|červen 1969, Grimmauldovo náměstí 12|

Za okny pořádně zahřmělo a jen pár sekund na to noční oblohu ozářil modrý blesk. Sirius pozoroval bouřku s nadšeným pohledem, protože jej zkrátka fascinovala. Seděl na parapetu, jednou nohou vesele pohupoval ve vzduchu a občas stočil pohled ke svému mladšímu bratrovi, který se bojácně skrýval pod jeho peřinou.

Regulus se neskutečně bál hromobití a pokaždé, když se nad Londýnem rozprostřela šedivá mračna a ozvalo první burácení, utíkal okamžitě k Siriusovi, ač si byl vědom, že kdyby je na těhle sedáncích objevila jejich matka, nejspíše by z toho neskákala do stropu radostí.

Té noci by navíc jeho strach ještě více posílený, neboť mu bratr nakukal, že onehdy při hraní schovávanou, když se skrýval v pokoji nad jeho ložnicí, uviděl něco, co silně připomínalo ghúla. I když mu otec říkal, že by si mnohé Siriusovy řeči neměl brát k srdci a že v jejich domě by se nikdy tahle kreatura nemohla vyskytovat, zaslechl skutečně nad svým pokojíčkem kroky a podivné zvuky.

„Kéž by tahle bouřka trvala navěky věků," zasnil se najednou starší z bratrů, když se znovu zablýsklo, a Regulus se znova schoval pod peřinu a celý se rozklepal.

Vykoukl, až zaslechl jenom vytrvalé bušení dešťových kapek o okenní tabuli. „Proč by něco tak příšerného mělo trvat navždy?" zašeptal ustrašeně.

„Protože by se tak zpozdil odjezd do sídla strýce Cygnuse," nakrčil nos Sirius a zakoulel očima. Nikdy to tam neměl rád, protože ač měla jejich vila obrovskou zahradu, nesměli na ní příliš dovádět, protože se už několikrát stalo, že podupali lilie, na kterých si bratr Walburgy velmi zakládal a pyšnil se jimi. Navíc se tam pravidelně konaly plesy čistokrevných a zásnubní večírky, které neměl v oblibě, protože musel celý večer trávit v těsných botách a pevně uvázanou kravatou.

„Je tam docela nuda," přisvědčil Regulus. „Možná nám ale rodiče dovolí si s sebou vzít košťata a Bella, Meda i Cissy určitě budou vyprávět o Bradavicích!" povzbuzoval ho, ale Sirius ho odmávl.

„Prosím tě, vsadím se s tebou o kartičku prapraděduly Phinease Nigelluse, že se nejmíň týden bude žvanit o zkouškách Bellatrix a Andromedy a třešničku na dortu tomu nasadí strýc s jeho liliemi," sepjal ruce k nebi a zvolal. „Svatý Die, sešli na ty tři fúrie blesky třesky a na ty prokletý kytky pošli tornádo!"

Regulus si musel překrýt pusu dlaněmi, aby nahlas nevyprskl smíchy nad dramatickým výkonem svého bratra. Když byla krize zažehnána, nahlas si povzdechl. Toho večera nedostal poprvé ve svém krátkém životě moučník, protože se nechal strhnout Siriusovou škodolibou náladou a přidal se k němu, když čmáral černým uhlem po portrétech jejich předků.

„Copak se děje, Reggie?" zeptal se starší Black starostlivě a rozcuchal mu vlasy. „Neboj se, myslím si, že Zeus nechá naše drahé sestřenice na pokoji a ty můžeš v klidu poslouchat jejich tlachání."

„Mám chuť na čokoládu," přiznal mu potichu a Sirius začal trochu zpytovat svědomí. Věděl, že na večeři se podával Regulův oblíbený čokoládový muffin s třešničkou na vršku. „Dal bych teď svou duši za to, abych si mohl na jazyku rozpustit alespoň maličký čtvereček, přisahám," zamrčel.

Když viděl, jak je jeho mladší bráška smutný, odhodlal se k riskantnímu kroku. Onehdy viděl, jak otec schovával dvě tabulky do šuplíku, který byl součástí starodávné skříně s postříbřeným jídelním setem, z nějž se jedlo pouze při slavnostních příležitostí, jako bylo třeba výročí svatby Walburgy a Oriona.

