V průběhu dospívání pociťovala Aileen zvláštní osamělost, která se umocnila po smrti jejího mladšího brášky, jenž kvůli své takřka nulové imunitě a časté nemocnosti podlehl dračím spalničkám. Ačkoliv se táta, děda a babička činili, jak nejlépe uměli, úplně nedokázali odstranit tenhle podivný pocit.

Jako mladší byla extrovertní střela, které málokdo dokázal zavřít pusu, a ráda se předváděla před ostatními, tudíž její energická duše po příjezdu do Ruska trpěla. Málokdo z tamějších dětí se s ní dal do řeči, neboť od dospělých byli naučení, že rodina Konnikovova je velmi podivínská. A tři dopisy měsíčně od Petera jí zkrátka nestačily.

A když jí do života zasáhla smrt, uzavřela se zkrátka do sebe, ztichla a středobodem jejího se staly příběhy v knihách a fascinace mudlovskými stroji. Ale v Bradavicích ji z téhle ulity vytáhli přátelé a ona se znova cítila jako znovuzrozená. To, co jí chybělo k životu, bylo totiž přátelství.

Neboť jak se praví: přátelství je součást lidského štěstí.

Proto se také pokusila najít si kamaráda v každé z bradavických kolejí, což se jí úspěšně podařilo. Reguluse Blacka a Gavriela Lithwooda ze Zmijozelu si "opatřila" v knihovně, s Mary MacDonaldovou z Mrzimoru se skamarádila skrz Doru v Bylinkářství stejně jako se Sebastianem Montierem z Havraspáru, který byl kapitánem famfrpálového týmu a zároveň přítel výše zmíněné dívky.

S ním chodila Aileen na Studia mudlů i přesto, že jeho matka měla mudlovské rodiče. Ti ovšem zemřeli, když byl ještě malý. V ten nádherný, slunečný, říjnový den musel počkat, než se stařičký profesor Addington vypovídá s jeho nebelvírskou spolužačkou.

„Slečno Prescottová, vaše esej o tanku Matilda byla přímo pastvou pro oči," dojímal se stařec a spokojeně se na svou žačku usmíval. Již dlouho se nesetkal se studentem s takovým zápalem pro mudlovský svět. „Plánujete se po zkouškách přihlásit na některý z oborů na Ministerstvu zabývající se mudly?"

„Pokud by mi nevyšly zkoušky na lékouzelnictví, určitě ano," řekla s mírně červenými tvářemi z jeho chválení, ačkoliv uvnitř ní hřál hřejivý plamínek hrdosti. Očima občas těkala ke dveřím, odkud vykukoval cíp černého hábitu. „Omluvil byste mě prosím, pane? Můj kamarád na mě čeká," poprosila jej.

„Jak ten čas rychle letí, když člověk skvěle baví. Nebudu vás již zdržovat, slečno. Mějte se!"

„Nashledanou!" zamávala mu a rychlým krokem vyšla z učebny, protože chudák Seb na ni musel čekat bezmála deset minut. „Promiň mi to čekání," zvedla k němu provinile pohled a nevinně pokrčí rameny. „Ale když se sejdou dva lidé se stejnými zájmy-"

„-uzavřou se do své bubliny a je skoro zázrak, že si vzpomenou na toho, s kým na ono místo vlastně přišli, jasně chápu," mávl nad tím rukou a společně se vydali po schodech dolů na sluncem zalité pozemky. „Jenom jsem se bál, že si tam vystojím důlek, ztratím kus svého mladí a zkysnu až do soudného dne."

„Fakt se ti omlouvám, mám si před tebou právě teď kleknout a kát se před tebou a doufat, že mi odpustíš?" opatrně přeskočila mizející schod a koukla na něj s prosíkem, který se blyštil v jejích hnědozelených očích. Dědeček Nikolaj často tvrdil, že se jedná o barvu bažinovou.

