„Hádej, kdo jsem?" překryla Aileen Peterovi oči a pokýváním hlavy pozdravila jeho opodál stojící přítelkyni, které naznačila, aby za žádnou cenu neprozradila její identitu.

Mládenec překvapeně zamrkal, když měl náhle před očima tmu, ale poněkud rychle se zmátožil a odvětil. „Ailo, tvoje pracky bych poznal, i kdybych byl slepej jako Dvanácterák."

Nespokojeně mlaskla a sundala mu je z očí. „Promiňte mi tohle nevkusné vyrušení, hrdličky," usmála se na ně. Tváře jí stále hořely kvůli setkání se dvěma zmijozelskými, které jí však do žil vlilo nečekanou dávku pozitivní energie. „Ale Pete vypadal, že ti za chvíli vypálí díru do obličeje, jak se na tebe koukal."

„Zase začínáš mluvit jako Dorcas," zavrtěl nad ní hlavou a propletl prsty se svou milovanou. Ta se uchechtla její poznámce a vtiskla Peterovi polibek, jako by ho chtěla ujistit, že by jí to vážně nevadilo.

Aileen odvrátila zrak a bylo nejspíše dobře, že se tak stalo, jinak by ji unikla drobná chlapecká postava, jež přešlapovala u Soví pošty a každou chvíli upírala svůj zrak do zažloutlého pergamenu.

„Nevadilo by vám, kdybych se na moment zase vzdálila?" otočila se na své společníky, kteří svorně zavrtěli hlavou, a tak se vypravila směrem k poslednímu z trojlístku zmijozelských chlapců.

„Hlavně nezapomeň dojít na dvanáctou ke Třem košťatům," houknul za ní ještě Peter, který se nakonec nechal přemluvit k návštěvě čajovny madame Pacinkové. O tomhle se totiž bavili předtím, než je vyrušila Aileen.

Ta se právě pokoušela co nejnenápadněji přikrást k černovláskovi a působit co nejvíce lhostejným dojmem náhodného procházejícího, ale zdálo se, že onen již měsíc dospělý čaroděj má naprosto vynikající sluch.

„Jestli se pokoušíš o kariéru tajného agenta, zrovna moc ti to nejde," houkl totiž přehnaně nahlas i přesto, že k ní byl otočený zády a znovu si pročítal svůj pergamen. „Dupeš jako slon."

„Taky tě ráda vidím, Gave," usmála se na něj nenuceně, jako by úplně přeslechla jako kousavou poznámku. Věděla, že je prostě takový, a nelámala si s tím už hlavu. „Co tady děláš?"

Poprvé k ní zvedl zrak a vrazil jí do ruky ten zažloutlý list popsaný úhledným rukopisem. Podíval se do výlohy a poněkud nervózně si přejel po krku. Nikdy jej ještě neviděla takto vyvedeného z míry. „Mohla bys...mohla by sis to prosím přečíst a říct mi, jestli to je dostačující?"

Překvapeně nadzdvihla obočí, ale udělala, co říkal, a pustila se do čtení dopisu adresovaný rodině Mary Hamiltonové, což ji zarazilo na tolik, že se musila podívat na chlapce, který se mezitím opřel o zeď, založil si ruce na hrudi a očima jí naznačil, ať laskavě čte dál.

Šlo o něco na způsob osobní zpovědi a omluvy. Gavriel se omlouval za skutky svého otce a vyjadřoval rodině upřímnou soustrast. Někde v polovině se dokonce chytila za srdce a potlačila příval slz, protože psal až příliš dojemně a procítěně, jako by tu mrtvou paní...miloval. Znovu k němu zdvihla zvědavě pohled. Byla už skoro u konce.

„To jméno jsem viděla asi před týdnem v Denním věštci," dostala ze sebe. „Kdo byla Mary Hamiltonová?"

