DIMITRIJ

Doneslo se mi zprávy, že brzy pustí Canty. Byl jsem za to tak rád. I když si stále na mě nepamatuje, jsem rád za to, že alespoň žije. Ani ztráta paměti mi nezakáže jí milovat nadále. Tolik mi chybí. Nejradši by jsem jí šel navštívit, ale asi by byla nervózní v přítomnosti "cizího" muže. 

,,Dimitriji." vytrhne mě z myšlenek ženský hlas. Párkrát zamrkám a podívám se na ženu o trochu menší, než jsem já. ,,Copak Aleno?" zeptám se jí a lehce se pousměji. Ta se jen zamračí a zakroutí hlavou. ,,Vezmi si volno a běž se vyspat!" nařídí mi. Já se jen na ní podívám výraz, který naznačuje otázku proč. ,,Jsi unavený, poznám to na tobě. Okamžitě padej!" křikne a ukáže směrem ke kampusu strážců. 

Já jen pokrčím rameny a uposlechnu jí. Cestou se ale ještě zastavuji za Catrin. Sestřička mi oznámila, že zrovna spí a tak jsem se chopil příležitosti. 

Potichoučku jsem vešel do jejího pokoje a usadil se na židli vedle její postele. Je tak nádherná když spí. Tolik jí miluju. Chytl jsem jí jemně za ruku a začal jí hladit. Nad obočím se jí vyjímala čerstvá jizva. I s jizvami je stále pro mě ta nejkrásnější osůbka na světě. 

Náhle otevřela oči. Zablýsklo v nich poznání, ale to skoro hned zmizelo. Catrin vytrhla svou ruku z té mé a dala se do jekotu. Okamžitě přiběhly sestřičky a požádaly mě, aby jsem odešel. Naposledy jsem se tedy podíval na mojí princeznu a odešel jsem. Tolik to bolí.