Nebyla jí zima. Nebylo jí ani horko. Cítila se tak lehká, jako kdyby drobnost jejího těla odpovídala hmotnosti pírka. Jen víčka byla nesnesitelně těžká, proto se rozhodla soustředit se na ostatní smysly.

Slyšela vodu. Ležela na něčem tvrdém a hladkém. Cítila vůni růže a šalvěje. Takovou vůni měla jen jedna osoba, pokud si pamatovala správně.

Konečně se jí podařilo oči nepatrně pootevřít. Viděla do elipsovitého zrcadla s černým rámem. Viděla v něm Wis. Dívku, která si prošla Verli-Apenem.

„Proč vypadáš tak nešťastně?" zeptala se Genyss tlumeně odrazu, ale ten se na ni dál díval s pohledem plným utrpení. Pak se k ní otočil zády a blondýnka pohlédla na Wis u vany.

Wis si dřepla a podívala se Genyss do očí. Byly v nich pocity, které by blondýnka v očích zbraně nikdy neočekávala.

Wis pootevřela rty, snad chtěla něco říct, ale pak pohled sklopila. Nešlo ovšem nepostřehnout záblesk jakéhosi utrpení, které Genyss ohromovalo víc než to, co viděla v pokoji.

„Wis?" pronesla tiše její jméno a ochutnala ho na rance, která se hojila. Zároveň se jí v hlavě kroutilo: Řekni moje jméno!

Oslovená dívka pohlédla na blondýnku. Probíhal v ní jakýsi vnitřní boj.

„Protože ti chci způsobit muka," řekla bez přemýšlení.

Tělem Genyss proběhlo tiché zaúpění. Touha byla rychle potlačena větou: „Pomoc mi si stoupnout."

Wis tak neprodleně učinila.

Letmý chlad vzduchu zklidnil horké tělo Genyss, která dlouze vydechla. Protože ti chci způsobit muka, zopakovalo se jí v hlavě echem, ale blondýnka rychle odehnala tu myšlenku.

S pomocí černovlásky se umyla. Neznepokojovalo ji to množství krve, které mizelo vírem v potrubí, ani tílko Wis, skrz na skrz prosáklé krví.

Když Dominova dcera vypnula vodu, pomohla Genyss se zabalit do jednoho z ručníku a taky jí pomohla vylézt z vany.

Genyss postřehla mramorovou lavici a šla se na ni posadit. Potřebovala si pár věcí ujasnit, ale problém byl v tom, že neměla po ruce nic, co by nahrávalo zvuk a nahlas mluvit nechtěla. Ještě nebyla připravená na to, aby Wis vyslechla její myšlenky. Detektiv se tedy rozhodla pro vzpomínky na to, co se stalo v pokoji Wis, zatímco na černovlásku upírala pohled. Nakonec to stejně ale skončilo tak, že se na ni jen dívala jako na sochu jednoho z mistrů Dávných.

„Evidentně ve mně chceš propálit díru," vytrhla ji náhle z přemýšlení Wis.

„Mám kvůli tobě jen smíšené pocity, nic víc," zalhala a opřela se o chladnou zeď za sebou.

„No jo, včera jsi mě chtěla zabít a dnes se už koukáš, jak se sprchuju. Už jsi mohla využít tolik příležitostí, ale ty nic."

„Jakých příležitostí?"

Wis na ni pohlédla. „Zabít mě."

Genyss se nad tou odpovědí na chvíli pozastavila, dokud se nezeptala: „Jsi zklamaná?"

„Nejsem," přiznala Wis, ale Genyss za tím tušila něco jiného. „Jen nechápu, proč se detektiv nechopí své šance. Nebo ti tvá práce zakazuje zabíjet lidi jako já?"

Blondýnka si rázem uvědomila svoji roli, kterou si vybrala ve Volimerské společnosti. Vzpomněla si na případ dvaceti dětí a taky si vzpomněla na Rewertova slova.