„Tímhle okamžikem zahajuji operaci Smrdutý sýr," zdvihl důležitě ukazováček a začal ve svých heboučkých papučích pochodovat po pokoji. Regulus se posadil do tureckého sedu a kulil na něj oči. Byl zvědavý, co to zase vymyslel. „Já, nejjasnější a nejhlavnější hvězda této tajné mise se proplížím dolů do kuchyně, čmajznu nám každému jednu čokošku a pak se nenápadně proplížím zpátky. No, co na to říkáš?" otočil se na něj se zářivým úsměvem. Chybělo mu několik zubů.

Reg začal tiše tleskat, ale prakticky ihned nakrčil nosík a přimhouřil nespokojeně oči. „Zní to sice praštěně a geniálně jako vždycky, ale mám k tomu několik poznámek. Proč se to u Merlinových vousů jmenuje operace Smrdutý sýr a proč tam nejsem zahrnutý já?"

„Regulusi, Regulusi," zavrtěl hlavou a několikrát zamlaskal. „Vždyť je to jasný jako facka! Operace Smrdutý sýr se to jmenuje přece proto, aby nikdo nepoznal, že se uprostřed noci chystám ukrást čokoládu, to zaprvé. A zadruhé," chytil jej za rameno a vážně na něj pohlédl, „ty máš ten nejdůležitější úkol z nás dvou. Aby tato operace mohla proběhnout bez zádrhelů, musíš se stát mýma očima."

„Tvýma...očima?" zamrkal nechápavě.

Sirius jej pustil a otevřel svůj noční stolek. Nějakou chvíli se v něm přehraboval, než vytáhl dva ploché, lesklé předměty. Jeden z nich podal bratrovi a ten ke svému zklamání zjistil, že se jedná pouze o zrcátko.

„Siriusi..." leknutím nadskočil, když se místo jeho odrazu rázem v zrcátku objevil jmenovaný. Sirius na něj rozpustile mrkl a vyplázl jazyk, načež se domýšlivě ušklíbl. Regulus nebyl naštěstí včerejší, tudíž mu záhy došlo, jaký poklad to vlastně svírá ve svých maličkých ručkách. „Kde...kde jsi u Merlinových vousů vzal dvojsměrné zrcátko?"

„V otcově pracovně. Má tam tolik věcí, že bychom si tam mohli hrát celý den! Tedy, dokud by nás nechytil a nepředal do rukou naší ctěné matičky. No, hlavní je, že tam těch zrcátek měl tolik, že si dle mého skromného názoru nevšiml, když se mu dvě náhodou ztratila," usmíval se nadšeně jako mudlovské dítě, které dostalo na Vánoce vytouženou lego stavebnici. „Nuže, Regi, smím tě nyní pasovat na mé oči?"

Mladší z bratrů s sebou cukl, když se znovu za okny zablýsklo a domem otřásl hrom, ale bojovně vystrčil bradu a sevřel zrcátko pevně v rukou. „Jsem naprosto připraven, mise může započít!"

„Věděl jsem, že mě nezklameš," poplácal ho po tváři a co nejtišeji pootevřel dveře. Protože skřítek Krátura na příkaz své paní všechny pravidelně promazával, nevydaly ani hlásku. Protáhl se skrze malý prostor a rychle přeběhl naproti do tmavého rožku.

Regulus postával na prahu a na Siriusův příkaz se vydal za ním. Schoulil se vedle něj a zlověstné ticho prastarého domu přerušoval pouze jejich zrychlený dech. Tísnili se vedle sebe, mlčky drželi za ruce a naslouchali, jestli náhodou neprobudili paní domu svými takřka neslyšnými kroky.

O Walburze bylo známo, že má velmi lehké spaní a dokázalo ji probudit i pouhé otočení stránky v knize.

Když se však ukázalo, že je očividně vzduch čistý, Sirius pustil jeho teplou dlaň a opatrně se postavil. „Přesuneš se támhle na odpočívadlo, budeš mít odtamtud skvělý výhled na ložnici. Jestli se náhodou máti probudí, jen mi to řekni a okamžitě se utíkej schovat k sobě do pokoje. Rozumíš?" zašeptal.

Regulus k jeho překvapení zavrtěl hlavou a Sirius by byl přísahal, že v jeho zarputilém výrazu spatřil sám sebe. „Pokud půjdeme ke dnu, tak půjdeme ke dnu společně, Siriusi. To je přece zásada našeho bratrství!"

Tiše si povzdechl a cvrnknul Rega do nosu. „Jenže já jsem starší a proto ti z vyšší moci tohle bezpodmínečně nařizuji. Nechci, aby na tebe zase křičela, Reggie. Dnes už ne," dodal a rozcuchal mu již tak dost rozčepýřené vlasy. „Tak pojď, jdeme mlsat."

