Vzpomněla si na vlka, kterého zabila v lese. Měl oči stejné barvy. Tyhle ovšem vyzařovaly nenávist, pomstychtivost, zradu a smutek. Byla to směs emocí, které mohl cítit jen vlk zabitý desetiletým dítětem. Jenže Alfa tyto pocity přehlídla. Viděla jen svoji vysněnou dívku. Začala se šťastně usmívat.

Blanche to zmátlo. Svraštila obočí, zatímco se pokoušela vyrvat ze zajetí sluhů, kteří ji pevně drželi.

Dominus si všiml výrazu na tváři své dcery a zorničky se mu rozšířily.

„Znáš ji?"

Alfa nevnímala. Jen se dál s úsměvem dívala na blondýnku.

„Wis!" luskl jí před obličejem capitalis a ona zmateně zamrkala. „Znáš ji?"

„Ano," řekla téměř šeptem. „Vždyť je to Blanche," pronesla zasněně.

Blondýnka odvrátila pohled a stiskla pevně čelist.

„Blanche..." zašeptala Wis a udělala k dívce několik pomalých kroků. Chtěla se dotknout její tváře, ale než tak učinila, vypadla blondýnce odněkud z vnitřní kapsy saka malá knížečka. Alfa se na ni podívala a jakmile uviděla znak policie, ztuhla.

Dominus byl rychlejší. Vzal doklad do rukou a podíval se dovnitř. Teprve jeho tlumený smích donutil Wis jednat. Vytrhla otci knížečku z rukou a podívala se na fotku Blanche.

Ne, Blanche ne.

„Detektiv Genyss Albensová, jaká to čest," smál se Dominus, zatímco Wis dokola četla slova v dokladech dívky.

To jméno jí bylo povědomé, ale nemohla si vzpomenout, kde ho viděla a tak jen zhnuseně ohrnula ret. Zachvátila ji taková vlna vzteku, že se poprvé po mnoha letech cítila bezmocná. Všechno, co zvládla pod náporem těch pocitů udělat, bylo odhození dokladu na zem a návrat na svůj gauč. Když se na něj se žuchnutím posadila, všimla si nechápavého pohledu otce.

„Ty ji nechceš?" zeptal se jí a pozvedl obočí.

Podívala se na blondýnku, která se stále tvářila nebezpečně, a chvíli přemýšlela.

„Ať ji zatím hodí do cely. Musíme skončit se Dnem Pocty," řekla nakonec svůj verdikt.

„Fajn, odveďte ji a hoďte za mříže," nařídil Dominus svým chlapům, kteří Genyss odtáhli pryč, zatímco se jim snažila vyprostit ze sevření.

Alfa ji provázela pohledem, jako kdyby to nebyla ta dívka, kterou hledala v davu.

***

Wis spolu s Dominem dorazila do jeho pracovny.

Když se za mladou ženou zavřely dveře, Dominus na ni ihned zakřičel: „Vysvětlíš mi, co se to tam kurva odehrálo?!" a ukázal směrem, kde se za několika zdmi nacházel hlavní sál.

Alfa se mezi tím klasicky posadila do křesla, dala si nohu přes nohu a překřížila si ruce na hrudi.

„Copak nejsi schopný pochopit, že když se objeví holka, do který jsem –"

„Mě nezajímaj tvoje pocity na Dnu Pocty a na všech formálních událostech mafie!" přerušil ji křikem otec. „To, cos tam předvedla po odtažení té holky-detektiva, byla ještě horší katastrofa, než která postihla Dávné!"

„Domine, každý děláme chyby," pokrčila rameny.

„Ne, Wis," zavrtěl capitalis hlavou. Byl o poznání klidnější, ale stále se mu v očích odrážela zloba. „My jsme mafie a my si nemůžeme dovolit dělat chyby." Najednou ovšem vypadal velmi klidně. Možná dokonce smutně. „Stejně jako já ji udělal s D–"

„Řekneš její jméno a vyhodím tě z okna," přerušila ho smrtelně vážně Wis, zatímco ho propalovala pohledem.

Padlo mezi ně tíživé ticho. Z jedné strany bylo podníceno bolestnými vzpomínkami plných smutku a z druhé chladnou zlostí, která neměla konce.

„Nechalas ji schválně umístit do cel?" prolomil nakonec ticho Dominus.

Odvrátila pohled. „Vyšlo to omylem."

„Neprobíhalo to s ní podobně?"

„Nemluv. O ní," zavrčela výhružně.