„S tím, co si předvedla u sebe v pokoji, bych tě stěží nazvala člověkem," připomněla si Genyss pro sebe, i když věděla, že ji Wis uslyší.

Jenže černovláska nereagovala.

„Neslyšela jsi mě?"

„Slyšela."

„Tak proč mi to nevyvrátíš?" Protože přesně to Genyss chtěla – aby černovláska přiznala city. Protože ti chci způsobit muka, ozvala se Genyss jasná odpověď v hlavě.

„Protože máš pravdu."

Genyss se na ni podívala. Najednou si nedokázala vzpomenout na otázku, protože všechno, co slyšela, bylo protože ti chci způsobit muka.

„Nejsem člověk. Jsem Smrt," zdůraznila Wis.

„Nebereš nějak moc vážně svoje jméno?"

Černovláska vypla vodu. „Dala mi ho matka, která mě chtěla zabít, ale nezvládla to. Přijala jsem tedy její roli."

Genyss v té odpovědi vnímala silný podtext, kterému se bedlivě snažila porozumět, ale nedařilo se jí to. Věděla toho bolestně málo.

„A zabila sebe?" dostala ze sebe nakonec.

Wis na ni jen pohlédla a neodpověděla. Protože ti chci způsobit muka.

***

„Nechci ti překážet. Vypadáš zaneprázdněně," řekla Genyss, když dala Wis knihu, kterou hledala ve své knihovně.

„Nepřekážíš mi, jinak bych tě tu neměla." Otevřela knihu a hledala potřebnou stránku, zatímco kráčela zpět ke svému místu.

„Spíš to myslím tak, jestli bych nemohla jít na chvíli jinam," vysvětlila Genyss, která z počátku nechtěla přiznat, že potřebuje trochu svého prostoru.

Wis se na ni podívala. „Z čeho najednou taková potřeba? Zjistila si info o Fallovi a teď chceš zdrhnout?"

„Potřebuju si dát myšlenky dohromady," stiskla si Genyss kořen nosu. „Mluvím u toho sama se sebou nebo své myšlenky obvykle nahrávám na záznamník."

„Vždyť jsme se spolu sprchovaly," zasmála se Wis, ale v jejím smíchu byla stopa po kousavosti. Bylo zřejmé, že nechtěla, aby odcházela. „Tajemství mezi námi už neexistují."

„Wis, prosím," využila Genyss své herecké schopnosti a podívala se prosebně na Alfu.

„Jen za podmínky, že Fall bude stát za dveřmi," svolila nakonec.

„Fajn."

Fall se po chvíli objevil jako na zavolanou. Detektiv usoudila, že někde pod stolem je nějaké speciální tlačítko, kterým si Wis svého sluhu přivolává.

„Falle, odveď Genyss do místnosti s piánem a dej jí záznamník."

Genyss si myslela, že Vrah z Aerafallu bude prosbou své paní překvapen, ale nehnul ani brvou. Jen řekl své klasické: „Ano, Alfo," a otevřel Genyss dveře.

Zatímco dvojice kráčela chodbou, detektiv přemýšlela, zdali by si měla promluvit s Vrahem z Aerafallu, aby se dozvěděla nějaké další informace. Jenže než si to stihla pořádně promyslet, už došli ke dveřím.

Fall pustil Genyss dovnitř a v jedné ze skříní, které zde mimo piana byly, našel záznamník. Lišil se od toho, který měla Genyss doma. Tenhle byl digitální a nepotřeboval kazety.

„Nahrávku pak v případě nutnosti můžete smazat," řekl a Genyss cítila v jeho hlase jakýsi podivný chlad.

„Nelíbím se vám, co?" zeptala se ho upřímně.

Fall se na ni chvíli díval. Zdálo se, že přemýšlí, zdali má vůbec odpovědět.

„Řekněme, že vás vnímám jako hrozbu."

