DIMITRIJ

Už je to přesně měsíc, co Catrin upadla do kómatu. Strašně moc mi chybí. Tolik jí již chci držet v náručí a dlouze jí políbit.

Nyní stojím na chodbě u automatu na kávu. Nicol je nyní s Catrin sama na pokoji a zkouší jí pomoct éterem. Snad jí to pomůže, chci jí tu mít již, co nejdřív.

Náhle Nicol vyjde z jejího pokoje. ,,Tak co?" zeptám se jí. Nicol se lehce na mě usměje a zavěsí se do Thomase. ,,Maximálně do dvou dnů se probere..." a s těmito slovy odchází.

Vcházím do pokoje a zavírám za sebou dveře. Poté si sedám na židli hned vedle postele. Chytám Canty za ruku a začínám jí hladit.

,,Nicol mi říkala, že se brzy probudíš lásko." řeknu a lehce se usměji.

,,Catrin nyní mě poslouchej." řeknu a pevně jí stisknu ruku. ,,Když se probudíš a nic, co jsme spolu zažili, si pamatovat nebudeš, vše ti připomenu. Náš první polibek, první milování, první společný tanec, ale i to jak jsem tě požádal o ruku. Jen tě prosím, prober se."

Když to dořeknu, všimnu si, že pohnula prsty na levé ruce. Poté se podívám na přístroje a zjišťuji, že se probouzí.

Okamžitě lovím z kapsy telefon a vytáčím Nicolino číslo. Po pár pípnutí to vezme. ,,Ano Dimitriji?" zeptá se. ,,Probouzí se!" vykřiknu. Chvíli je ticho a pak Nicol znovu promluví. ,,Hned jsme tam." řekne a položí mi to.

Nakonec zavolám doktora. Když jsem všem oznámil, že se Catrin probouzí, opět jsem se vrátil k ní. Usedl jsem na svojí židli a chytl jí za ruku.

,,Probouzíš se lásko. Brzy budeme spolu." zašeptám a pevně jí stisknu ruku.