"Ach. Masone, není to tak, jak to vypadalo. Chtěl jen se mnou mluvit, nic víc." odpovídám. On však vrhá po mě vražedný pohled. Co jsem doháje udělala. "Jasně tak, proč tě držel za ruku? Proč byl tak blízko tebe?" vykřikuje. "Masone já mam tebe." říkám. Mám Masona ráda a je pro mě důležitý. "Proč bych ti to měl věřit?" ptá se dál. "Protože jestli mě miluješ, tak mi máš věřit|!" prohlašuju nakonec. Zvedá se a jde ke mě. "Promiň. Jsem žárlivý." říká a věnuje mi polibek. On je tak hodný. Na něho se nedá zlobit. Jako dá, ale ne moc dlouho. Pak si leháme na postel a začínáme se líbat. Svlékám mu jeho modrobílou košili a kochám se jeho tělem. On se jen usměje a dál mě líbá. Když otevírám oči, abych se znovu na něj podívala, uvidím Dimitrije. Jeho ústa si našla má. Hladí mě skoro po celém těle. Zavírám oči a vychutnávám si jeho doteky. Když znovu otevřu oči, vidím Masona. Kde je Dimitrij, chci se ho zeptat, ale pak mi dojde, že to byla další moje představa. Škoda. Mason se najednou zarazí, když vidí, jak se tvářím. "Co se děje? Nejsem dobrý?" ptá se nechápavě. "Nic se neděje." odpovídám. On mi to samozřejmě nevěří, a tak se odtahuje. "Catrin, proč mi lžeš?" ptá se a chytá mě za ruku. "Nelžu..." odpovídám. "Už zase lžeš!" okřikuje mě. "Okay chceš pravdu. Já tě nemiluju..." říkám a dávám se do pláče. Nechtěla jsem mu ublížit, ale on chtěl pravdu. "Díky, že jsi nelhala. Prosím teď odejdi." říká se smutným výrazem.
Jen sklopím zrak a odcházím. Takhle mizerně jsem se nikdy necítila. Mířím ven ke kašně. Je den, a tak se nikdo venku nepohybuje. Sedám si na okraj a dávám se do pláče. Slzy mi stékají po tváři až k bradě, a pak padají do vody. Chci se mu omluvit, ale nejde to. Chtěl pravdu, a tak jí dostal. Za zády slyším někoho, jak na mě mluví. "Canty, co se stalo?" ptá se. Nemusím se ani otáčet, abych poznala kdo to je. Je to samozřejmě Dimitrij.