Regulus jej počastoval nasupeným pohledem, ale již nic nenamítal a šel se skrýt na požadované stanoviště, zatímco Sirius krůček po krůčku scházel dolů do kuchyně. Již v té době se pohyboval nezvykle tiše a obratně. Díky pravidelným lumpárnám věděl, kterému schodu se vyhnout nebo u jakého obrazu se skrčit.

Jeho mladší bratr tohle na něm vždy obdivoval a ohromeně nakukoval přes zábradlí, jak skvěle si zatím počíná. Nejraději by tuhle stezku odvahy z pokoje do kuchyně vážně absolvoval s ním, ale věděl, že by jej akorát zdržoval. Byl příliš pomalý a vyděšený z vystavených skřítčích hlav. A navíc venku stále řádila ta bouřka, která jej neskutečně děsila.

Kéž by byl tak odvážný jako Sirius!

Ten se mezitím proplížil do kuchyně a s vyplazenou špičkou jazyka opatrně otevíral šuplík s dvěma tabulkami čokolády. V duchu už si představoval, jak Orion vykulí oči a několikrát naprázdno otevře ústa, jakmile spatří, že jeho milovaná sladkost zmizela. Potichu se uchechtl, v jeho představě připomínal ďasovce.

Užuž se chystal proklouznout jako hbitý kocour zpět do vrchních pater a vítězoslavně předat svému bratříčkovi jeho zaslouženou čokoládu, ale vyrušilo jej tiché, vyplašené kuňknutí, jež vyšlo zpoza kapsy jeho kalhot.

„Siri, matka...matka se vzbudila."

*

Operace Smrdutý skončila stejně rychle, jako začala. Walburga Blacková svým pronikavým, ječivým hlasem musela probudit snad polovinu Londýna, když načapala svého prvorozeného syna, jak s nevinným výrazem šoupe nohama v kuchyni a cpe se čokoládou. Spílala mu do darmotratníků, neposlušných parchantů a budižkničemů, načež mu brzy z rána uložila trest. Klečení na hrachu v koutě.

Regulus měl sto chutí vyběhnout ze svého úkrytu, pověsit se matce na noční košili a nechat si nadělit také trest, neboť to přece on měl chuť na čokoládu, ale protože na něj Sirius skrze zrcátko sykl, ať ho to ani nenapadne, a z Walburgy šel upřímně strach, zvolil raději nenápadný, zbabělý ústup do svého pokoje, kde se až do brzkých ranních hodin vyděšeně klepal pod peřinou.

Příliš toho nenaspal, proto se na snídani ploužil jako polomrtvý. Sirius tam již klečel a sepjatýma rukama očividně prosil nějaké zapomenuté božstvo, ať do jejich matky sjede blesk.

Regulus se schválně posadil co nejblíže k němu a špitl. „Promiň mi, že jsem tě nakonec nechal ve štychu. Já-"

„Sám jsem ti přece říkal," koutkem oka pohlédl na matku, „ať utečeš. Jsem rád, že tu nemusíš klečet vedle mě, je fakt docela nepříjemný. Ale naše malá noční výprava měla přece jen své plody," zašeptal a otočil se hlavou k němu. „V trolím stojanu máš odměnu."

„Regulusi, neopovažuj se bavit s tímhle ničemou, má na tebe akorát špatný vliv. Jestli jen uvidím, že se k němu přiblížíš..." pohrozila mu prstem a zamračila se na klečícího. Již měla v duchu vymyšleno dalších tucet trestů, aby jej poučila, že noční výpravy za účelem krádeže čokolády, se ve vznešeném rodu Blackových netolerují.

„Jistě, matko. Nepřiblížím se k němu ani, kdyby mě lákal na čokoládu," pronesl s vážným výrazem a pustil se do snídaně. V duchu se však musel usmát. Těšil se na nějaké další dobrodružství, které se svým milovaným bráškou Siriusem znovu podnikne. A tentokrát...tentokrát ho taky trest nemine. To přísahá!

Lumos💡

Bratrství Siriuse a Reguluse jsem si v této FF nemohla odpustit a věnovala jsem jim alespoň jednu kapitolu pospolu❤

Doufám, že jste si tuhle oddychovou kapitolu užili. Neboť následně slavnostně započne rok 1978. A pravděpodobně poteče krev🤫

Zatím se mějte krásně❤ Sayonara!🎎🪐

Nox🌑