Blonďák se od srdce zasmál a promnul si světlé vousy. „Pro Merlinovy rány, pamatuji si, jak jsi ještě před měsícem byla tichá, milounká a především stydlivá dívenka a já byl přesvědčen, že se Moudrý klobouk musel při tvém zařazení splést. Cas tě teda pěkně zkazila," šťouchl ji přátelsky do ramene.

„To jsem pořád, hlavně před cizími lidmi, ale mezi kamarády se cítím o něco sebejistěji, abys věděl," obhájila se a trochu přivřela oči, když dorazili k fontáně na nádvoří Bradavic. Slunce překvapivě pálilo docela ostře, ačkoliv předchozího dne mohutně pršelo.

O kašnu se opírala hnědovlasá Mary, kterou si Sebastian přitáhl do vroucího polibku. Protože Aileen nestála o to jim křenit, rozloučila se s nimi a vydala k Černému jezeru. Kývnutím pozdravila Petera, který v jedné ruce svíral sendvič a v té druhé držel ručku jeho havraspárské přítelkyně, jíž zaujatě vyprávěl nějakou historku. Poslední dobou s ní trávil poměrně dost času a svým přátelům tvrdil, že je to láska na celý život.

U stromu, který stál v blízkosti jezera, seděl černovlasý mladík, který cosi se zamračeným výrazem ryl do měkké hlíny. Hábit měl kvůli vedru pečlivě složen vedle sebe a na něm položenou školní brašnu plnou učebnic, pergamenů a brků s inkoustem. Protože se kolem něj nemotali zmijozelští sedmáci a dokonce ani jeho přátele, málokdo rozpoznal, že jednalo o Reguluse Blacka, který si zkrátka vychutnával chvíli ticha a samoty.

Ta však byla přerušena, když se mu před obličejem objevila pihovatá tvář a na líci jej pošimraly zrzavé vlasy. Cukl sebou a vyplašeně se chytil za levou část hrudi.

„Ahoj Regi!" usmála se na něj zvesela, kecla na zadek do trávy a začala si masírovat ztuhlý krk po náročném školním dni.

Reg vydechl přebytečný vzduch z plic, jakmile se trochu vzpamatoval ze šoku, který mu způsobila. „U Merlinových vousů, ty nejenom že chodíš jako duch, ty už se jako duch prostě a jednoduše zjevuješ," opřel se hlavou o kmen stromu a stočil k ní pohled. „Ale rád tě vidím, Ai," věnoval jí jeden ze svých vzácných úsměvů.

Život v konzervativní čistokrevné kouzelnické rodině vždy vyžadoval přísné dodržování pevně stanovených pravidel, přes které zkrátka nejel vlak. Nehrbit se. Dělat čest své rodině. Nepaktovat se s lidmi, kteří jsou pod mou úroveň. Zejména s posledním jmenovanou zásadou začínal mít Regulus docela problém.

Když se spolu tehdy rozloučili v knihovně, zapřísáhl se, že se s tou rezavou poloviční čarodějkou bude bavit jen několik dní, aby zase získal pocit, že je sám sebou, a poté se na ní ani nepodívá. Ovšem jednou ze slabin nejmladšího z rodu Blacků byla skoro až neuvěřitelná naivita.

Tahle vlastnost jej provázela takřka celý život. Naivně věřil Siriusovým sladkým slovům, že jejich bratrské pouto nic nerozdělí, naivně doufal, že jeho vstup do Voldemortových řad se setká s daleko větší ovací ze strany jeho přátel, naivně si myslel, že dokáže ovládnout rodící se pouto mezi ním a nebelvírskou studentkou.

Pak si ale řekl, že když Avery s Rosierem mohli svádět studentky z jiných kolejí k mimoškolním aktivitám a zabírat tak místo v kumbálech Siriusovi, když se Snape tak dlouho bavil s tou šprtkou Evansovou a když George snad od třetího ročníku vrhal zamilované pohledy k havraspárské Montierové, tak on přece taky může na chvíli vystoupit z role dokonalého synka a bavit se s někým nečisté krve.

