Najednou se křoví znovu zatřese.

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Přede mnou stál krásný koloušek. Pozoroval mě, díval se mi do očí. Vůbec se mě nebál. Když k němu natahuji ruku, on se přiblíží. Lehce ho pohladím po jeho hlavě. Najednou se z lese ozve zvířecí volání. Koloušek se ještě jednou na mě podívá, a pak odběhne do lesa. Po chvilce se vracím do auta k Dimitrijovi. Jen co zavřu dveře, Dimitrij otevře očí.

,,Kde si byla?" zeptá se mě ospalým hlasem. Podívám se mu do očí a vidím v nich strach. Hodně se o mě bojí, ale nevím proč. Dokážu se ubránit. ,,Jen jsem potřebovala na záchod..." řeknu a hřbetem ruky ho pohladím po tváři. Za tu dobu co se neoholil, se mu udělalo pěkné strniště.

,,Měla si mě vzbudit..." řekne ráno Dimitrij. Před deseti minutami vstal. Je skoro jedenáct hodin a on je kvůli tomu naštvaný. Já jsem se vzbudila o hodinu dřív než on, a tak jsem ho pozorovala. Je tak klidný, když spí. Chci si užít každou vteřinu s ním.

Asi po třech hodinách jízdy, dorážíme na místo. Dům před kterým stojíme, je mohutný a velmi zdobený. Je velice nádherný. Po chvíli z domu vyjde samotný Natalián Castello. I když vypadá jako stařec, je pořád tak hbitý a rychlý.

Po přivítání jsme se vydali na mojí první zkoušku. V této zkoušce šlo o rychlost. Hned na první pokus jsem Nataliána přesvědčila. Řekl, že se na nováčka pohybuji jako zkušený strážce. K večeru složím svojí druhou zkoušku. Před tím si, ale chci promluvit s Dimitrijem. Chci se ho zeptat na plno věcí.