Běžela otevřeným prostorem s puškou v ruce a batohem na zádech. V myšlenkách se jí neustále opakovalo: Prosím, ať mě nezastřelí a do toho se jí mísil hlas velitele, který říkal: „Vašim úkolem je proniknout do vesnice a zničit zde všechny jejich zásoby. Bylo potvrzeno, že je to jedna z jejich základen. Zabít každého, kdo se vám z verli-apenských objeví na cestě ať už půjde o lana, nebo civilistu. Nepřítelem je v tuto chvíli každý z nich."

Genyss přiběhla spolu s dalšími spolubojovníky k hranicím vesnice. Všichni se postupně schovali v hustém porostu. Čekali na příkaz poručíka. Jakmile se ozval, schovaná jednotka vběhla do vesnice.

Každý z amerikánských vojáků vběhl do nějakého domku a brzy se vesnicí začaly rozléhat křiky. Blondýnka v nich poznávala ženy, děti i důchodce. I ona vběhla do jednoho z domů a namířila pušku na vzlykající ženu, která v rohu místnosti tiskla ke své hrudi miminko. Něco Genyss říkala. Zřejmě ji prosila, ale blondýnka nerozuměla verli-apenštině. Ale nepotřebovala znát jazyk, aby pochopila, že je verli-apenská žena vyděšená k smrti a prosí za své dítě.

„Wice, prosím, Wice, Wice, Wice, Wice," a prosba pokračovala. Přezdívka se opakovala dokola.

Genyss měla chuť si rukama zakrýt uši, ale místo toho začala křičet a vystřelila.

Zabila ženu i dítě jedním výstřelem.

Pár milisekund a opustila domek.

Prostorem se roznesl ohlušující křik.

Genyss se probudila.

Křičela ze spánku. Až když si uvědomila, že to všechno byl jen sen, křičet přestala.

Srdce jí vráželo do hrudního koše. Byla zpocená a bylo jí nesnesitelné vedro, jako kdyby spala na pražícím slunci. Měla ovšem otevřené okno, díky kterému do malého bytu pronikal noční mráz. Nepomáhalo to. Schoulila se do klubíčka a přála si, aby co nejrychleji nastalo ráno.

***

Nyní Genyss věděla, že nemá smysl spěchat. Očekávala, že Rewert zase přijde pozdě. Mýlila se.

Když dorazila do Right Corneru, spatřila Rewerta sedícího v temném koutě tak, aby viděl na dveře. Genyss ovšem pochybovala, zdali je mu to nějak prospěšné, vzhledem k tomu, že jejího příchodu si ani nevšiml. Teprve když si stoupla těsně ke stolu, tak ji zaregistroval.

„Genyss..." vydechl s úlevou. „Jsem rád, že tě vidím." Stejně jako při jejich prvním setkání i teď mluvil Rewert téměř šeptem. Vypadal ovšem žalostněji a zdrceněji než předtím.

„Rewerte, co se to s tebou děje?" zeptala se Genyss ohromená jeho vzhledem a posadila se naproti němu. „Vypadáš ještě hůř než před tím."

Muž se jen hořce pousmál a schoval obličej v dlaních. „Chytili ji."

Genyss ztuhla krev v žilách. Ukazováky začínaly devastovat palce.

„A ona... Zabila ji. Umučila ji, Genyss," rozvzlykal se tiše Rewert.

„Já..." začala Genyss, ale vlastně nevěděla, co má říct. „Jak ses to dozvěděl?" dostala ze sebe s námahou.

„Snažil jsem se ji zachránit, ale nepodařilo se mi to." Vypadalo to, že ji Rewert skoro ani nevnímá. „Uvěznili ji a pak přijela ta bestie a –"

„Rewerte!" zvýšila hlas tak, že se na ně otočila většina přítomných v kavárně. Účinek to mělo. Konečně se na ni podíval.

„Soucítím s tvojí útratou, ale nemůžeš dovolit zármutku, aby ovládl tvůj rozum," domlouvala mu. „Co se chystáš dělat teď? Nechají tě konečně na pokoji?"

Rewert se hořce pousmál a zavrtěl hlavou. „Nenechají. Jsem si jistý, že jsem další na seznamu té holky."

„Proč myslíš?"

„Byl jsem kousek od toho místa, kde umučila Wellenu. Někdo z těch chlápků říkal, že jí to nestačilo, to mučení, a že si ho chce ještě vynahradit se mnou."

„To ne..." zalapala Genyss po dechu.

„Takže mě teď dál hledají a nenechají toho, dokud mě ta holka vlastnoručně nezabije."

„Opravdu se nechceš přestěhovat ke mně?"

