Dorcas ležela na břiše ve své posteli a se smutným úsměvem pozorovala hýbající se fotografii její maminky, které na tváři zářil šťastný úsměv, protože v rukách držela pugét slunečnic. Milovala tyhle květiny, a proto je také s láskou pěstovala v truhlících posazených na oknech domku Meadowesových.

Uběhly již čtyři roky od smrti této vynikající čarodějky, jež zahynula při útoků Smrtijedů. Kdykoliv brunetku něco tížilo na srdci, vytáhla zpoza polštáře její fotku a tiše se jí svěřila se svým trápením.

Před třemi dny se dva černovlasí, okouzlující pablbové dostali do křížku s Aileen, neboť zjistili, že se začala bavit s jedním ze zmijozelských studentů. Snažili se ji to vymluvit, ale zdálo se, že mluví do dubu. Přišlo jí sice vtipné, jak jim všechno s flegmatickým klidem odkývala, ale zároveň se v ní probudil strach. Zrzka jí totiž připomínala křehkou květinku a ona nechtěla, aby se kvůli své naivitě spálila.

Dodnes měla v živé paměti, jak dopadlo Lilyino přátelství se Severusem. Ač měla Dorcas pořádně prořízlou pusu a pěkně kousavé komentáře, jakmile se jednalo o její nejbližší, měla neskutečnou potřebu je chránit až do posledního dechu. Však také chlapec s mastnými vlasy skončil s přeraženým nosem a musel strávit dva dny na ošetřovně.

‚Kdyby se mi Gave pokusil ublížit, rozsápu mu hrdlo jako správný, nebelvírský lev.'

Tahle věta jí taky od včerejší večeře vrtala hlavou. Hlavně ten bezstarostný tón, jakým to rudovláska pravila, ji zarazil. Sotva nad tím ale začala znovu přemýšlet, vyrušilo ji hlasité bušení na okenní tabuli. Překvapeně se ohlédla, kdo to vyrušil průchod myšlenek.

Za oknem seděl na koštěti jeden z mladších bratrů Marlene, jenž na ni zuřivě gestikuloval, ať mu laskavě otevře. Jakmile tak učinila, vletěl dovnitř jako namydlený blesk. Svůj Zameták odhodil na postel své sestry, kde se taky rozvalil a prohrábl si blonďatou kštici. Rozhlédl se a viditelně se zarazil.

„Hergot, Meadowesová, kde máš hejno?" zeptal se překvapeně, jakmile si všiml, že jsou v pokoji jen oni dva.

„Taky ti přeji dobré odpoledne," odvětila jízlivě Dor a posadila se zpět na postel. McKinnon převrátil očima, zatímco ona začala na prstech počítat. „Ailu odvedl Pettigrew kamsi na pozemky, protože se mu ztratila kočka, a Lily kření tvojí ségře a Removi v knihovně," hraně se začala koukat všude možně. „A kde máš ty svoje siamský dvojče?" zeptala se chytře, protože nerozpoznala, který z bratrů ji to vlastně poctil svou návštěvou.

„Hele, já a Maury bez sebe vydržíme pár minut," ohradil se hned a promnul si bradu, na které si zjevně pokoušel pěstovat vousy, aby vypadal starší. Bez valného úspěchu. „Jinak se asi rozhodl zkusit svoje balící hlášky na Eveline, dnes ráno si je nacvičoval před zrcadlem a řeknu ti, byl to poděs ho poslouchat. Nesbalil by s tím ani Pearsonovou z páťáku a to je teda fakt co říct."

Uchechtla se jeho poznámce na adresu této holčiny, u níž se zdálo, že má v hlavě akorát seno. „No, takže ses rozhodl oxidovat tady u nás?" pozvedla obočí.

Zavrtěl hlavou a důležitě zdvihl ukazováček. „Vlastně jsem potřeboval pomoc od Evansový s obranou," přiznal nebelvírský odrážeč a vyšvihl se do sedu. „I když aj ty seš docela dobrá," začal se hrabat v nočním stolku a kufru Marlene, aby odtamtud vylovil pergamen, brk a lahvičku s inkoustem.

