Když jsme přijeli na akademii, dali jsme si rozchod. Já jsem si šla pro svou velkou tašku se šaty a nakonec jsem zamířila do svého pokoje.

Vyčerpaná si břichem lehám na svojí úžasnou postel. ,,Tolik si mi lásko chyběla..." šeptám do deky. Najednou mi telefon oznámí, že mi přišla zpráva. Vyndavam si telefon ze zadní kapsy kalhot a jedním tahem ho odemykám. Zpráva je od Dimitrije.

-Až si odpočineš, přijď do tělocvičny. Budeme trénovat :) -

Teď co myslí? Trénovat jako opravdu trénovat, a nebo trénovat jako mazlit se? Po chvilce se zvedám z postele a jdu si uklidit ty své nádherné šaty. Nakonec se převlíkám do cvičebního úboru a jdu do tělocvičny.

Do začátku školy mi zbývá plno času. Jsou dvě hodiny odpoledne takže, když se do pokoje vrátím v pět, můžu si na čtyři hodiny lehnout. Najednou do někoho narazím.

Oba padáme na zem. Do háje! Když se poškozenému podívám do tváře, zjišťuji, že je to Lucas. Okamžitě se zvedám a pomáhám mu na nohy. ,,Promiň Lucasi, to jsem vážně nechtěla. Byla jsem moc ponořená do svých myšlenek, takže jsem si tě nevšimla." začínám s vysvětlováním.

Lucas se na mě usměje, takovým okouzlujícím úsměvem. ,,To nic. Já byl taky ponořen do svých myšlenek." říká a ještě jednou se na mě usměje. Když chci odejít, zastaví mě. ,,Hele nebyl čas, ale chci ti blahopřát k tvému úspěchu při simulaci útoku. Byla jsi fakt dobrá!" chválí mě.

,,Díky." řeknu a  usměji se. ,,Divím se, že se vůbec Dimitrij udrží..." prohlásí se smíchem. Ta jeho narážka se mi vůbec nelíbí. Nejradši bych mu řekla, že se Dimitrij neudržel, ale to bych nás prozradila.

,,Promiň, ale už musím na trénink!" řeknu a běžím k tělocvičně. Když k ní dobíhám, jsem totálně udýchaná. Teď začínám litovat toho, že jsem si nevzala pití. Nádech, výdech. Když jsem vydýchaná, vcházím dovnitř. Dimitrij leží na žíněnce a čte si svůj westernový román.

,,Tak jsem tady." řeknu po chvilce. Dimitrij otočí hlavu k místu, kde stojím. Potom zavře svojí knížku a zvedne se. ,,Co tu tak brzo děláš?" zeptá se Dimitrij. Já přistoupím až k němu a obejmu ho kolem krku. ,,Vyspím se až po tréninku." oznámím mu a začnu se rozcvičovat.

Dimitrij se pořád tváří zmateně. ,,Budeme teda trénovat?" zeptám se ho, když už jsem rozcvičená. Dimitrij jen kývne na souhlas. Ukazuje mi pár bojových chvatů a já je po něm opakuji.

Po půl hodině jsem docela unavená. ,,Dáme pauzu?" zeptám se Dimitrije celá zadýchaná. ,,Pokud potřebuješ." zasměje se.

Já zcela vyčerpaná, si lehnu na žíněnku. Dimitrij si hned lehá vedle mě. Hřbetem ruky mě pohladí po tváři. Myslím, že právě skončil trénink.