„Raidere."

„Poslouchám."

„Kolik je hodin?" Přivítal by otázku, kolik je venku stupňů, ale ústa ho zradila. Mozek ho bolel z přemýšlení; tolik k tomu, že ho třískala hlava. Když přestala fungovat centrála, je v hajzlu celej.

„Pět čtyřicet osm." Ti perfekcionisti... proč to nedávalo žádný smysl?

„Chybí ti vteřiny," ušklíbl se Jordan s bolestivým trhnutím.

Ticho a tma. „Třicet pět."

Cože...?

Jordan otevřel jedno oko. Oslepily ho LED panely zabudované v mobilní ambulanci. Mobilní ambulance – nemocnice – kolik je tu stupňů?

Proč ho bolí hlava – ah, sakra s Diegem nebo Haulem. Jordan se rázem probudil. Posadil se tak prudce, až spatřil před sebou zrnité hvězdičky.

„Řídíte?" zachrastil hlasem.

„Ne," ozval se medik vedle něj. „Jen jsem vám udělal snímek."

Jordan se k Parrishovi otočil. Ten na něj koukal, jako by mu nevěřil – byl několik vteřin mrtvý? By se ani nedivil, cítil se totiž, jako by s ním někdo práskl o stavební lešení.

Ztuhl, když si patřičně vzpomněl. „Zatraceně, ten kůň."

„Vy nikam nepůjdete," usadil ho medik s dlaněmi na Jordanově hrudi, zatímco se chystal vstát. Dotek, který by obyčejně okomentoval jako rajcovní. Dotek, který ho nutil poslechnout. Ne. Ne. Ne.

„My si nerozumíme," zamumlal krotitel. „Jsem tady z nějakého důvodu. Nepíchl jste mi nějaké sedativum, že ne? Budu potřebovat běhat."

Medik se nevěřícně rozesmál. Jednalo se o drsný a rozpačitý smích, který evokoval doktorskou zlost. Jordana zabrnělo v páteři. Sáhl si na hlavu, na vlasech měl cosi přilepeného... obvaz? Sakra, co je to za humus?

„Jsem povinen vám oznámit, že otok, který teď máte na hlavě, by vám mohl narušit rovnováhu. Takže ne, běhat nebudete."

Odmítnuto.

„Nejsem děcko. Nezajímá mě," postavil se hrubě, „co si doktoři myslí. Co doporučují. Odcházím."

Tohle nepotřeboval, zvlášť ne od medika, který je sice k sežrání, ale to jeho přístup neomlouvá. Všichni doktoři a medici stejní; myslí si, že jejich slova jsou královskými rozkazy.

„Stůjte, pane Athyesi."

Shannon Drakiová by mohla dostat za mračení diamantový pohár. Nasadila si brýle, takže měla vypadat o to brutálněji, ale Jordan na to neskočil.

„I vy?" vysoptil tiše Jordan. „Jestli o tom nevíte, tak tady zdrhl kůň." Byl si jistý; nepamatoval si příliš. Ale z logiky věci to bylo první, co ho napadlo.

Shannon za sebou zavřela dveře ambulance a posadila se na gelovou matraci. Rukou, docela elegantní se třemi prsteny, ho dotykem na paži stáhla dolů, z čehož nebyl nadšený, ale zároveň byl vděčný, protože se mu vzápětí zamotala tikvice.

Tiše supěl. Nadával v novonoršttinně, kombinoval slova se starou noršttinou a opakoval si, že pokud někdo přijde na to, že utekl dominantní jedinec z ohrady, vznikne z toho skandál. On a dovolit, aby to zašlo tak daleko? On, co se narodil na farmě, co žil s koňmi a dýchal tentýž vzduch co oni? Otče, tohle nesmíš vidět ani vědět.

„Víte, co se stane, až to zjistí Útvar?" zašeptal. Ztrácel čas, nikdo ho nevrátí zpět.

„Uklidněte se," vyštěkla Drakiová. „První mi vysvětlete, kdo byli ti dva muži."

Krucinál. Ti dva pokrevní břídilové.

„Pod kterou vládou si myslíte, že pracuju?" Ztrácel čas, ale stejně si ho sám ještě víc zkracoval. Zápalná svíce. Pár vteřin do výbuchu.

Zamračila se, když neodpověděl na její otázku bez otazníku.

„Asociace ohnivých trenérů."

Parrish se opřel o skříňky s lékařskými lahvičkami a založil si ruce na hrudi. Poslouchal.

Chytrý. Vše, co dosud Drakiové pověděl, by logicky postavilo před hotovou věc Asociaci ohnivých trenérů. Dobrá banda, začínal s nimi na cestě sebeobjevování svých schopností. Spolupracovala s policií, měla praktické zkušenosti ve střech státních nemocnicích spadající pod Odbory, neustále se vzdělávala, s veřejností sdílela víc jak patnáct přednášek za rok. Řešila problematiku kůň versus člověk.