„Když si to myslíš..." pokrčila rameny, ale na tváři ji tímhle prohlášením vykouzlil nepatrný úsměv. Pod polštář znova zastrčila fotku s maminkou, aby se vyhnula všetečným dotazům a lítostivým pohledům. „S čím vlastně potřebuješ poradit?"

„Nač ta skromnost, sim tě? Fakt seš skvělá, minulej rok jsi v Soubojích válela," praštil ji přátelsky do ramena, když si k ní přisedl. Voněl po karamelu, který naprosto milovala. „No, profesorka Moodyová nám zadala dobrovolnou esej o mozkomorech, Patronovu zaklínadlu a ostatních věcí, které se toho týkají," když o ní mluvil, postřehla, jak mu zrudly tváře.

„Jasně a ty na ni chceš udělat dojem, protože se ti setsakramentsky líbí její oči, viď McKinnone?" dlaněmi před prsy naznačila velikost ňader jmenované a ušklíbla se na něj, za což si vysloužila pořádnou herdu do zad.

„Tys zase žrala vtipnou kaši, co?" protočil znova očima a na chvíli se zasnil. „Ale ona je fakt hezká, milá a... a já se do ní prostě zabouchl jak malej kluk, proto na ni chci udělat co největší dojem. Třeba na bystrozorském výcviku po škole mezi náma přeskočí jiskra a pak-"

„A pak budete mít spoustu světlovlasých dětí s takovým tupým ksichtem, jako máš ty, rozumím, ty romantická duše," zastavila ho při rozjímání, neboť měla obavy, že se za chvíli rozpustí, a ona nestála o uklízení jeho zbytků z postele. „Chop se brku a jdeme se pustit do práce."

Slovo od slova mu začala diktovat své veškeré znalosti, přičemž si občas musela vypomoct učebnicí či knihou. Pomohla mu dokonce i s nakreslením nějakých obrázků, ale když se oba ze zvědavosti pokoušeli o Patronovo zaklínadlo, Malcolmovi se podařilo vykouzlit několik stříbrných jiskřiček a Dorcas alespoň malý štít.

Když blonďák s vyplazenou špičkou jazyka vybarvoval černou pastelkou mozkomora, u čehož vypadal jako malé dítě, zeptala se ho na otázku, jež ji tížila na srdci.

„Poslyš," oslovila ho, a jakmile zvedl hlavu, pokračovala, „nevíš něco víc o Lithwoodovi? Jste spolu v ročníku, ne?" hrála si nervózně s prsty.

Odfoukl si ofinu z čela a vydal ze sebe zamyšlený zvuk, přičemž nakrčil pihovatý nos. „Kdyby to nebyl Zmijozelák, zašel bych si s ním klidně na máslovej ležák," pokrčil rameny, ale když viděl, že z toho není moc moudrá, rozpovídal se o něco víc. „Věčně má nos zabořenej v knihách o jedech a zdá se, že se kromě Whitnera a mladšího Blacka se s nikým nebaví, jenže když mu nabídneš kus žvance nebo pomoc s esejí do Bylinek či Dějin, je docela v klidu," pravil. „Křiklan mě s ním párkrát posadil na Lektvary a musím uznat, že jsem uvařil vždycky skvělej lektvar."

Dorcas zaklonila hlavu a vypustila ze sebe jakýsi nespecifikovatelný, frustrovaný skřek, načež si složila obličej do dlaní. Mal na ni starostlivě koukal. „Mohl bys mi říct, proč mají moje zrzavé kamarádky nutkání se přátelit s pochybnými, zmijozelskými individui, které mají zálibu v lektvarech?" koukla na něj zoufale.