Gave si tiše povzdechl, ale stále upřeně koukal do země. Zdálo se, že se...styděl. „Tuhle tu paní objevili tvůj fotřík a bratr profesorky Moodyové před více jak týdnem v jedné zapadlé uličce na Obrtlé ulici," řekl a ona přikývla, vzpomínala si matně na onu fotografii na titulní straně novin. „Ona byla...byla zaměstnaná asi od mých šesti sedmi let v našem sídle. Jako služebná, ale především jako moje chůva," všimla si, jak mu zbělaly klouby na ruce, když ji sevřel v pěst. „Otec mi říkal, že jakmile dosáhnu plnoletosti, propustí ji," zoufale se zasmál. „Mělo mě napadnout, že ji nenechá odejít živou."

Třásl se zlostí a potlačovaným žalem. Vypadal tak příšerně, že Aileen neváhala, vykročila k němu a pevně ho objala. Černovlásek se zarazil, nakonec ji k sobě přivinul ještě víc. Děkoval Merlinovi, že na něj nevychrlila slova neskutečné lítosti, protože o ně nestál. Zato obyčejné objetí...panečku, to bylo to pravé ořechové.

Dokonce ji nechal, ať mu jemně zajede prsty mezi vlasy a skoro zaskučel blahem. „Vsadím celou svou sbírku kartiček z čokožabek, že tě milovala stejně, jako jsi ty miloval ji. A je určitě hrdá, že z jejího...vnuka vyrostl takovej skvělej kluk," zašeptala k němu a on měl pocit, že se mu za chvíli rozskočí srdce.

Po nějaké době se Gavriel odtáhl a odkašlal si. „U Merlinových vousů, asi mi do oka spadl nějaký tvůj rezavý vlas," zamumlal, když si otíral oči, a převzal si od ní dopis. „Takže říkáš, že bych tam měl teď hned nakráčet, koupit si nejrychlejší sovu a poslat to."

„To bych ti doporučovala, jinak budu muset říct Reggiemu, aby tě zlechtal," pokrčila rameny nevinně a zatvářila se smrtelně vážně.

„Vy jste se hledali," zabručel si pro sebe, zatímco pergamen dvakrát přeložil, aby se vešel do obálky, kterou si vykouzlil. Uchechtl se, když zaznamenal, jak celá zkoprněla. „Ne zcela vážně, zajímalo by mě, jestli se z vašeho přátelství někdy vyklube něco většího, protože to, jak se na sebe myslíte..." nechal vyznít do ztracena.

„Jsme kamarádi, fakt!" ohradila se. „Nikdy by mezi náma nemohlo být nic víc než přátelství, protože-" zarazila se a přimhouřila oči. „Ty umíš číst myšlenky," pochopila rázem a překvapeně zamrkala.

„Čekal jsem, že ti to dojde dříve," uchechtl se jízlivě. Po jeho smutku ze ztráty jeho chůvy již nezbylo ani památky. „Řeknu ti, že je to zábava občas se ti hrabat v hlavě, dědičko," poslední slovo jenom naznačil rty.

Aileen se chytila za hlavu. Takže on to věděl. Celou tu dobu. A i přesto nikomu nevyrazil její tajemství, nebo to tak alespoň vypadalo, protože zmijozelští sedmáci na ni pohlíželi stále jako na poloviční čarodějku odněkud z východu, nikoliv jako na kořist, která by stála za předhození k nohám Pána Zla. To poznání v ní vyvolalo podivně hřejivý pocit.

Pokud to však znamenalo, že v ní listoval jako v otevřené knize... „Jestliže mi dokážeš tak lehce číst myšlenky, nepochybuju o tom, že jsi stejně dobrej v nitroobraně. Naučil bys mě to?"

Gav na ni vrhnul pohled typu: No to ti to trvalo a promnul si zamyšleně bradu. „A co mi za to můžeš nabídnout, pokud tě zasvětím do tajů těhle šikovných schopností?"

„Říkal jsi, že ti tvůj otec neustále vyčítá, že se nedokážeš naučit druhý jazyk. Nabízím ti soukromé doučování ruštiny," natáhla k němu dlaň a on ji k jejímu potěšení přijal.