Jordan se uchechtl. „Jasně. To by dávalo smysl. Koneckonců, tuhle neoznačenou bundu koupíte v každé pobočce Požární bezpečnosti SHK. Můžete si ji koupit i vy, kdybyste ukázala koňařský průkaz." Hodil na ni hnusný pohled. „Vlastně mám u sebe v kanclu jednu značenou, originální a ocejchovanou. Nesnáším ji, protože ji nesnáší polovina společnosti."

„Øye," řekl zničehonic Parrish Raider. Chytrý to chlapec?

Jordan po něm mrkl. Uznale zakroutil hlavou. „Hádám, že jste si všiml nášivky toho velikána."

Medik nijak nezareagoval.

Shannon třeštila zrak. „Tak proč jste na internetu pod hashtagem soukromý krotitel?"

„Protože lidi mají v mozku informaci, že neexistujeme přece. A pokud ano, z jejich pohledu nic neděláme. Agentura pracuje v tichosti, aby se na ni nikdo nezaměřil."

„A pak existuje skupina Øye, co má svoje plakáty po celém tomto městě," dodal Parrish.

„Faleš," zavrčel Jordan. „Nejhorší na tom je, že pod touto falešnou skupinou pracují dva profesionálové ze skutečného Øye. Haul a Diego." Pořád tomu nerozuměl. Stále nevěřil variantě, že se z těch pitomců stali zrádci. Až se to dozví ta ďábelská Ona... rozkuchá je na sushi.

Shannon snímala každý detail, který jí mohl za těch pár dní utéct. Jordanovi toho naopak uteklo dost na to, aby byl oprávněně vzteklý. Nejen za dny, které tu strávil, ale za celou tu dobu, co s bratry pracoval.

Zabodl loket o koleno a dotkl se čela. Masíroval si vrásky. Uvažoval a vzpomínal. Diego s Haulem posledního půl roku nespolupracovali na větších případech. Několikrát za sebou vešli do hlavního kanclu a odevzdali propustku – jiní si domysleli, že pracují na něčem tajném, že se třeba snaží obnovit svou pověst hrdinů, ale Jordanovo to celé smrdělo. S Haulem neměl dobrý vztah, ten prevít ho vytočil první den, co nastoupil do práce a Diego zabránil tomu, aby tekla krev, i když on sám zaujímal pozici bitkaře. Aksel si jen olizoval rty jako mlsná kočka, když nebyla šéfka poblíž.

Haul byl idiot. Jeho bratr byl o něco chytřejší, ale ne o moc. Už jen cedulka na jejich čelech „Pověstní záchranáři" stačilo k tomu, aby se s nimi nezačínal bavit o tom, kdo koho a jak šuká.

Bože, tak nasranej dlouho nebyl.

„Teď mi řekněte. Jak se dostal ten kůň daleko?" Chtěl spát. Tak moc. Jako by se ožral (ačkoliv se nikdy neopil), narazil si hlavu a usnul na betonu.

„Harslov ho stopuje, ale dlouho se neozvala," oznámil medik nepřístupně, což donutilo Jordana zvednout bradu. Zadívat se do těch jestřábích vyplněných kružnic, zkoumat odlesky a stíny, obdivovat detaily zblízka... toužil.

„Signál není nejlepší," dodala Shannon, jako by to snad Jordan nevěděl. V lese není nikdy.

On má číslo na Harslov? Jordan pocítil závist. Proboha, zrovna teď?

Nasadil si masku chladné osoby. Nesměl se nechat ovlivnit pocity, ne ve chvíli, kdy může hořet...

„Les." Zúžily se Jordanovi zornice.

„Je pomalý," dodala Shannon. „Venku spadla teplota na osm stupňů. Bude se snažit, aby se nezchladil."

Osm. Stupňů. Jordan dělal vše pro to, aby se neotřásl. V tomhle počasí budu utíkat, pomyslel si zděšeně. Nadával a nadával, než si připomněl, než si vzpomněl na otcovu tvář: Nic se neděje, Jordane. Vzpomeň si na všechny koně a přijmi jejich teplo. Planeta se snaží ochladit, klimatické podmínky jsou sice katastrofální, ale nikdy nezapomeň, že brannhesti jsou hořící.

Nádech.

Alespoň nějaká dobrá zpráva.

Vyňal telefon z vnitřní strany vesty a rozklikl aplikaci pro rychlé vytáčení.

S prstem nad displejem se podíval vzhůru. Telefon otočil ke stojící osobě. Jestli se Jordan nemračí dostatečně, aby ho medik pochopil, bude mu muset ukrást klíče.