„Pro sebe?"

„Pro Alfu."

„To se nedivím," pokrčila Genyss rameny. „Koneckonců, vy jste mafie a já detektiv. Vy představujete nelegální svět, já vládu."

„Opravdu?" pozvedl Fall jedno obočí.

„No, ano."

„Vláda nezabíjí pachatele. Předvolává je před soud."

Genyss strnula. Nevládnu.

Beze slov vzala z Fallových rukou záznamník a otočila se k pianu. Počkala, až muž odejde z místnosti a teprve pak se přesunula k pohovce, na kterou si sedla. Zapnula záznamník.

„No," povzdechla. „Z čeho začít..." promnula si kořen nosu. „Možná půjdu po pořádku. Začnu tím, co jsem viděla v pokoji Wis. Byl to masakr – jedním slovem. Jenže co mě... možná až děsilo nejvíc, tak byla její síla. Jasně, je zbraň mafie a jasně, že bude silná, ale spíš... Všechno mi to tolik připomínalo, co se dělo ve Verli-Apen, všechna ta krev..." zavrtěla hlavou. „Bylo to něco, co by udělal lan. Jenže tenkrát to bylo něco zcela jiného, ale teď..." Genyss se posadila na gauč a hluboce se nadechla.

„Všemohoucí, vůbec se nechápu. I teď mám pocit, že říkám totální nesmysly." Chvíli mlčela a tiskla si úpěnlivě kořen nosu, jak hledala myšlenku, za kterou by se mohla uchytit.

„Její otec chtěl, aby byla znásilněna. To jsem pochopila z jejich konverzace. A zřejmě to nebylo poprvé, kdy by si musela něčím takovým projít. Jasně, já to koneckonců znám taky, ale... je to jeho dcera," zavrtěla hlavou a podívala se na šedé nebe.

„Copak otec bude něco takového chtít pro svou dceru? Copak je tohle správné? Jenže tady zřejmě panují zcela jiné zákony než ty, na které jsem si zvykla. Svět mafie se liší od běžného; s tím, se kterým jsem se setkávala. Neříkám, že jsem se nesetkávala s případy, kdy děti byly znásilňovány vlastními rodiči či příbuznými, ale Dominus dělá něco úplně jiného. Nechá Wis zlámat a nechává ji přicházet o důstojnost." Začala si ukazováčkem rozdírat pokožku na palci.

„Takže to, jak působí, je jen přetvářka, za kterou se skrývá rozbitá osobnost? To proto se mě ptala, proč nevyužívám příležitosti, abych ji zabila? Chce snad umřít?" Náhle ní projelo zděšení, kterému nedokázala najít důvod.

„A nemá mi to být jedno?" usoudila nakonec a odfrkla si. „Mým úkolem je přece ji zabít. Přišla jsem sem, protože nemám co ztratit. Ale mám pocit..." povzdechla. „Bojím se, že to nezvládnu. Jak bych mohla, když vypadala tak nešťastně v té koupelně? A já paradoxně nechci, aby se tak cítila... Deodam, tohle je komplikovanější, než jsem si myslela." Vypnula záznamník, ale neopovážila se nahrávku smazat. Místo toho se rozhodla, že si přístroj pro zatím uchová u sebe a v případě nutnosti si nahrávku poslechne znovu.

Vstala a došla ke dveřím. Když je otevřela, byl Fall opravdu za nimi.

„Skončila jsem," informovala ho stroze.

Fall přikývl. Nastavil dlaň.

„Očekáváte, že vám záznamník dám?" pozvedla obočí.

„Myslím, že je to očividné."

„A čeho se bojíte? Že jsem tam nahrála všechna tajemství Volimerské mafie?" překřížila si ruce na hrudi.

„Mám veškeré důvody si to myslet."

