Pomalu sestoupili po rampě malé přepravní lodi a po šesti dnech se znovu ocitli na povrchu planety.

Gletské doky byly obrovské a živé. Lodě přilétaly a odlétaly, lidé se po skupinách motali kolem a skutečnost, že se v tom zdánlivém chaosu nikomu zřejmě nic nastalo, vypadala jako malý zázrak. Na vzdálené části přistávací plochy se nakládalo a vykládalo zboží ze všech koutů galaxie.

Stará Gletská monarchie kdysi ovládala naprostou většinu okolních soustav. V současnosti byla sice přinucena vzdát se kolonií a politické nadvlády nad okolím, nikdo jí však nemohl upřít stávající hospodářské prvenství - a to jí stále propůjčovalo moc i věhlas.

I když pokud si správně pamatoval, První a Druhá zagletská republika coby bývalé kolonie dělaly, co mohly, aby se jí vyrovnaly - a zároveň se od ní co nejvíce distancovaly. Ušklíbl se. Politika zkrátka nebyla jednoduchá nikde.

To ovšem momentálně byla jeho nejmenší starost.

Srovnal si popruhy batohu a ohlédl se po Aletovain. Dívka se sice během posledních dnů poněkud otrkala, naštěstí si však jeho přítomnost stále hlídala. Povzbudivě se na ni usmál, když si všiml, že zachytila jeho pohled, a pak se znovu rozhlédl po plošině.

Kohokoliv tu najít byl dost obtížný úkol. Bez bližšího určení místa nejspíš naprosto neuskutečnitelný. Popošel kousek stranou od hlavního proudu a odevzdaně vytáhl kartu. Zrovna se chystal nadiktovat zprávu, když zahlédl, jak se k nim blíží povědomá postava.

Tvář se mu roztáhla do úsměvu, když rozeznal gleťanku, s ostře řezanou tváří, zlatavou pokožkou a dvěma tupými růžky, vyčuhujícími z krátkých rozčepýřených vlasů. Působila poměrně mohutná, ale přestože měla všechny předpoklady pro to vypadat děsivě, nějak se jí dařilo tomu předcházet.

Zvolna jí vyrazil naproti a natáhl k ní ruku. Přátelsky ji stiskla.

"Matiasi."

"Jenny," opáčil. "Rád tě vidím."

Pak si připomněl přítomnost dívenky a ustoupil, aby mohl představit i ji.

"Jenny, tohle je Aletovain. Al, Jenny."

Všiml si ženina tázavého pohledu, ale mírně zavrtěl hlavou. Teď nebyla vhodná chvíle pro vysvětlování.

"Máš tady loď?" zeptal se. Ušklíbla se a přikývla.

"Máš to, na co čekám?" odvětila šeptem, když se otáčela, aby je dovedla ke svému plavidlu. Lehounce kývl a vyrazil za ní. Ucítil na paži drobnou studenou dlaň - Aletovain na něj hleděla s jednoznačnou nechápavostí.

"Musíme si něco zařídit," vysvětlil jí. "Neboj se. Bude to jenom chvilka."

Byl rád, když cvakla zobákem a obrátila pozornost ke sledování života v docích. Nebyl si přesně jistý, co by jí měl říct, kdyby se dožadovala podrobností.

O pár chvil později se ocitli uvnitř lodi. Zvenku vypadala oprýskaná a omšelá, jako by už zažila víc cest po vesmíru, než bylo zdrávo, ale vnitřek dělal docela jiný dojem.

Hlavní část prostoru byla zařízena jako veliká dílna. Na stolech a policích se povalovaly nákresy, nářadí a přístroje, velká obrazovka na stěně přehrávala ve smyčce návod na smontování jakési součástky a na židli u stěny seděl deaktivovaný droid s mnoha pažemi. Nebylo příliš jasné, jestli jde o asistenta, nebo projekt - nejpravděpodobnější bylo, že slouží k obojímu.

Žena sebrala z další židle několik součástek, odložila je na stůl a klepnutím na velký displej aktivovala plošinu. Když je pevná stěna oddělila od světa venku, konečně pohlédla znovu na něj.

"Takže?"

Shodil si ze zad batoh a po chvilce pátrání vytáhl zapečetěnou černou plochou krabičku, velkou asi jako dlaň. Podal ji Jenny.

"Chceš to ty, nebo tvoji známí?" zeptal se, když ji převzala. Pokrčila rameny a posadila se.

"Nešla bych do ničeho, v čem by mohla být nějaká špína, to přece víš," odvětila vyhýbavě.

"Takže známí," odpověděl si.

"Jo," kývla, nervózně se ohlédla po Aletovain a ztišila hlas. "Snaží se dělat na Jaritu, Matiasi. Kontakt získal nějaký informace - jenže máme dobrej důvod se obávat, že je v tom zamotanej někdo na vyšších místech. Ten, kdo to financoval, by se mohl snažit překazit pátrání, pokud by se na to šlo přes místní policii. Proto potřebovali tebe."

"Zatraceně," ucedil. Začínal na zmínky o Jaritu narážet častěji, než by se mu zamlouvalo.

"Počkej," zamračila se podezřívavě, když si všimla jeho výrazu. "Kdes sebral tu malou?"