„Je mi ctí s tebou spolupracovat, lvíčátko," zakřenil se a než se nadála, stála na ulici sama. Musela uznat, že je skvělý pocit mít za přítele někoho, kdo ji naučí se bránit nepřátelským nitrozpytcům.

***

V knihkupectví se setkala s nešťastnou Dorcas, která ani po dvou hodinách strávených zběsilým pobíhání po Prasinkách nenašla žádný vhodný dar pro svou kamarádku.

„Co by se tak mohlo Marlene líbit?" přemítala nahlas, zatímco přecházela od regálu k regálu, brala do rukou knihy, které obhlížela a během chvilky je zase vracela, a stále nervózně těkala k hodinám. „Kuchařka kuchařinky Kuchty? Ne, to ne, tu jí minulý rok dávala Lily. Co takhle Vykopávky a poklady egyptských mumií? No, Marla není posedlá Egyptem, tahle úchylka naštěstí není dědičná."

„Jak to myslíš?" zeptala se zrzka překvapeně. Seděla rozvalená na pohodlné pohovce, a když zrovna nelistovala v knize určené pro Reguluse, o očku pozorovala stále narůstající zoufalství své kamarádky.

„Ále, Maurice," objasnila jí a mávla rukou. „Co ho znám, je podivně posedlý pyramidami, mumiemi, sarkofágy, faraony- á, tady to je," přerušila svoje vyprávění. „Posledně tu skučela, že jí jejich psisko rozcupovalo Komnatu vášně," ukázala jí jistý svazek a začala jím listovat. „Upřímně se mu ani nedivím, fuj," zaklapla rázně knihu a štrádovala si to rozhodným krokem k pokladně.

Aileen šla za ní poslušně jako stín. Mezi obočím se ji objevila zamyšlená vráska. „Nevěděla jsem, že je Marlene...čtecí typ," poznamenala, jakmile vykročili ven z voňavého a především teplého obchodu na chladnou a rušnou ulici.

„To nikdo z nás, ale od doby, co si brousí svůj dokonalý chrup na jistého zjizveného kluka s medovýma očima, se na něj pokouší zapůsobit i touhle cestou," odfrkla si. „Jako by nestačilo, že se začala i líp učit a zařídila si u něj doučování."

„Co je na tom špatnýho?"

„Ze zkušeností vím, že na tyhle stydlivý typy se musí jít trochu úderněji, jinak se až do konce sedmáku bude mořit s Lektvary, protože Remus prostě první krok neudělá," vrtěla hlavou tak horlivě, až dostala facky od svých pečlivě zapletených copů.

Po té zamlklé holce z rána, která byla pořádně vyvedena z míry, nebylo ani stopy. Žvanila takhle celou cestu ke Třem košťatům a ještě i tam, dokud se jí do zorného pole nedostal jistý černovlasý mládenec s oslnivým úsměvem, který okamžitě povadl.

Nebylo tajemstvím, že tihle dva spolu měli jistou minulost a od té doby byli decentně na ostří nože.

Zrzka mezitím upírala zrak na vyzdobenou zadní část krčmy, o niž se očividně postaral Sirius. Spojil dva stoly k sobě, aby se tam vlezlo veškeré osazenstvo. Na nich se nacházely talíře s lesklými příbory, vonné svíčky a velká váza s tulipány, které měla oslavenkyně nejraději. Na zdech byly pověšeny žluté lampiony.

„ Ahoj Siriusi. Tos...udělal ty sám? Protože jestli jo, tak...jsi skvělý organizátor," promluvila Aileen, protože si povšimla, že po sobě dva Nebelvíři vrhají nehezké pohledy a vyměnili si několik zlých vět.

Siriusova tvář se během okamžiku projasnila a hrdě pohodil vlasy. Kdyby byl holka, nejspíše by to působilo sexy, ale takhle... „Vidíš to, Meadowesová? Slušně pozdraví a ještě mě dokáže hezky pochválit. Měla by ses propadnout hanbou a poprosit ji o lekce slušného chování," huboval ji s úšklebkem jako malému dítěti, zatímco zrzce pokynul, ať se posadí vedle něj.