„Á, tak odtud vítr fouká," pochopil rázem a vzal jí kolem ramen. „Zas se v tobě probudila matka medvědice, která má nutkání chránit všechny okolo?" zasmál se a pokusil se nezkřivit tváři bolestí, když jej pořádně praštila do hrudi. „To, jak jsi Snapea po tom...incidentu takřka skopala do kuličky, je legendární."

„Jsem ráda, že ti můj kousek líbil," ušklíbla se. Byla na tohle řádně pyšná, ačkoli si poté musela odpykat měsíc školního trestu s různými profesory. Ale ona prostě potřebovala svůj vztek nějak ventilovat, obzvláště když se dozvěděla, že si z její mrzimorské kamarádky Mary McDonaldové udělal sovu. „Ale prostě... já nevím, možná jsem od Pottera a Blacka pochytila až moc velkou averzi vůči Zmijozelu," zavrtěla hlavou.

„Jestli tý nový nějak ublíží, teda předpokládám, že mluvíš o ní, tak ho zamkneme v kumbálu," měl jasno hned Malcolm a jal se znova vybarvování mozkomora. Dora se mu opřela o vypracovanou hruď a pozorovala jeho snažení se o to, aby nepřetáhl.

***

V jednom z bradavických výklenků seděla jistá rudovláska, která pozorovala šedé mraky, jež značily, že se blíží další, mohutný slejvák. Na stehnech měla položenou tlustou bichli vypůjčenou z knihovny. Madame Pinceová měla Lily Evansovou v poměrné oblibě a z této příčiny si mohla odnášet knihy ven. Pravdou sice bylo, že občas končily jako mlátící nástroj jistého černovlasého chytače, ale jinak se u ní měly jako v bavlnce.

Venku se rozpršelo, kapky deště vytrvale bubnovaly o okenní tabuli, což byl rusovlásčin oblíbený zvuk. Jako malá dokázala donekonečna sedět u okna a počítat jednotlivé krůpěje anebo si oblékla žlutou pláštěnku, holínky s květinami a chodila dovádět do kaluží společně s Pety a později i se Sevem.

Zavrtěla hlavou a raději se ponořila do světa písmenek, aby vyhnala ze své mysli tyto dvě osoby, neboť poté vždy upadla do žalu. Chyběly jí časy, kdy s oběma rozuměla, kdy oba tvořili nedílnou součást jejího života. Zabrala se do světa písmenek natolik, že přehlédla svého neoblíbeného spolužáka, který na ni kupodivu nezačal ihned pokřikovat žádosti o rande, ale co nejtišeji se kolem ní prosmýkl a jedinou stopou, jež značila, že tudy prošel, byly šlápoty od bláta.

Nevšimla si ani dvou chlapců z hadí koleje, kteří mířili do knihovny, kde měl jeden z nich dostaveníčko s Lucy Montierovou z Havraspáru. Tedy jednalo se o již tradiční doučování, která tato bystrá studentka organizovala pro své spolužáky, pokud si nevěděli rady s Lektvary, Formulemi a dalšími předměty. Jenže se zdálo, že je George přesvědčený, že se jedná o schůzku, na které budou přítomni jen oni dva.

Takhle si Regulus vysvětloval, proč se zastavoval snad u každého nablýskaného brnění a neustále se prohlížel. Když už to udělal popáté, padl jej za předloktí a do centra vědomostí ho zkrátka táhl.

„Vypadám dobře?" zeptal se ho zrzek už nejméně po jedenácté a Black si rozladěně povzdechl. Sedmák Mulciber jej pozval na dýchánek, kterého se účastnili všichni, kteří sympatizovali s Voldemortovými myšlenkami. A on si to nechtěl nechat ujít. Namísto toho se však trmácel hradem kvůli Georgovi.

S nakrčeným nosem ho sjel očima od hlavy až k patě a neubránil se pohrdavému úšklebku. „Vypadáš jako Weasley, který někde štípl měšec s galeony a pořídil si pořádně drahý hábit," zhodnotil jeho vizáž.