„Občas bych si přála být tou obří olihní támhle v jezeře, o které mi vyprávěl Pete," pravila najednou, čímž ho vytrhla ze zběsilého víru myšlenek. Když si všimla, že si získala jeho pozornost, pokračovala. „Jenom si plaveš, necháváš se krmit a je ti úplně ukradená nějaká válka mezi kouzelníky."

Regulus se nepatrně napjal a v krku se mu vytvořil obrovský knedlík. Obvykle si povídali o knihách, učení, hvězdách, srovnávali své životy. Dělalo mu dobře, když zaujatě poslouchala o vznešenosti jeho rodu a mohl jí povědět o svých slavných předcích. A když zpočátku těžko skrýval kyselý úšklebek, dokázala ho přimět naslouchat o mudlovských strojích, autu dědečka Nikolaje a hrdinských činech jejího táty.

O probíhajícím konfliktu však dosud nemluvili, vyhýbali se mu a on doufal, že se k tomuto tématu nikdy nedostanou. Vážně byl neskutečně naivní. „Když jsem žila v Rusku," nepřestávala mluvit, „měla jsem pocit, že je ta válka kdesi daleko, že se mě ten konflikt vlastně netýká. Ale čím více zapouštím kořeny v Británii, tím více mě ochromuje strach z toho, že přijdu znova o někoho blízkého."

„Koho," odkašlal si, aby uvolnil stažené hrdlo, „koho ti Smrtijedi zabili?" zeptal se opatrně, když viděl, že otáčí svým prstenem. Zaznamenal, že to dělala pokaždé, když byla v nekomfortní situaci.

Zhluboka se nadechla, ač rozhovor podobný tomuto dělala již několikrát, vždycky měla co dělat, aby se nerozplakala. „Unesli moji babičku, protože byla jasnovidka, a na konci května našli její tělo naprosto v příšerném stavu. Táta na jejím pohřbu prohlásil, že se už nebude krčit stranou v Moskvě a vrátí se zpět domů. No a já ho následovala, protože jsem chtěla alespoň jeden rok chodit do Bradavic," ukončila svůj monolog s pohledem zabodnutým do trávy.

„To mě...je mi to líto, jistě to byla skvělá čarodějka," vychrlil ze sebe a stiskl jemně její ruku v konejšivém gestu, zatímco přemýšlel jak z tohohle elegantně vybruslit. „Poslyš," kvapně si přitáhl dlaň zpět k tělu, „nenapadá tě nějaký způsob, jak si udobřit hada?"

Rudovláska konečně přestala mít ve tváři výraz, jež sliboval smrt všem Smrtijedům, a překvapeně vykulila oči. „Vy jste se s Gavem pořád neusmířili?"

„Ne," povzdechl si frustrovaně, protože jej tato skutečnost vlastně docela mrzela. Občas měl pocit, že když se bavil s Georgem a jej okázale ignoroval, spatřoval v jeho pohledu rebelskou jiskru, kterou až příliš dobře znal od Siriuse. „Zkoušel jsem za něj dělat eseje, uplatit ho jídlem a ve vší zoufalosti jsem mu dokonce přepral v umyvadle spodky. Bez úspěchu."

Zamyslela se, co by jejich společného kamaráda mohlo udobřit. Neznala sice podrobnosti toho, proč se ti dva vlastně přestali bavit, ale přála si, aby se znovu jejich kamarádský vztah udobřil. Z hlavy se jí skoro kouřilo, když jí na mysl přišla takřka geniální myšlenka. „Ty jsi prefekt, že?"

„No...nosím na hábitu připíchlý oznak a výraz těch oslů z Nebelvíru, když jim strhnu body za týrání paní Norrisové je mnohdy k popukání, takže bych řekl, že jsem prefekt," odvětil s hraným zamyšleným tónem, za což si vysloužil šťouchnutí do žeber.