Mezitím Dora obrátila oči v sloup. „Naše malé lvíčátko má bohužel příliš měkké srdce a drobné drápky, jinak by ti vyškrábala oči za tvoje arogantní chování," zasyčela jako had, ale Black otráveně mlaskl a mávl rukou, jako by odháněl otravný hmyz.

Zatvářila se jako bohyně pomsty a zjevně ji stálo velké přemáhání, aby mu skutečně nevydloubla oči a nezahrála si s nimi kulečník. „Dojdu nám pro máslové ležáky, Ai. Jestli se na tebe ten prasák jedinkrát křivě pohlédne, urvu mu vercajk tam dole," ucedila a odkráčela, jak nejhrději mohla k baru.

„Rusalčin ležák napiš na mě!" houkl na ni ještě a pak se otočil zpět na svůj objekt zájmu. Uplynul přesně měsíc a půl od doby, co ji znal, a zatím se mu z ní nepodařilo prakticky nic vypáčit, což jej upřímně štvalo. Co ho však rozohnilo ještě více, bylo její paktování se Zmijozeláky. Když si však sáhl do svého svědomí, musil uznat, že i on měl párkrát opletačky s tamějšími dívkami.

„Kde je zbytek?" rozhlížela se všude kolem, jako by snad ostatní členové jejich soukromé skromné oslavy měli vyskočit zpoza stolu. Snažila si nevšímat a nečervenat se u Siriusova zářivého úsměvu a pomrkávání. Od Dorcas věděla, že se takhle kouká na každou případnou oběť, ale nešlo mu odolat. Ještě ke všemu, když jí v obličeji připomínal Rega.

„Sotva jsme spolu konečně sami a ty se hned ptáš na zbytek naší skvadry?" vrhnul na ni zklamaný pohled a našpulil rty, avšak téměř okamžitě začal počítat na prstech. „Dvojčata McKinnonovic maj za úkol svou ségru zaměstnat do těch dvanácti, Evanska šla vyzvednout dort, Dvanácterák se jí samozřejmě pověsil na paty, takže na ně šel dohlížet Náměsíčník, aby ta sladká ňamka neskončila náhodou na Dvanácterákově ksichtu," uchechtl se té představě. „S Červíčkem si byla celou dobu ty, takže vo něm nemám zprávy," dodal a pořádně se napil ležáku.

„Peta si odvedla na schůzku do čajovny Polly, ale protože je přesný jako hodinky, řekla bych, že do pár minut ho tu máme," řekla, zatímco prsty bubnovala o dřevěnou desku stolu. Jednak protože netrpělivě čekala na Dorcas a svůj ležák. Ale především ji na jazyku svrběla jistá otázka.

Když přestala ťukat do stolu, odvážila se konečně zeptat. Peter pokaždé stočil k jinému tématu a zatloukal, jak nejlépe uměl. „Poslyš, proč si říkáte těmi rozkošnými přezdívkami?" začala přejíždět po prstenu.

„Hm?" nazdvihl obočí a utřel si knírek, který už mu nějakou chvíli zdobil místo mezi rty a nosem. „Červíček se ti nepochlubil? To je prevít, potom si to s ním vyřídím," zavrtěl nevěřícně hlavou. „Jak sis určitě všimla, Jamesovy vlasy se snad nikdy nesetkaly s hřebenem a občas jsou tak rozčepýřený, že prostě připomínají parohy jelena. Proto Dvanácterák. Já se umím zjevit a objevit jako duch, jak sis určitě povšimla, proto mi říkají Tichošlápek. S Remem to je jasný jak facka, ten je prostě Náměsíčník, protože je občas v noci náměsíčný, zejména teda v období úplňku. A Peter si vysloužil svou přezdívku kvůli svému apetitu. Původně jsme mu s Jamiem říkali Červotoč, ale Remus nás přesvědčil, že Červíček zní daleko líp."

