O pár hodin později (po mazlení a tak dále), jsme konečně vyjeli. Moc se těším, až tam dorazíme. Také se těším na setkání s Nataliánem Castellem. Setkám se s legendou. Vždy jsem se s ním chtěla setkat a nyní se mi to podaří. Jsem ta nejšťastnější holka na planetě. ,,Jsi nervózní?" zeptá se mě Dimitrij. Celou dobu jsme nemluvili, protože se soustředil na řízení, ale nyní jedeme po volné silnici. ,,Ani nevíš jak!" řeknu a věnuji mu úsměv. ,,Ale vím. Tohle jsem také zažil." řekne a pevně sevře volant.

Nikdy mě nenapadlo, že Dimitrij by mohli předvést skvělí výkon, při simulaci útoku strigoje. Teprve teď mi to dochází. Jako ten nejlepší žák, se mohli stát nejlepším strážcem a tím pádem získat místo na akademii. Také bych tady chtěla pracovat, ale má cesta míří jinam. Musím chránit Nicol, tak to bylo, je a bude.

Po několika hodinách zastavujeme na benzínce, aby si Dimitrij odpočinul od řízení a taky kvůli tankování. Když Dimitrij natankoval, šel dovnitř zaplatit. Já mezitím usedla na lavičku, která se nacházela za budovou. Slunce bylo vysoko na obloze. Typuji, že může být tak odpoledne. Po chviličce vedle mě na lavičku usedá můj Dimitrij. Lehce se na mě usměje a podá mi studené pití. V tomto horku se to hodí a tak ho vřele přijmu.

Po chvilce se ke mě Dimitrij nakloní a věnuje mi velmi krátký polibek. Většinou naše polibky bývají delší, takže se něco děje. ,,Dimitriji?" oslovím ho. ,,Ano Catrin?" zeptá se. Vážně se něco děje, protože Catrin mi říkáš buď před lidmi, nebo jen výjmečně. ,,Co se děje?" zeptám se ho. Jeho slabý úsměv najednou zmizí. ,,Bojím se..." vypraví ze sebe. ,,Touhle zkouškou jsem si prošel taky..." vypravil ze sebe. ,,Nemáš čeho se bát." ujistím ho.

Dimitrij se na mě podívá. V očích má plno pochybností. ,,Ty zkoušky jsou velmi těžké. I já jsem měl problém je zvládnout..." řekne a chytne mě za ruku. Já se na něho usměji a věnují mu ten nejdelší polibek.