,,Co na mě pozoruješ?" zeptám se Dimitrije po chvíli, co jsem se dostala zpět do své hlavy. ,,Nic. Jen tě obdivuji." prohlásí.

První problém v našem vztahu je, že nikdy nedokážu poznat, jestli Dimitrij lže.

Jen si povzdychnu a dál míchám svou skoro studenou kávu. Po chvilce zazvoní Dimitrijovi telefon. Okamžitě hovor přijímá. Z toho co říkal Dimitrij, jsem pochopila, že to není Nicol. Když hovor ukončí, podívám se na něho s tázavým pohledem.

,,To byla Krutá. Chtěla vědět jak na to jsme." oznamuje mi Dimitrij. To se dalo čekat. Všichni se bojí o Nicol, protože je jediná žijící svého královského a tudíž následnického rodu. 

,,Měli by jsme už jít." řeknu a jdu k baru, kde platím naše dvě kávy. Nakonec se vracím ke stolu a beru si svou velkou tašku, ve které se nacházejí ty nejhezčí šaty. Už se těším až v nich půjdu na tanec Zrození.

Přes pouto už vím, že je Nicol hotová a tak jdeme k vchodu, kterým jsme sem přišli. Nicol už tam na nás čeká s Thomasem ruku v ruce. S Dimitrijem jsme se přestali držet za ruce, hned jak jsme vyšli z kavárny. Nemůžeme riskovat, že by nás viděl Thomas. 

Nicol si můžu skrz pouto pohlídat, ale Thomase ne.

Nicol se usmívá od ucha k uchu kvůli těm šatům, které získala, za použití nátlaku. No jo naše malá princeznička se tváří nevině, ale uvnitř je to pěkný zlobidlo. Co by asi řekli její rodiče na Thomase, na její magii?

Odpověď na tyhle otázky se už nikdy nedozvím. Její rodiče Nicol milovali a ve všem jí podporovali, stejně tak i mě. Thomase by jí určitě schválili, ale nad magií by se zastavili.

Při vzpomínce na její rodiče, se mi hrnou slzy do očí. Chci je zastavit mrkáním, ale už je pozdě. První slzy mi začali téct po tvářích, a pak začaly padat na zem.

,,Co se děje?" zeptá se mě starostlivě Nicol. Já se na ní usměju. ,,Nic, jen jsem si vzpomněla na tvé rodiče. Určitě by byli na tebe pyšní. Našla sis skvělého partnera a vyrostla si do krásy." řeknu a znova se rozbrečím.

Nicol se taky hrnou slzy do očí. Obě se navzájem obejmeme. Když jsme se obě po nějaké době uklidnila a utřeli si slzy, mohli jsme vyrazit pomalu k autu.

Cesta zpět na akademii, mi připadala o mnoho delší než cesta do obchoďáku. Po tomhle dni si dám horkou vanu a zachumlám se pod peřinu.

Už se těším, až dorazíme na akademii a já si odpočinu.