Smyšlené historky mu vyklouzly ze rtů jako po másle a ani jednou se nezarazil. Koneckonců, měl to již natrénované zhruba dva roky a nějaký měsíc k tomu. Proto nebylo divu, že mu to Aileen zbaštila i s navijákem. Téměř nikdy neznal skutečnou pravdu o přezdívkách Pobertů.

A zatímco tihle dva tlachali o dalších věcech, Dora seděla u baru s bradou opřenou o dlaň a znuděně pozorovala další zákazníky. V hospodě bylo jako vždy plno, zejména takhle před obědem, proto musela nějakou chvíli vydržet. Což bylo ostatně jedině dobře, protože s každou minutou přestávala mít chuť zaškrtit Siriuse.

Periferním viděním zahlédla jistého plavovlasého jinocha, který si to k ní mířil s úsměvem od ucha k uchu. Pro jistotu se nenápadně porozhlédla kolem, jestli náhodou nesedí v blízkosti jejich profesorky OPČM.

„Copak taková krásná mladá dáma dělá sama na baru? Rozhodla ses stát profi alkoholičkou?" posadil se s úšklebkem vedle ní a založil si ruce na hrudi. „Protože estli jo, seš fakt na dobrý cestě."

„Není tak náhodou tvůj bojový úkol hlídat svou jedinou sestřičku? Pokud mě paměť neklame, balit krásné mladé dámy na baru by neměla být tvoje priorita," odvětila se značně kousavým podtónem. „Jinak objekt tvého zájmu jsem myslím zahlédla kousek za námi."

Malcolm nespokojeně zamlaskal, poněkud troufale se přisunul ke své spoluhráčce blíž a popadl ji kolem pasu. Okolí okamžitě zaplavila vůně karamelu a vanilky. „Zase ostrá jako břitva? Tak povídej, copak ti přelítlo přes nos tentokrát?" otočil pravou dlaň a levou předstíral, že do ní něco zapisuje.

„Nemáš s sebou odrážečskou hůl?" povzdechla si nahlas po chvíli, kdy na něj nechápavě civěla. „Protože mám dojem, že Blackova existence by pro dobro nervů a mnoho panenských blan měla být eliminována."

„A je to tady zas," zakoulel očima a div nespadl ze stoličky, když do něj drbla loktem. „Má drahá pacientko Meadowesová, jakožto dcera a sestra doktora bys měla vědět, že být Blackem je diagnóza, tudíž i kdybys ho umlátila holí, vsadil bych se o zlaté prase, že by tě oxidoval i po smrti, takže to bohužel není řešení. Objednám ti panáka na zklidnění rozbouřených hormonů," vyřkl svou léčebnou metodu a obrátil se k přicházející madame Rosmertě.

Ta si nezletilého kouzelníka přeměřila pohledem, ale když ji Dorcas ujistila, že je to jenom na zahřátí, že ho bude hlídat a rozhodně se nemají v plánu opít v poledne, tak jim nejenom podala panáky, ale i ty dříve objednané máslové ležáky. Mal samozřejmě gentlemansky zaplatil za oba a přiťukl si s ní.

„Na krásné, osamělé dámy," pronesl slavnostně Malcolm a kopl do sebe panáka whisky, jako by se jednalo o vodu.

„Na tupoksichté terapeuty s krásnýma očima," vypila taktéž celou skleničku na ex a zamyšleně se na něj zadívala. „Posledně, když jsme spolu popíjeli, ožrali jsme do bezvědomí a probudili se celí rozlámaní jeden na druhém. Proč mám dojem, že máš se mnou nějaké nekalé úmysly, McKinnone?"

„Kdybys nedělala donáškovou službu, pravděpodobně bych se tě pokusil opít. Ovšem, kdo řekl, že k tomu nebudu mít ještě příležitost," kmitl obočím a vzal jeden máslový ležák, aby jeho kámojda neměla plné ruce.

