"Ne, tak to není..." odvětí.
"Tak jak to je? " ptám se.
"Byla to ta nejúžasnější věc v mém životě. Kdyby šel vrátit čas, udělal bych to znovu!" odpovídá. "Vážně? " ptám se nechápavě. "Ano!" říká. V tom slově je tolik vášně a síly. Pak se přiblíží ke mě a věnuje mi dlouhý polibek. "Canty, miluju tě a chci být jen s tebou." prohlašuje a znovu mě líbá.

Leháme si na gauč a mazlíme se. Jeho doteky ve mě vzbuzují tolik chtíče. On je půlka mé duše. On je to, co mi dodává sílu. V jeho přítomnosti se cítím silná a vyrovnaná se svým životem. Když mi Dimitrij rozepíná košili, zarazím se. "Tady nemůžeme." upozorňuji ho. On jí, ale nepřestává rozepínat. "Já vím, ale tak moc tě chci..." říká a líbá mě na krku.

Kam se podělo to naše sebeovládání? Nic už nám nestojí v cestě. Strhávám z něj košili a odhazuju jí na zem. Už zase se nedokážeme ovládat. Teď jsme jen my dva, nikdo jiný neexistuje. Jeho rty našli opět ty mé. Nyní mám oči jen pro něho. "Miluju tě Canty."  šeptá mi do ucha. Když si mě chce nadzvednou, padáme z gauče a já hlavou narážím do nočního stolku.

Sakra! ,,Promiň to jsem nechtěl." říká a pomáhá mi, se posadit na gauč. ,,To bude v pohodě." uklidňuji ho. On mi sahá na místo, kde jsem se udeřila. ,,Ne nebude..." říká. Na jeho prstech je čerstvá krev. Paráda, budu mít další stehy. Takhle to většinou dopadá, když jsi užívám.

,,Musíme na ošetřovnu!..." prohlašuje a obléká si košili a mě pomáhá s tou mou. Když tam dorážíme doktorka Sliezká se na mě podívá a zavrtí hlavou. ,,Ach Catrin, ty jsi náš stálý host" říká s úsměvem. Nevím, co je na tom vtipné, ale usměji se. Po pár minutách debaty, se doktorka Sliezká pouští do šití mé hlavy. ,,Za dva týdny přijdeš a my ti vyndáme stehy." prohlašuje. Když nám dá papíry, odcházíme. Naštěstí, že mi nezakázala chodit na tréninky. Chci mít dobrou fyzičku.