Whitner si přejel prsty po nose, jako by se z něj snažil setřít pihy, rozcuchal si vlasy ve stylu Jamese Pottera a zvedl oči v sloup. „Proč jsi tak kousavej, Regu? To tě tak moc žere, že jsem tě vytáhl od duchaplného zírání do krbu?"

„Čekal jsem na sedmáky, Skrka a další lidi, Rosierovi prý došel dopis z poslední schůze," odpověděl mu co nejtišeji, neboť si byl vědom, že obrazy by mohly být nepříjemní klevetníci. „Proč's vůbec vytáhl mě a ne Gavriela?"

Na chvíli se odmlčel a musil se párkrát kousnout do jazyka, aby mu neujelo, že to dělá všechno jen proto, že měl o něj strach. Pod vlivem starších studentů se z Reguluse stával úlisný patolízal Vy-víte-koho a své jediné dva kamarády odsouval stále na nižší a nižší příčky. Když mu to předchozího večera Gave vpálil do obličeje, ohradil se tím, že se o přátelství s nimi vůbec neprosil. Poté se ješitně sbalil a odešel se vyspat do společenské místnosti na gauč.

Jeho slova George ranila. Vážně mu na nich nezáleželo? Opravdu je odstřihl stejně jako Siriuse, když utekl z domova? Užíralo ho to. Navíc si nemohl o svých pocitech s nikým promluvit, neboť nechtěl být považovaný za slabocha. A některé jeho dnešní myšlenky hraničily až s krvezrádstvím.

Zvesela popadl zamračeného Regula kolem ramen a uchechtl se. „Jsem nervózní, Vaše blackovské lordstvo!" zvolal teatrálně, až se po nich několik lidí na portrétech otočilo. „Mám obrovský strach, a proto jsem si vás vybral jako svého strážce a morální podporu!"

Oddechl si, když mu jeho lež zbaštil i s navijákem, a zamumlal něco ve smyslu: „Jak se takový trouba mohl ocitnout ve Zmijozelu?"

Dorazili do knihovny, tiše pozdravili dámu připomínající nasupeného supa a tentokrát to byl Regulus, který se nechal táhnout ke stolu, kde se scházeli ti, jež potřebovali pomoct s učením. Slíbil rudovlasému mladíkovi, že bude nedaleko, a zmizel mezi regály s knihami.

Ač mu to nehodlal přiznat, někde ve skrytu duše byl vlastně rád, že jej vytáhl ven. Pořádně se nadechl, aby nasál vůni knih, která se linula bradavickou knihovnou. Právě tohle cítil ve svém Lektvaru lásky, který si zkoušeli dnes uvařit pod dohledem profesora Křiklana. Kromě nich cítil i čokoládu a něco, co očividně připomínalo luční kvítí. Nebyl si však jistý, kde tohle cítil, na rozkvetlé louky totiž nechodil a na zahradě strýce Cygnuse kvetly jen vyšlechtěné lilie.

Zabloudil do oddělení dětských knih čítající i pár mudlovských, které měly zjevně sloužit pro studenty Studia mudlů. Zrak mu padl na poličku, kde se skrývalo několik svazků Bajek Barda Beedleho. Natáhl k ní ruku, ale jeho prsty letmo zavadily o jiné. Pohledem sklouzl k drobné ručce, která na prsteníčku měla nasazený zlatý kroužek se lví hlavou, a následně i k její majitelce.

Když si povšiml, že stojí na špičkách a sotva se dotýká hřbetu knihy, rozpačitě a s rudýma ušima ji svazek podal. Aileen si Bajky od něj převzala a vděčně mu poděkovala, užuž se chystala použít kouzlo, jež by jí dočasně zvětšilo podpatek u bot.

Zároveň se jí nesmírně ulevilo, neboť se zdálo, že se Regulus nechystá ihned odejít jako onehdy ve vlaku. Někde uvnitř sebe doufala, že zase budou někdy stát tváří v tvář, protože mladší z bratrů Blackových se jí líbil. Samozřejmě, potkávali se na chodbách, kde se občas tiše pozdravili, a u snídaně si neodpustili krátké, stydlivé pohledy ke stolu na druhé straně Velké síně, ale jinak mezi nimi neproběhla žádná větší akce.

