Když se Dimitrij na mě podívá, toužebně na něho pohlédnu. Jeho pravý koutek úst se zvedne do menšího úsměvu. Má velmi kouzelný úsměv. Pak si Mason sedá a mě tahá za ruku, ať se také posadím. Sedám si tak, abych viděla na Dimitrije a Mason si sedá tak, aby mi koukal do očí. "Tak co trénink?" začíná po chvíli Mason. Dimitrij zpozorní, když uslyší tu otázku. "Byl to zatím nejlepší trénink, který jsem zažila." odpovídám s úsměvem. Dimitrij na chvíli na mě hodí pohled, kterým naznačuje, že si chce promluvit. Já jen malinko přikývnu tak, aby to Dimitrij viděl. Jako odpověď od Dimitrije dostávám jeho nejhezčí úsměv. Když dojídáme, prosím Masona, aby šel napřed, že si ještě něco zařídím. On přikyvuje a míří na hodinu společenského chování. "O čem chceš mluvit?" ptám se Dimitrije, když Mason mizí za dveřmi. "Tady ne. Pojď za mnou." říká a vede mě někam dozadu. Vcházíme do pokoje, který je prosklený a jde z něj vidět na jih kampusu. "Proč to byl ten nejlepší trénink, který si zažila?" ptá se nechápavě. "Protože jsem tě konečně políbila." říkám a okamžitě rudnu. On se lehce usměje. "Canty, máš Masona. To vše mění." říká a úsměv okamžitě mizí. "Víš proč jsem s Masonem, protože bych tebe nikdy neměla. Mason je menší náhrada za tebe!" lehce vykřikuji. Pak si sedám do menšího křesla a dávám se do pláče. On okamžitě zesmutní. "Canty, promiň, to jsem nevěděl." prohlašuje a věnuje mi krátký polibek. Ach! Dimitrij je někdo, koho nikdy mít nebudu. "Canty, ty pro mě vždy budeš jediná..." pokračuje. On je tak milý. "Nemusíš si ze mě dělat legraci" říkám a zvedám se z křesla. "Co?" ptá se zmateně. Proč jsem na něj tak zlá. Přicházím ke dveřím, kterými jsme sem přišli a otáčím se na něho. "Nejsem  pro tebe nic. Jen žačka, která chodí na tvé tréninky!" prohlašuji, a pak odcházím. Jdu rovnou přes jídelnu na hodinu. Cestou míjím Nicol, která je s Hel. Byla jsem na Dimitrije hrubá a navíc i zlá. Vždyť se mě snaží pochopit, pomoc a já se mu odvděčím takhle. Nejradši bych si dala facku. Jsem ta nejhorší holka na světě. Jak vůbec může se mnou Mason chodit. Když dorážím na hodinu, koukám po volném místě, i když mi Mason hlídám místo vedle sebe. Nakonec mi nic jiného nezbývá, a tak si sedám k Masonovi. "Konečně si tady. Málem jsem to bez tebe nepřežil." říká.

Náhle vnikám do Nicoliny hlavy.