„Nejsou to oslové, jsou to moji kamarádi," ohradila se, ale musela se pousmát. Jak se říkalo, na blbou otázku blbá odpověď a tahle jí přišla i docela vtipná. „Chtěla jsem tím říct, že by pro tebe neměl být problém si od profesora Křiklana opatřit povolenku do Oddělení s omezeným přístupem. Myslím si, že pokud mu seženeš nějakou trochu nelegální knihu o jedech, nejspíše ti ulíbá ruce."

„Ta poslední část je pěkně nechutná, ale jinak...asi by to mohlo projít," zamyslel se nad tím. „Na Nebelvíra ti to docela pálí," musil uznat.

„Děkuju vám za uznání, pane Blacku," sundala si z hlavy svůj imaginární klobouk a vesele se ukláněla na všechny strany, jako by byla mudla převlečený za čaroděje, který děkuje za své podfukářské vystoupení. Rega její dětinské představení docela pobavilo, ačkoliv mu sametový hlásek v jeho hlavě našeptával, že se chová stejně trapně jako George a rozhodně ta kříženka není tak vtipná, jak si myslí.

„Nemáte vůbec zač, mademoiselle Prescottová," rozhodl se nakonec uvolnit a hrát tohle dětinské divadélko s ní, načež znova stiskl její drobnou ručku a tentokrát jí i vlípl polibek na hřbet ruky, jakožto správně vychovaný elegán. „Váš důvtip by se srovnat s bystrostí samotné Roweny z Havraspáru."

„Oh, monsieur, budu se rdít nad vašimi komplimenty," začala se ovívat improvizačním vějířem v podobě učebnice Lektvarů. „Tvůj francouzský přízvuk je naprosto boží, kde ses ho naučil?"

„Matka nás učila francouzsky, protože měla období, kdy si představovala za snachu sličnou slečnu ze země galského kohouta," prozradil jí něco ze svého dětství se značnou nostalgií v hlase. Kde byly ty časy, kdy Sirius při představování své maličkosti dával takový důraz na písmeno er, že se mu povedlo poplivat šaty jakési madame? „Ale od té doby, kdy se můj bratřík ve čtrnácti opil skřítčím vínem a uřízl naší rodině pořádnou ostudu, se téhle idey vzdala."

„Sirius je neskutečný číslo, jak tak koukám," zavrtěla nad ním hlavou se vzpomínkou, jak si předchozího večera střihl s Jamesem na konferenčním stolku Bohemian Rhapsody. Černovlasý chytač totiž z Marlene dostal, že Lilyina oblíbená skupina jsou právě Queeni.

„To on je," připustil, ale než stačil změnit téma na nějaké jemu příjemnější, oba se otočili, neboť kdosi hlasitě halekal Aileenino jméno. Rudovláska se s ním rozloučila se vřelým úsměvem a rozběhla se ke svým nebelvírským kamarádíčkům, kterým skončila Péče o kouzelné tvory.

Ten sametový hlas mu našeptával, že takhle je to správně. Složil si obličej do dlaní a několikrát si jej promnul. Zamyslel se, jak dlouho vlastně může trvat přátelství, jehož základy jsou položeny na lži. Dostal se na hodně tenký led, který pod ním začínal pozvolna praskat. A bylo jenom otázkou času, kdy se začne topit.

***

Znovuobnovení Soubojnického klubu napomohlo tomu, aby si nejmladší člen profesorského sboru, Aristida Moodyová, získal mezi studenty snad ještě větší popularitu. V těhle dobrovolných odpoledních a podvečerních dvouhodinovkách, jež se konaly vždycky čtyřikrát týdně, měla vždycky narváno. Toho odpoledne sešli šesté a sedmé ročníky.

Malcolm McKinnon se zakoukal na pozadí této bývalé studentky mrzimorské koleje tak moc, že si chudák nevšiml lechtací kletby, kterou na něj poslala Dorcas. Svalil se tedy na zem jako pytel brambor vedle svého dvojčete, které znehybnila Aileen, a řehtal se na celé kolo.

