„Drahoušci... víte, že tady nemáte co dělat?"

Hans a Nessa od sebe překvapeně odskočili, ocitající se tváří v tvář ředitelce. Její vlasy byly pořád stejně uhlazené a rovné, její oči pořád stejně pichlavé, jen temná rudost rtů Hanse nemile překvapila. Na moment měl dokonce pocit, že z nich odkapává mazlavá krev. Rychle zavrtěl hlavou a zahnal všechny myšlenky, které se ke krvi pojily.

„My- jsme se tady omylem ocitli," řekla Nessa, nezapomínající při tom na svůj klasický Nessovský slovosled.

„Obyčejně byste se už této místnosti nedostali," usmála se ředitelka a pokrčila rameny. „Jenže pak by se mi prvácká hra zhroutila jak domeček z karet."

No jen aby se náhodou děti nepřestaly vraždit, že? Povzdechl si Hans, ale opět nasadil jakýsi nejistý úsměv, když si všiml pohledu, který mu ředitelka věnovala. Přece jenom by raději z Vizária vyvázl živý.

Nakonec však jen ředitelka zatleskala rukami a nechala Hanse s Nessou z místnosti opravdu bez větších proslovů vyklouznout. Ani jeden z nich se neodvážil zeptat kam je to vlastně vede, či co je bude čekat.

„Ještě nevím, jaký trest si pro vás vymyslím," zazubila se na ně ještě ředitelka. Nessa ucukla a přiblížila se ještě více k Hansovi, který trochu zčervenal.

Pořád však nedokázal pochopit, čemu to vlastně ve Vizáriu byli s Nessou svědky. Budoucnosti? Minulosti? Přítomnosti? Alternativním realitám? Hans o magii věděl zhruba stejně jako Nessa o správném slovosledu či ředitelka o zacházení s dětmi, ale stejně si byl jistý, že byla magie ve Vizáriu všude. A to rozhodně nesvědčilo nic dobrého.

„Vaši spolužáci už na vás čekají."

Ředitelka se dotkla jednich ze dveří, zrovna těch, které měly kliku zakroucenou, podle vůně by Hans řekl, že se jednalo o dubové dřevo a ony dveře se otevřely.

Nessa s Hansem se mohli do sytosti vynadívat na nadšené tváře svých spolužáků, jejichž jména si Hans ještě ani nebyl schopný zapamatovat. Samozřejmě byla tu bledá Elena, otrávená Tea, Jurij, který se ho pokoušel zabít, ale v jménech ostatních měl Hans stále ještě nepořádek.

„Rozhodně jste si dali na čas," ušklíbla se dívka vysoká dívka s maskou, pravděpodobně Claire?

V dívce s mizerně ostříhanými vlasy poznal Holly, a tichého chlapce by označil za Amira. Ostatní se však ani nepokoušel odhadovat.

Raději se rozhlédl okolo sebe, v pokusu vlastně zjistit, kam se magickými dveřmi dostal tentokrát. Dveře samy z obzoru úplně zmizely, místo toho okolo nich všude byly tvrdé kamenné kostky a jenom malé okýnko- Ocitli se opět ve věži Lociky? Zrcadlo sice chybělo, ale jinak se podobnost nešla popřít.

Otočil se k Nesse a dle jejího třesení v prstech a upnutém pohledu na zem, mohl usoudit odpověď.

Ředitelka však jejich pozici potvrdila úplně: „Můžete místo konání hodiny poznat z ranního úkolu, vybrala jsem tuto věž schválně, abyste měli možnost se seznámit s dnešní pohádkou o něco dříve."

Měli se snad bavit o Locice? Opět se podíval na Nessu, jejíž obličej se začínal každou minutou více a více podobat Eleniné bledé tváři.

„Budeme si povídat o Rampelníkovi, určitě jste o téhle certifikované pohádce od MAPy slyšeli."

Nessa si očividně oddychla.

Hans natočil hlavu do strany. Jeho matka MAPu zbožňovala, a snažila se mu sehnat co nejvíce knih od nich, i přesto nic o Rampelníkovi nevěděl.

„Překvapivě, tuhle pohádku MAPa příliš nezměnila. Vesnická dívka opravdu prohlásila, že dokáže upříst slámu ve zlato, a byla proto opravdu zavřena v této krásné věži."

Jak ředitelka mávla rukou, tak si všichni mohli prohlédnout mladé děvče se zahalenou tváří, jak bezradně sedí u kopy slámy, vrtíc nešťastně hlavou.

„A přesně jak MAPa tvrdí, opravdu k ní přišel skřet, Rampelník, který jí výměnou za její prvorozené dítě všechnu slámu ve zlato upředl. Jenže tady se realita rozchází."

Dívka se začala pomalu otáčet ke studentům. Když Hans konečně rozpoznal její tvář, ztratil schopnost normálně dýchat.

„Prvorozené dítě si skřet nechal."

Hans pochopil jak se Elena cítila, když viděla poprvé Nessu.

Tohle nebyla jenom obyčejná vesnická dívka.

Tohle byla Hansova matka.

Měl snad Hans sourozence?

23:44, uf! Tahle kapitola měla sice mít původně o zhruba tisíc slov více, ale vzhledem k tomu, že značně nestíhám (a těch 8000 slov jsem opravdu potřebovala zvládnout dneska), tak přistane zbytek kapitoly někdy až po víkendu :). Budu samozřejmě ráda za jakoukoliv reakci či odezvu a budu se na vás těšit u další kapitoly <3!

Superleontynka