Neměla tušení, jak přesně se dostala z panství. Myslela si, že tam zůstane s Wis a pak se prostě nechá zabít. Jenže pak se tam náhle objevil muž z Eight n' Nine a vytáhl ji odtamtud.

Genyss prvně nechtěla odcházet. Pamatovala si, jak se snažila muže od sebe zesláblýma rukama odstrčit, ale on neustále opakoval, že musejí pryč. Nakonec ji omráčil.

Když se probudila, byla v nějakém malém domku. Okolo byl jen les.

Byla oblečena do jednoduchého pánského oblečení.

V místnosti seděl u stolku muž se strništěm. Genyss se snažila vzpomenout si na jeho jméno.

„Už ses probrala," řekl, když se Genyss posadila.

„Vy jste ten muž z Eight n' Nine," řekla a uvědomila si, že ji bolí celé tělo. Vzpomínky si ji záhy našly samy.

Zabila Wis. Probodla ji srdce Rewertovým nožem. Jeho pomsta byla vykonána, ale ona...

„Přišla jsem o ni," řekla Genyss chvějícím se hlasem. Z očí jí zase začaly téct slzy. „Zabila jsem ji, zabila jsem Wis," přikryla si rukou ústa, aby neslyšela ta hrozná slova, ale bylo pozdě. Opakovala se jí v hlavě jako živá noční můra a rozpalovala agónii.

Zaúpěla bolestí, která paralyzovala srdce, plíce, žaludek a krk. Kvílela, hlasitě vzlykala a opakovala: „Zabila jsem Wis."

Muž jen tiše seděl u stolu.

***

Měla pocit, že to byla celá věčnost, kterou probrečela. Zastavila se jen proto, že už jí na to nezbývaly slzy. Skoro nemohla dýchat. Byla naprosto vyčerpaná.

Bylo skoro šest ráno, když usnula.

Když se probrala po několika hodinách, muž v domku nebyl. Genyss to nijak netrápilo. Po tak dlouhých hodinách breku se cítila otupělá. Žádná z myšlenek se jí v hlavě dlouho nezdržela.

Vstala z postele. Od ran, které jí Wis způsobila, ji bolelo celé tělo, ale ona tu bolest vítala, protože byla od ní.

Na stole našla vzkaz od staršího muže, že se prý brzy vrátí a že ať Genyss zůstane v chatce. Jenže Genyss už nehodlala nikoho poslouchat. Neměla důvod. Chtěla se jen vrátit na panství, aby ji zabili. Nic jiného ji nezajímalo.

Vyšla do sychravého počasí a zamířila tam, kde si myslela, že se nachází panství. Rány na těle jí bolely, ale o to víc hřály a o to víc dávaly Genyss smysl se hnout dál. Příliš pozdě si ovšem uvědomila, že se ztratila.

Venilský les...?, pomyslela si a rozhlédla se po stranách. Ale i kdyby to měl být les ve Verli-Apen, bylo jí to jedno. Genyss se tedy otočila a kráčela dál lesem, i když ji už pomalu začínala obestírat tma. V ní ale viděla svého spojence. Představovala si, že v té tmě vidí Wis, která ji tiše vede směrem ke svému domovu.

Po několika hodinách Genyss spatřila okraj lesa a zrychlila krok. Doufala, že konečně uvidí známou majestátní budovu panství, ale místo toho uviděla cestu k Volimeru.

Zaúpěla. Nezbývalo jí ovšem nic jiného než jít do města. Nevěděla totiž, ve které straně přesně se panství Volimerské mafie nachází.

Bylo po jedné hodině noci, když dorazila domů. Pouliční lampa jí přívětivě svítila do pokoje, ale Genyss se ve svém skromném bytě najednou necítila jako doma.

Vyhledala rychle mezi svými věcmi pistoli a přiložila si ji ke spánku. Slzy jí vyhrkly z očí, zatímco se dívala na pouliční světlo. Snažila se donutit zmáčknout spoušť, ale nedařilo se jí to. Sténala nad svou neschopností to sama se sebou skoncovat.

Ve chvíli, kdy už téměř zmáčkla spoušť, měla pocit, že zaslechla tichý smích Wis.

Zmáčkla spoušť.

Nic se nestalo.

Neměla v pistoli žádné náboje.

„KURVA!" zařvala Genyss a hodila pistolí o podlahu tak silně, že v jednom místě praskla. Zároveň se jí otevřela rána na rtu a na několika dalších místech.

Dostala další nápad. Popadla z kuchyně nůž a vešla do koupelny. Než ovšem vešla do sprchy, zastavila se u menšího zrcadla. Podívala se do něj, protože měla pocit, že za sebou vidí Wis.

„Wis..." zašeptala a dotkla se skla.

Černovláska se jen usmála, jako kdyby byla živá a zdravá.

Genyss té myšlence najednou uvěřila a odhodila nůž, aby se oběma rukama dotkla zrcadla.

„Jsi naživu, že?" šeptala a zajíkala se slzami. „Fall a Dominus určitě něco vymysleli a-a já se určitě netrefila, že jo?" Šepot prozrazoval hysterii. Dál se dívala na Wis v odrazu. „Prosím, řekni něco..."

Odraz v zrcadle se nehty dotkl zboku jejího krku, kde po sobě Wis zanechala hluboké kousance. Odraz do nich zaryl nehty a Genyss padla na kolena. Když si uvědomila, co udělala, rychle s tichým ne, ne, ne vstala a znovu pohlédla do zrcadla. Wis už tam nebyla. Žádné stopy po nehtech. Jen hluboké kousance.

Blondýnka se na sebe dívala a znovu se rozbrečela. Agónie nad ní převzala veškerou kontrolu a tak padla na zem a opřela se o stěnu, zatímco dále vzlykala a bolestně kvílela.