„Dneska jedem, dámy," řekl potěšeně Sirius, který s nimi skončil ve trojici, a otočil se zase na blondýnku. Ta si utáhla culík a v očích jí zažehla bojovná jiskra. Nehodlala se vzdát jen tak snadno. „Nechtěla bys pauzu, McKinnonová?"

„Ani ve snu, Blacku," procedila skrz zuby a vyslala proti zrzce neverbální Expelliarmus, který ona jen taktak vykryla Protegem. „To, že moji bráškové jsou neschopná nemehla, pro mě neplatí," zdvihla hrdě bradu a energicky se vydala do ofenzívy proti svým kamarádům.

Ač bojovala proti přesile, nechtěla dát svou kůži tak lacino. Občas omylem pošlapala své sourozence, když couvala před Pouty na tebe, ale rázem vykročila vpřed, když hnala Aileen do kouta kombinovanými, neverbálními zaklínadly, na které byla expertkou.

O kousek dál probíhal daleko zajímavější souboj. Profesorka si povšimla, že mezi Jamesem a Lily panuje kromě posedlosti černovlasého mladíka a nevraživosti zrzavé dívky také zvláštní souznění. Když stáli proti sobě, téměř vždy remizovali. Ale když se postavila bok po boku, byli takřka nepřemožitelní.

Na vlastní kůži si to zkoušeli Remus a Peter.

„Mdloby na tebe, Impedimenta, Protego!" Remus si utřel pot z čela a po očku se podíval na Marlene. Na tváři se mu usídlil hrdý úsměv, když viděl, že se nevzdala ani po zakopnutí a následném pádu způsobeným kletbou Pede Labetur.

Jeho sekundové nepozornosti se rozhodl využít James, který jej pomocí jisté šikovné formulky proměnil v batolící se kachnu. Jeho hůlka se odkutálela k nohám Lily, která si dala velký pozor, aby ji náhodou nezašlápla, když bojovala proti Petovi.

Ten, když uviděl místo talentovaného mladíka v oblasti obrany proti černé magii akorát zmateně pobíhající kachničku, se akorát prohnul smíchem, což mu zajistilo téměř okamžité líbánky s tvrdou zemí, když jej Lily neverbálně spoutala.

„Koncentrace je cesta, koncentrace," začal James poučovat své poražené kamarády, načež si pohrábnul své bujné pačesy a pokusil se na zrzku vrhnout ten nejkoketnější pohled, který okoukal od Siriuse. Nutno konstatovat, že vypadal spíše jako nadutý holub. „Evansová, souboje by nám šly, co bys řekla takové romantické procházce okolo Černýho jezera, hm?"

Rudovláska, která zrovna vysvobozovala Petera, na něj vrhla pohled typu, že se musel naprosto pomátnout na rozumu. „Pottere," procedila skrz zuby, „kolikrát ti mám vysvětlovat, že já s tebou na rande půjdu, až uvidím profesorku McGonagallovou tančit kozáčka na Čestném stole, ředitel Brumbál se oholí a ty s Blackem dostaneš rozum," odsekla mu a zavolala k nim profesorku, aby jim pomohla proměnit Rema zase zpátky.

Jamesovi se mihl na tváři ublížený výraz, který ale hned vystřídal sebevědomý úšklebek, jakmile k jeho uším dolehla slova chvály. „Pokud se k bystrozorům dostanou takoví talentovaní lidé, jako jste vy dva, věřím, že Vy-víte-koho jednoho dne doženeme do kouta a porazíme. Finite incantatem," profesorka zrušila Removu kachní kletbu a doslova odtančila k další čtveřici.

„Já tu ženskou žeru," uchechtl se chytač a vzal své dva kamarády kolem ramen. „Samozřejmě, že Evansovou žeru daleko více, ale chápete, co jsem chtěl říct. Přesně takovýhle lidi v týhle válce potřebujeme, věčný optimisty," zasmál se a vylovil z kapsy poměrně ochmatanou Zlatonku. Posadil se na jednu z lavic a pozoroval nadále probíhající souboje.