***

Marlenina oslava patřila bezpochyby k tomu nejlepšímu, co Aileen se svými spolužáky zažila. Po dortu s osmnácti svíčkami, který upekla maminka od Lily, se jenom zaprášilo, balicí papíry a dárkové taštičky létaly vzduchem, když si blondýna rozbalovala s nadšeným výskáním, a pak se vyprávěly různé historky.

Mnohokrát se na ně otáčel zbytek osazenstva hostince, ale mladí čarodějové na ně nebrali ohledy. Kouzelnická komunita v Británii a Irsku se ponořovala čím dál víc do strachu, tudíž trocha veselí ani trochu neškodila. A ti, kdo se na skupinku nekoukali s pozdviženým obočím a nekouleli očima při každém výbuchu smíchu, tiše poslouchali.

Mezi takové patřil i Regulus Black, který sice znepokojeně pozoroval, jak jeho bratr občas pohladí jeho kamarádku po zádech nebo si namotává pramínek jejích vlasů na prst, ale na druhou stranu se, jak mu George neustále s radostí připomínal, culil jako pitomec, když se do vypravování pustila Aila.

„...no a pak jsem se mu jednoduše objevila před obličejem, vyčetla mu, že jde pozdě, a Pete se tak moc polekal, že zakopl o vystouplý kořen a narazil si kostrč," spráskla ruce, když dokončila příběh o nedochvilnosti svého kamaráda, který sklidil opět vlnu smíchu.

„Hele, to není ani trochu vtipný!" ohrazoval se zmíněný a zrudl v obličeji, když dodal. „Fakt není nic přijemnýho na tom mít mezi půlkami modřinu ještě celý následující týden!"

„Teda Ailee, ty se nezdáš," drbla do ní přátelsky Marlene, „sice vystrašit našeho Petera Pana není nic těžkého, ale tahle ta tvoje část se mi líbí. Myslím si, že by nebylo na škodu, kdybychom naši slusňačku namočili do nějakého průšvihu," pohotově zakryla pusu Lily, která i přesto huhňavě protestovala, a s rozpustilým úsměvem se podívala na Poberty.

Ti si vyměnili několik pohledů, jimž nikdo kromě nich nemohl rozumět, a následně přikývli jako jeden muž. „Samozřejmě si to můžeš rozmyslet, kdyby se ti nechtělo jít s námi na Předvečer Všech svatých páchat nějaké drobné neplechy," ujal se slova Remus a omluvně se podíval na Lily.

„Nebuď tak úzkoprsá jako Evanska, bude švanda. A navíc je to tradice a ty by se neměly porušovat," lákal ji také Sirius a James naproti němu jenom přikyvoval. Sice měl vůči ní stále výhrady, ale každá ruka na provádění žertů se hodí.

Nakonec se tedy nechala přesvědčit, protože, jak Maury tvrdil, že pokud by nikdy nedostala školní trest, znamenalo to skoro, že v Bradavicích vůbec nebyla. Lily sice podrážděně frkala jako naštvaný poník, ale když si jednou vzali do parády Pobertové, už zkrátka nebylo cesty nazpět.

Jakmile se ji zasvětili do detailů celé této akce, Remus se rozhodl vypravovat další příběh, aby tak trochu rozptýlil Lilyinu zlobu, a snažil se příliš nečervenat, když se o něj opřela Marlene a pod stolem ho vzala za ruku. 

Ačkoliv jeho přátelé po nich vrhali významné pohledy a jemu samotnému bušilo srdce rychleji, než by mělo, kvůli svému vlčímu prokletí si snažil nepřipouštět, že by ho ta veselá blondýnka měla ráda více než kamaráda.

Lumos💡

Dnešní kapitola byla opět taková nudnější, mírumilovná, ale nemějte obavy. Pokud dobře počítám, tak za čtyři kapitoly by měl nastat menší zvrat😏

Upřímně si musím přiznat, že jsem se zamilovala do shipu Malcas alias tedy Malcolm a Dorcas, protože ti dva mají takový zvláštně skvělý náboj❤

Jinak vám opět děkuju za veškeré ohlasy, jste naprosto úžasní💜

Sayonara🎎⚡

Nox🌑