Rewert zavrtěl hlavou. „Nechci tě zbytečně ohrozit, Genyss. Je jasný, že mě mafie dřív nebo později chytí. Všechno, co do té doby můžu dělat, je dál napadat jejich štáby, abych se těch krys zbavil co nejvíc. Udělám jim nový Verli-Apen."

Genyss si s těmi slovy hned vzpomněla na to, co viděla v PriS&M.

„Nedávno jsem ji viděla. Dceru capitala."

Rewert se na ni překvapeně podíval. „Kde?"

„Byla jsem v PriS&M. Řeším teď jeden případ, do kterého je mafie evidentně nějak zapletená. Zrovna tam byla. V tom klubu. A zabila jednoho prostituta. Hned mi to připomnělo Verli-Apen, i když ani tam nevraždili s takovým –"

„Zápalem?" dokončil za ni Rewert.

Blondýnka věděla, že to nebylo to správné slovo, ale stejně přikývla.

„Měla jsi teda šanci se sama ujistit v tom, jaká je bestie," řekl a otáčel na stolku prázdnou sklenicí od whisky.

„Je to opravdu psychopat," přikývla Genyss.

„Chtěl bych ji zabít, ale nemám možnost se k ní dostat. A při tom ji často vídám po večerech tady."

Detektiv na něj překvapeně pohlédla.

„Támhle na tom místě," dodal a ukázal na barovou stoličku na kraji pultu. „Vždycky si bere jen espresso a pak odchází."

„A nic víc?" zeptala se nechápavě Genyss.

„Nic víc," pokrčil rameny.

„Není to... nevím, divný? Že si jen přijde vypít espresso a nic?"

„Je to jen přetvářka, Genyss," ironicky řekl rudovlasý muž. „Sama víš, že psychopati nic necítí a jen si furt na někoho hrajou. Návštěva Right Corneru má tuhle iluzi jen podpořit."

Genyss se zadívala na prázdné místo na kraji barového pultu. Rewert jí nasadil brouka do hlavy.

Jakmile se po schůzce s bývalým spolubojovníkem Genyss vrátila domu, popadla do rukou záznamník.

„Jakože, bude to znít hodně divně, ale něco na té holce je. Dneska jsem se viděla s Rewertem. Řekl mi, že Wellena je mrtvá. Že ji Dominova dcera umučila. Myslela jsem si, že už ho v tom případě nechají na pokoji, ale prý je dalším na seznamu. Nemám ani jistotu, že se s ním ještě někdy uvidím," Genyss se hořce pousmála. „Jak ironické, vždyť jsem ho kdysi nesnášela. Je těžké zapomenout, jak počmáral dveře od záchodů a svedl to na Wellenu. Přišlo mi to nefér, tak jsem vychovatelkám a sororám dokázala, že to byl on. Když odešel ze sirotčince, tak si mnozí oddychli, včetně mě. No a pak jsme se setkali ve výcvikovém táboru ve Verli-Apen. Tam jsem si všimla, jak se změnil." Na chvíli vypnula záznamník.

Nechávala vzpomínky z války odeznít. Pak záznamník zase zapnula.

„Když jsme se vrátili, doufala jsem, že budeme dál v kontaktu, ale zmizel. Teď vím proč po těch dvou letech." Náhle si ovšem vzpomněla původní důvod toho, proč zapla záznamník.

„Ale zpátky k té holce. Doposud jsem ji viděla jako nějaké monstrum, jak mi říkal Rewert, jenže dneska... Řekl mi, že navštěvuje Right Corner. Přijde, posadí se ke kraji baru, vypije espresso a jde. Z jedné části," začala Genyss přecházet po pokoji a gestikulovat jako kdyby s někým mluvila po telefonu. „To může být nějaký rituál. Koneckonců sérioví vrazi, zvláště ti organizovaní, něco takového mají, ale..." dívka si sedla na postel.

„Nevím, prostě mi to nějak nesedí. Neměla jsem možnost si s ní promluvit, tak jak můžu vůbec vymýšlet nějaké teorie?" stiskla si kořen nosu.

„Faex, mám řešit případ a já si místo toho chci popovídat s dcerou capitala Volimerské mafie, no není to fajn?" zakřenila se Genyss. „I když..." zamyslela se náhle. „To by nemělo být tak těžké, ne?" kousla se do konečku palce.

„Mohla bych přijít do Right Corneru s tím, že vedu vyšetřování a že se potřebuju ujistit ohledně jedné podezřelé osoby. Začala bych hrát nějakou roli, předstírala bych, že tam pracuju a až by přišla, tak bych se jí ujala a –" Genyss rázem zrudla.

„P-prostě by to fungovalo. Nic by mi neudělala. Jak říkal Rewert, lidem v Right Corneru nic nedělá." Rázem si ovšem uvědomila, že blábolí a tak záznamník vypla a odhodila ho na postel.

„Deodam..." zanadávala a schovala obličej v dlaních.