Nebyl k tomu důvod, ona se stala členkou lví koleje a on se nadále snažil dělat čest svému jménu, což zahrnovalo i vyvarování se kontaktu s Nebelvírem.

„Také ses rozhodl zavzpomínat na svá dětská léta?" prolomila Aileen několikavteřinové ticho, jež je pevnými pažemi objalo a donutilo setrvat v této trapné chvilce. Regulus chvíli zvažoval, že by se držel svých zásad, obešel ji a zkrátka ignoroval.

Rosier mu říkal, že by měl takovými, jako je ona, pohrdat, povyšovat se nad ně a nebát se na ně sesílat kletby, byť by na něj třeba jen špatně pohlédli. Párkrát byl svědkem toho, jak jeho společníci proklínají studenty na chodbě, a dokonce i on sám seslal několik kleteb, ale měl z toho smíšené pocity. Ač díky svému novému tetování získal místo na výsluní zmijozelské hierarchie, ztrácel Gava a George. Ne, ztrácel především sám sebe.

Ještě není pozdě, opakoval si, zatímco formuloval, co mladé Nebelvírce odpovědět. Protože byla první na ráně, rozhodl se, že právě u ní se pokusí napravit svou karmu. „Vlastně," odkašlal si, protože mu vyschlo v krku. Aileen zvědavě naklonila hlavu na stranu a byla ráda, že z něj skutečně něco leze, „vlastně ano. Můj kamarád tady má doučování, ale je tak nesamostatnej, že mě požádal, abych byl...někde poblíž."

Zrzka si domyslela, že se musí jednat o toho rudovlasého chlapce, neboť si byla na sto dvacet procent jistá, že Gave nikdy doučování nepotřeboval. „Tak to máme podobný osud," uchechtla se, a když nechápavě nakrabatil čelo, popadla ho za levé předloktí a hlavou ukázala za roh.

Když tam nenápadně nakoukl, naskytl se mu pohled, který by nejradši vymazal z hlavy. Flirtující Pettigrew s přehnaně upravenými vlasy a chichotající se havraspárská dívka, která se culila na to nebelvírské prase.

Zacouval zase zpět do bezpečí oddělení dětských knih a s vykulenýma očima pohlédl na svou společnici. „Pettigrew má holku?!" dostal ze sebe zaraženě a měl co dělat, aby to rozdýchal.

„To ještě zatím ne, ale vypadá to na dobré cestě, uhání ji už od května," prozradila mu několik detailů s nadšeným úsměvem, protože měla ze svého nejlepšího kamaráda velkou radost.

„A já si původně myslel, že jede po tobě," utrousil s mírným úsměvem, přičemž kolem srdce se mu rozprostřel podivně hřejivý pocit. Nejspíše se jednalo o úlevu.

„Jsme nejlepší přátelé už od malička, nemyslím si, že by to klapalo," zavrtěla hlavou a strčila si pramen vlasů za ucho. „On je jako můj bratr," pronesla s úsměvem.

„Jo...taky mám dva kamarády, které považuji za své bratry," řekl s mírným píchnutím u srdce, protože se mu před očima vybavila jejich včerejší hádka. Možná by se jim měl omluvit.

Aileen měla pokušení se ho zeptat na Siriuse, ale nakonec své zvědavosti nepodlehla a raději se posadila zády k regálu s knihami, načež se začetla do příběhu Králice Alice. A byla jenom ráda, když Regulus zaujal místo vedle ní a též se pustil do četby. Rameny se skoro nepatrně dotýkali.

Lumos💡

Začínám si říkat, že využívám až podezřele často ke vzniku nových přátelství bradavickou knihovnu. A tenhle trend bude nejspíše nadále pokračovat😅

Děkuju vám za veškerou podporu❤

Sayonara!🎎⚡

Nox🌑