„Ale no tak, Wis..." Dominus se rázem ocitl u své dcery a doslova padl k jejím nohám, čímž ji překvapil.

Capitalis položil své ruce na koleno Alfy.

„Jsi jediná, s kým si o ní můžu promluvit... Prosím..."

„Řekla jsem ne!" Wis setřásla otcovy ruce a vstala. Rychle, ovšem opatrně. „Nikdy o ní nebudu chtít mluvit," dodala a odešla.

Nechala otce napospas přízraku minulosti.

***

Dveře do podzemního vězení skoro vykopla. Přišla tam rovnou po tom, co opustila pracovnu capitala.

Procházela okolo jednotlivých cel a nahlížela dovnitř, zatímco hledala dívku s blonďatými vlasy. U třetí cely od konce po pravé straně se na chvíli zastavila.

Nepodívala se dovnitř.

Vykročila vpřed.

Genyss byla v předposlední cele po levé straně. Seděla na dřevěné desce s kolenem pod bradou.

Nevypadala nijak zkroušeně. Spíš působila smířeně. Vyzařovalo z ní něco, co se nepodobalo ani hněvu, ani strachu, ani smutku či zdrcení.

Když blondýnka spatřila Alfu, ani se nezamračila. Vše, co mladá žena pocítila, byl led očí, který jí pronikal pod kůži.

„Takže Genyss Albensová, hm," svraštila Wis obočí. „Jméno z jednoho ze starých jazyků. Taky vymyšlené? Podobně jako Blanche?" V jejím hlase byla jasně slyšet výčitka.

„Do toho ti nic není," zavrčela dívka podobně vlčici, zatímco stále propalovala pohledem Alfu.

„Ale ano, je. Patříš mi a dokud nepřikážu, aby tě pustili, tak tu budeš hnít," ušklíbla se Wis. „Měla bys mi být vděčná, že jsem natolik velkorysá, abych se s tebou bavila. Mohla bych ti místo toho vystřelit mozek z hlavy nebo tě vlastnoručně vykuchat."

Žádná reakce ze strany blondýnky. Vypadala tak, jako kdyby něco podobného slýchávala denně.

„Já už nemám co ztratit, Wis," řekla upřímně. „Takže mi je jedno, co se mnou budeš dělat."

Mladá žena si odfrkla, ale pak se pousmála. „Ale jsi od policie. Jsi detektiv a evidentně neúspěšný, pokud lezeš k mafii." Překřížila si ruce na hrudi a bokem se opřela o mříže, zatímco pokračovala: „Chtěla jsi mě zabít a tím pádem dopadnout Domina, že? Pak by ses najednou proslavila, všichni by na tvoji počest skládali písně, stala by ses legendou a žila by sis šťastně až do smrti," usmála se, jako kdyby popisovala svůj dávný dětský sen. Pak se znovu podívala na blondýnku. „Jsi velmi, velmi naivní, Genyss, ale nic jiného bych od takové parodie na detektiva nečekala."

Wis doufala, že dívku vyprovokuje, ale nic se nedělo. Blondýnka mlčela a dál propalovala Alfu nic neříkajícím pohledem.

Mladá žena se otočila čelem k mřížím a chytila se jich oběma rukama.

„Klidně dál mlč, drahá, ale jednou mě tvoje rozkošná pusinka bude prosit o to, abych tě zničila."

V tu chvíli Genyss vyskočila ze svého místa a popadla Wis za vlčí kožich. Obě byly těsně natisknuté na mříže.

„To se nikdy nestane," zavrčela detektiv skrz hněvem zaťaté zuby, zatímco se dívala do černých očí.

Wis se ušklíbla. Chytila dívku za košili a tvrdě ji políbila na rty. Jakmile pocítila, že se blondýnka vzpírá, kousla ji do rtu tak silně, že brzy ochutnala krev.

Genyss pustila Wis, stejně jako ta ji. Kromě toho ji blondýnka i odstrčila. Odplivla si a setřela si krev ze rtu, i když to nemělo smysl. Z malé ranky dál tekla rudá tekutina.

Mladá žena olízla zbytek krve na svém rtu a usmála se.

„Nikdy neříkej nikdy, vlčice," pronesla.

Genyss se znovu usadila do stejné polohy, ve které seděla, když Wis přišla. Obdarovala ji posledním naštvaným pohledem a Alfa usoudila, že na dnešek provokace stačí. Beze slov se na podpatku otočila a opustila prostory mafiánského vězení. Bylo na čase si po náročném dni odpočinout a popřemýšlet nad uvězněnou vlčicí.

V noci se pak panstvím rozezněl křik.