Jak se ukázalo, jakékoliv jeho naděje na zachování nenápadnosti vzaly rychle za své. Dívka se v jeho přítomnosti zřejmě konečně uvolnila, což však nebylo zdaleka tak přínosné, jak by čekal. Momentálně trůnila se zkříženýma nohama na jednom stolku v rozlehlé hale jídelny a snažila se poprat s pochybně vyhlížející kaší, která jim byla předložena k večeři.

"Aletovain," vybídl ji jemně, "možná by bylo lepší sednout si na židli."

Vytáhla z kapsy volných kalhot tužku a papír - tohle vybavení si přivlastnila, už když ráno opouštěli ubytovnu.

Al.

"Cože?"

Aletovain je dlouhý. Říkej mi Al.

"Dobře, Al. Ale to nic nemění na tom, že bys měla slézt ze stolu."

Místo, aby poslechla, se dál věnovala psaní. Vzdychl. Slyšela ho a rozumněla mu. To však očividně ještě nutně neznamenalo, že poslechne.

Jak se jmenuješ ty?

Položila před něj papír s nečekanou rázností. Poněkud ho tím překvapila. Na druhou stranu, svým způsobem to mohla být příležitost. Musel nějak zjistit, jak na tom jsou.

"Slíbíš mi, že potom ty odpovíš na mojí otázku?" ujistil se. Dychtivě přikývla. Vytáhl svou kartu a položil ji před ní.

"Matias," poklepal na skleněný povrch. Potěšeně cvakla zobákem. Nebyl si jistý, k čemu jí ta znalost bude bez schopnosti mluvit, ale minimálně to vypadalo, že má z nové informace radost.

"Teď ty," připomněl. "Hledá tě někdo? Myslím odtud, odkud jsi přišla?"

Trhla sebou a přitáhla si nohy k tělu. Prudce zavrtěla hlavou a sklopila ji tak, aby jí neviděl do očí. Stáhla se, její uvolněnost a vstřícnost byla ta tam.

Promnul si dvěma prsty kořen nosu. Měl tu reakci čekat - ale doufal, že se mu svěří. Očividně marně.

"Tak to je dobrý, ne?" nadhodil tím nejveselejším tónem, na jaký se zmohl, a lehce se dotkl jejího předloktí, pevně obemykajícího nohy. "Nic ti tu nehrozí. Dám na tebe pozor. Slíbil jsem ti to, ne?"

I když pokud tě náhodou hledá ten, kdo platil Jarit, tak fakt netuším, jak to udělám, dodal v duchu. To ale momentálně slyšet nepotřebovala.

Pomaličku přikývla a zvedla hlavu. Černé zorničky ve žlutých očích se pomalu stahovaly z velkých vyděšených kruhů zpátky na normální velikost. Spustila jednu paži a znovu vzala do ruky tužku.

Matias, napsala, jako by si to jméno zkoušela. Povzbudivě přikývl, rád, že se její pozornost upoutala na něco jiného.

"Víš co? Možná bys vážně mohla slézt z toho stolu."

Zvedla pohled od papíru a přísahal by, že kdyby měl soví obličej zřetelnější výraz, ten její by právě teď vyjadřoval vrcholnou otrávenost. Přesto poslechla a přesunula se na židli. Usmál se.

"Díky."

Nereagovala, dál se věnovala zkoumání papíru před sebou. Pokrčil rameny a nechal ji být. Cokoliv, co ji zaměstnalo a udrželo v klidu, bylo dobré.

Než se po jídle vydali směrem k obrovské společné ložnici, podařilo se mu ji tentokrát přesvědčit, aby zamířila do sprch. Měli štěstí, že po cestě potkali starší dámu, která zřejmě Al nevadila a která jim byla ochotná pomoci. Možná to mělo co dělat s ženiným psím čumákem a důvěřivýma hnědýma očima, ale přestože se od něj dívka za běžných okolností odmítala hnout, po příslibu pomoci s přepráním oblečení a vymytím špíny z peří na hlavě ji klidně následovala.

Zašel se zatím umýt sám a potom počkal venku, dokud nebyla celá procedura hotová. Když se děvče objevilo ve dveřích, měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Peříčka na hlavě jí trčela do všech stran, jak se je pokoušela vysušit půjčeným ručníkem, a vypadala, jako by prošla vichřicí. Několik uvolněných pírek se jí zachytilo na tričku, což ten dojem ještě posilovalo.

"Děkujeme," usmál se na ženu, která jim pomohla. Pokrčila rameny a natáhla ruku, aby Al pohladila po hlavě. Překvapilo ho, že si to dívka nechala líbit - neucukla ani neztuhla, dokonce vypadala poměrně spokojeně.

"Vychovala jsem čtyři vlastní," pronesla žena tiše. "Jenže co na tom, když jsem dvě z nich přežila? Nikdy si ji nenechte vzít, rozumíte? Když bude chtít jít, nechte ji, ale nenechte si ji vzít proti její vůli. Ať to bude stát cokoliv."

Soucitně přikývl.

"Nenechám."

Vyrazili do velké ložnice a našli své místo na palandě u stěny. Automaticky se chystal zabrat místo nahoře, ale Al byla rychlejší. Mávl nad tím rukou. Překontroloval dvířka malé zamykací skříňky pod postelí a potom se i on uložil ke spánku. Než však stačil zavřít oči, objevila se nad ním drobná ruka, třímající papír. Zamžoural na text nad sebou.

Byla smutná.

Chvíli trvalo, než mu došlo, že má dívka na mysli ženu u sprch.

"Jako ti dva včera na ubytovně?" zeptal se pochybovačně. Ruka zmizela, chvilku bylo slyšet jenom škrábání tužky.

Ne. Spíš jako ty.

Zavrtěl hlavou.

"Dobrou noc," zamumlal a otočil se na druhou stranu, aby na papír neviděl. Slyšel, jak se nahoře pohnula, pak cosi zašustilo, zřejmě když si přitahovala přikrývku.

V duchu si povzdechl. Její všímavost ho znovu překvapila.