Genyss povzdechla a ukázala záznamník, na kterém stiskla malý trojúhelníček. Z přístroje se ozvalo: „No... Z čeho začít... Možná půjdu po pořádku. Začnu tím, co jsem viděla v pokoji Wis. Byl to masakr – jedním slovem. Jenže, co mě... možná až děsilo nejvíc, tak byla její síla. Jasně, je zbraň mafie a tak, jasně, že bude silná –" Nahrávku vypnula. „Stačí to?"

„Ne," díval se na ni ledově klidný Fall.

„Fajn, tak to mažu," pokrčila rameny a před očima Vraha z Aerafallu nahrávku smazala. „Lepší?"

Fall stáhl ruku a vykročil směrem, kde se nacházela pracovna Wis.

„Staráte se tak o Wis, protože ji vnímáte jako dceru?" zeptala se ho najednou.

Fall zastavil.

„Myslím, že vám toho Alfa už o mě pověděla dostatečně, abyste si na tuto otázku mohla odpovědět sama," podíval se na blondýnku.

„Ale vždycky se to bude lišit od toho, co mi můžete povědět vy."

„Já vám nepovím nic, detektive," odbyl ji Fall a dál kráčel chodbou.

„Váš případ je už dávno se statusem ,vyřešen'. Všechno, co mě zajímá, je, co přesně se vám honilo hlavou, když jste se odhodlal k vraždě vlastních rodičů."

Fall ji do toho chtěl skočit, ale Genyss pokračovala.

„Je mi jasné, že motivem byla pomsta, ale... proč zrovna kyselina?"

Fall nějakou chvíli neodpovídal. Genyss si už pomyslela, že žádné odpovědi nedostane.

„Chtěl jsem, aby trpěli," přiznal nakonec. „Táhlo se to velmi dlouho, mé trýznění. Už od dětství mí rodiče vždycky upřednostňovali mého bratra. V mládí jsem se rozhodl se stát členem mafie, protože jsem chtěl za prvé někam patřit a za druhé jsem už měl po krk snahy se zavděčit rodičům, kteří viděli jen úspěchy bratra. Nepochopte mě špatně," podíval se na Genyss. „Měl jsem velmi rád svého bratra. On jediný mě nepřehlížel a vždy se mi snažil pomoct. To, že zemřel při autonehodě, pro mě byl šok stejně jako pro rodiče. O to víc bolelo, když mě v jeho smrti začali obviňovat. Marně jsem se jim snažil vysvětlit, že štáb mafie, ve kterém jsem pracoval, se takovým věcem nevěnuje a že jsem neměl nejmenší důvod přát bratrovi smrt. Jenže rodiče byli hluší. Využili toho, že jsem jel pomoct příteli s autem a zabili mou manželku i dceru. Policie se ani nepokoušela mé rodiče dopadnout. Řekli, že je prý nemůžou najít. Proto jsem využil mafii, abych rodiče našel, čímž jsem se automaticky stal proditorem. Jenže já žil jen pomstou a ostatní mi bylo jedno." Narovnal se a povzdechl. „Zvolil jsem kyselinu, protože jsem chtěl, aby po mých rodičích nezůstala ani stopa. Jenže jsem s vraždou musel spěchat. Mafie mě totiž rychle našla. Proto jsem jim aspoň nechal rozežrat hlavy," pozvedl Fall své zjizvené ruce. „Pak už mi bylo vše jedno."

„Ale pak jste se setkal s Wis, která vám připomněla dceru," dokončila za něj příběh Genyss.

„Ano. Znal jsem ovšem od počátku své hranice – nesměl jsem ji vychovávat, projevovat nějaký otcovský cit. Wis od začátku rostla proto, aby se mohla stát zbraní."

„Není to ale vůči ní moc kruté?"

„Musíte pochopit, že svět mafie se radikálně liší od světa, ve kterém žijete vy. Tady panují jiné zákony, které možná ani nikdy nepochopíte," vysvětloval Fall. „Všechno, co vám zbude – smířit se s tím."