„Co to je?"

„Jsou tam dvě čísla. Jedno je orientované na posily. Druhé na taxíka."

„Říkám vám..."

„Kdo jiný to udělá?" vyštěkl Athyes. „Harslov nemá dostatek zkušeností. Jeden stopař je málo. Stačí, aby ho ztratila a může spáchat tolik škody, že byste museli prodat tři ranče, aby..."

Peníze. Že by tady celou dobu šlo o prachy? Protože Jordan sám na penězích visel, věděl i to, že Diego je, co se týče velkých peněžních komínků a drobných, přímo nenasytný.

Přemýšlej, Jordane. Bratři Vagberovi, proslulí svou aktivitou v nejvíce zasažených terénních oblastech, našlapovali sice jako hadi, ale dupali jako sloni. Pokaždé dávali svoje záměry jasně najevo, i když poslední půl rok se to říct nedalo. Neznal je natolik, aby pochopil jejich cíl. Jde tu skutečně o toho hřebce? Diego se o něm skoro nezmínil, když ho Jordan obvinil.

Začal mu vyzvánět telefon v dlani. Bez přemýšlení hovor přijal.

„Udělala jsem si výlet. Ještě než jste mi napsal, byla na fakturách zmíněna jejich jména. Co dalšího víte, Jordane?"

Takže mise byla z její strany úspěšná. „Nedává to smysl. Kůň, o kterém jsem se zmiňoval, utekl a bratři s ním." Drakiova souhlasně přikývla. „Co tím získají?"

„Ptáte se špatně, Athyesi. Co když se vrací zpátky do traumatu?" Zněla, jako by o tom sama uvažovala.

Do traumatu? Vždyť jsou hrdinové, jejich ega se z toho musí rozplývat na deset let dopředu.

Cassiopėová bratry přibrala do agentury, byla u jejich činů přítomna, znala je z úhlu, na který kolegové nedosáhnou. Znali je jako profíky, jako dobré krotitele, kteří mastí prachy na hasičských akcích, ne na aukcích.

Kůň byl přidán na seznam Shannoniných koní před měsícem, ale bratři pracovali mimo agenturní záznamy už přes šest měsíců.

„Jaké trauma?" musel se zeptat.

„Vím, že nečtete diskuze tak často, tak vám to řeknu: místa, která přijímali pod formou zakázky, fotografie z míst, kde zasahovali, pokaždé se jednalo lesní krajiny. Když vypukla erupce, žili na pobřeží. Nemyslíte, že nejhorší zážitky prožili právě v lesích, když se k písčitým plážím dosud ani nepřiblížili?"

Vybírali si schválně místa v blízkosti lesů? Představa, kolik takových rančů stálo poblíž lesních území, představa, na kolik rančů se v tom případě zaměřili, z Jordanova žaludku vytvořila bolestivý šutr.

„Posthasičský syndrom?" zamumlal, jakmile to spojení vydoloval z paměti.

Pojem, který zažil zlatou éru v době největšího kolapsu. Hasičské sbory se tehdy staly hodně aktivní, zato spousta členů trpělo psychopatií a následkem toho se stali postiženi silným traumatem. Znám byl příběh o bývalém hasiči, který si chtěl zahoubařit a vydal do se lesů, odkud se vrátil zcela poblázněný a psychicky narušený. Ještě žil – ale v psychiatrické léčebně. Neviděl sice před sebou ohnivé koně, ale vídával plameny, které nikdy ve své hlavě neuhasí.

Tohle získává jiný příběh. Ale stále to nedávalo smysl. Proč ten vraník, co ten s tím měl společného? Lokace logická, ale...

„Syndrom hasičů a do toho brannhestská psychopatie?" hlesl šokovaně Jordan.

Drakiová sebou nepatrně škubla.

Tohle nezvládnu, pomyslel si. To bych potřeboval terénního psychiatra první třídy.

„Zničte je, Athyesi," zavrčela Cassiopėová s jistotou, kterou nyní nutně potřeboval. „Uklidněte toho hřebce. Ortel smrti byl pro bratry sepsán, neexistuje šance, že se z toho dostanou živí. Donutilo mě to si detailně projít jejich záznamy. Věděl jste, že zavraždili při Slukkingu víc jak třicet koní?" Byla nasraná. Ani ona o tom nevěděla, a to Cassiopėová věděla všechno.

Dost. Těch informací bylo moc. Ztrácel čas, ztrácel drahé minuty... ten kůň mohl podpálit x stovek hektarů lesa a on tady probíral minulost, kterou nesnášel v historických knihách.

„Mám vaše požehnání."

„Máte. Aksel jede za vámi s BJackem."