„Možná by si ale přece jenom se měla dávat bacha na pusu, posledně když mluvila o zatýkání Smrtijedů nebo o tom, že by si Ty-víš-kdo zasloužil pořádný francouzák od mozkomora, tak ji Mulciber s Averym provrtávali docela nepřátelskými pohledy," mínil Peter s docela ustrašeným výrazem.

„Dal bych hůlku do ohně za to, že se na levém předloktí hrdě nosí Znamení zla, takže se není čemu divit," přitakal Remus, který si protahoval ztuhlý krk. „Nebo se k tomu alespoň chystají."

„Nebuďte tak skeptičtí, Červíčku, Náměsíčníku," odfrknul si James. „Dokud jsme tady v Bradavicích, nemáme se čeho obávat. Maximálně toho, že od ministerstva dostaneme parte s upřímnou soustrastí. A pochybuju, že by některej z nich měl koule na to odkrouhnout svou profesorku, tudíž bychom se měli soustředit na daleko důležitější věci."

Zadíval se upřeně na Petera, který zvedl ruce v obranném gestu. „Přece jsem ti říkal už ráno, že nejsem žádný expert na balení holek. Vždyť je to teprve můj první vztah a trvá sotva týden!"

„Červíčku, jsi momentálně moje jediná naděje. Remus se domnívá, že kvůli jeho malému chlupatému problému jej nikdo nikdy nebude chtít a Tichošlápek je zkušený v trochu jiných oblastech svádění, tudíž si mi zbyl jedině ty."

„To znělo trochu ošklivě," ohradil se hned a nadšeně zapískal, když se nakonec Siriusovi podařilo zvítězit nad Marlene.

„Pozvu tě na romantickou večeři při svíčkách za svitu měsíce, jenom mi prosím poraď, jak bych dle tebe měl sbalit Lily," zaprosil a vrhnul na něj štěněčí pohled, který okoukal od Siriuse. Ne že by byl tak účinný, ale Peter k jeho štěstí slyšel na jídlo.

Nejmenší z hochů se zamyslel. „No já byl na Polly prostě...milej. Nepořvával jsem na ni, neprohrabával si vlasy v její přítomnosti, nemachroval a byl prostě svůj. No pak jsem přidal několik romantických gest, básničky, kytičky, porada s Ai a-"

„A touhle rychlostí bude za chvíli v boudě naštěkáno," zasmál se Sirius, který sice slyšel jenom kousek jejich dialogu, ale rozhodl se přispět nějakým poznatkem. „Dávej si na to bacha, Červíčku, to já jednou..." začal klukům líčit příhodu, kterak se málem stal otcem.

„Remusi, proč se s nimi ještě bavíme?" zaúpěl Peter, když se to James rozhodl rozpitvávat a přihodil historku o tom, jak nachytal své rodiče při skládání pexesa.

Zjizvený jinoch odlepil oči od knihy a povzdechl si. „Protože je máme rádi, Petere, protože je máme rádi. A věř mi, že bez nich by náš školní život nebyl taková jízda," pravil moudře, zatímco se odebrali hodit školníkovi do kabinetu několik bomb hnojůvek.

***

Regulus po vyřčení hesla vkročil do potemnělé společenské místnosti. Ač jako maličký prvňák z ní byl nejprve trochu vyděšený a litoval, že se nenechal zařadit do Nebelvíru, jak mu Moudrý klobouk nabízel, s odstupem času musel uznat, že mu učarovala a rozhodně by nechtěl každý den jako trotl běhat do nebelvírské věže.

Prosmýkl se jako had kolem dvou třeťáků, kteří zaujatě hráli kouzelnické šachy, a stanul u menšího stolu z ebenového dřeva vykládaným nejspíše slonovinou, kde si Gave poctivě opisoval jakýsi postup od Severuse Snapea, který seděl naproti němu. Opřel se o záď zeleného křesla a odkašlal, aby si získal pozornost.

