byla to moje osobní kurva, kterou jsem šukala každou noc v kuse. Nesměla ani ceknout o tom, že se jí něco nelíbilo. Ty máš to privilegium, že jsem tě neznásilnila ještě předevčírem v té cele a ty si dovoluješ mě teď žádat, abych nemučila zrádce?" Wis odhodila Genyss na sedadlo a zaklepala na okýnko.

Fall ji otevřel dveře.

„Dokud budu pracovat, tak se nad sebou zamysli, Genyss. Druhé šance obvykle nedávám," dodala a odkráčela k budově spolu s Fallem, který zamkl auto, aby Genyss nemohla utéct.

Detektiv si rukou zakryla nos a pusu a tiše zaúpěla.

Cítila se po všech těch slovech Alfy vzrušená.

Vytáhla záznamník, který nyní nosila skoro neustále sebou, a zapnula ho.

„Nechápu... Vůbec nechápu, kde se ve mně bere to vzrušení. Když Wis mluvila o Welleně, začala jsem si představovat na jejím místě sebe a chtěla jsem se nutně na tom místě ocitnout. O to víc mě ale vytáčí, když si vzpomenu na to, co Wis řekla capitalovi – že nejsem její sexuální otrokyně a že se mnou nehodlá spát," Genyss zavrtěla hlavou a stiskla si kořen nosu. „Nechápu, proč tohle sakra řeším. Musím si stále připomínat, proč tu kurva jsem, ale pokaždé se mi na to úspěšně daří zapomenout," povzdechla. „Všemohoucí, co je se mnou špatně..."