„Mohl bych s tebou na chvíli mluvit, Gave?" kývl k oknu, kolem kterého zrovna proplouvalo jakési podivné, rozšklebené stvoření. Právě kalná, zelená voda jezera dodávala společenské místnosti tu správnou atmosféru, ač prastaré lucerny se smaragdovými plameny na tom též měly svůj podíl. „Támhle a o samotě?"

Černovlásek nejprve promnul kořen nosu, načež ke Snapeovi zamumlal, ať jej na chvíli omluví, a vydal se poslušně za Regem. Tomu se viditelně ulevilo, že ho neposlal takřka okamžitě k šípku.

„Mám důležitější věci na práci, takže buď laskavě rychlý."

Reg se nenechal odradit jeho odtažitým tónem a vrazil mu do ruky brčálově zelenou knihu se zažloutlými stránkami a vybledlým, zlatým nápisem Prudké a ohavné jedy. „Profesor Křiklan tě nechává pozdravovat a zve tě na další večeři, která se koná o víkendu," promnul si nervózně zátylek.

Gavriel si knížku prohlížel ze všech stran a viditelně se zaradil, když se jeho spolužák zmínil o jejich kolejním řediteli. Protože měl však pod čepicí, rychle mu došla spojitost. „Ty sis nechal od Křiklana napsat povolenku do Omezeného přístupu-"

„-abych ti sehnal nějakou krapet nelegální knihu?" skočil mu do řeči a povolil si dosud pevně utaženou kravatu. „Ano, to přesně jsem udělal, protože..." skoro se mu ta slova zadrhla v krku, „protože bych se ti chtěl omluvit za to, co jsem tobě a Georgiemu řekl. Jsem rád, že jste mě vzali mezi sebe a rozhodně nelituju času, který jsem s váma strávil. Jste moji nejlepší přátelé a občas vás mám i trochu rád."

„Děkuji, Reggie," zamumlal k němu s mírným úsměvem a oba o sebe zahákli pravé malíčky. Regulus se zapřísáhl, že musí Aileen poděkovat za tenhle skvělý nápad. „Poslyš, co to tam vlastně se Severusem sepisuješ?" zeptal se ho, když se znovu vraceli k čaroději s mastnými vlasy.

„Představ si, že to byl právě Snape, kdo objevil tajemství dokonalého Doušku živé smrti," prozradil mu s nadšenými jiskřičkami.

Regulus měl dodnes v živé paměti, jak byl před měsícem zoufalý, když se mu jej nepodařilo správně namíchat, ač postupoval pečlivě podle postupu v učebnici. Zavrtěl nad ním hlavou.

„Chystáš se to snad nalít svým rodičům o prázdninách do čaje, pane traviči?" optal se ho a neskrýval přitom pobavený úšklebek.

„To by bylo příliš okaté," odvětil a namočil si znova brk do inkoustu. „Uvidíš, že jednoho dne budeš rád, že mi tady Severus prozradil tajemství jeho úspěchu, pane Smrtijede," ušklíbl se a pokynul chlapci naproti němu, aby dál začal diktovat.

Black nad ním mávl rukou a zamířil se Georgem, který se spokojeně culil jako měsíček na hnoji. Šel si pro odvetu v Řachavém Petrovi, protože ho předchozího večera zrzek rozdrtil jako nic. Postupem času skoro až litoval, že si tyhle bezstarostné momenty neužíval pořádně dosyta. 

Lumos💡

U téhle kapitoly jsem se krapet rozepsala, má přes 3500 slov. Jenomže problémem je, že tahle byla poslední, kterou mám předepsanou, tudíž se možná (jak se znám) zpomalí vydávání 😅
Neboť se pomaličku začínám tvořit druhý díl k Siriusově růží a zároveň tvořím něco, co nemá s HP světem lautr nic společného😊

V téhle kapitole jsem se totálně zamilovala do Rega a Aileen, protože...jo, jsou to slaďouši🤤

Děkuju za veškerou podporu❤

Co nejdříve...Sayonara🎎⚡

Nox🌑