K jejímu neskonalému údivu se jí docela rychle podařilo sžít s bradavickým, školním režimem. Samozřejmě, nebýt Siriuse a jeho velkolepé procházky po hradě, nejspíše by se pořád točila na schodech a lezla do prázdných učeben. Nejvíce času trávila s Dorcas, neboť i ona se plánovala stát lékouzelnicí, ale samozřejmě i s Marlene a Lily si vytvořila hezký, přátelský vztah.

,,Kýchavičník mořský," slyšela právě hnědovlasou Nebelvírku říkat. Byla vyvolána profesorkou Prýtovou, neboť místo poslouchání a zapisování jejího výkladu, si otevřela kadeřnický salón. ,,Ehm...je to rostlina, která...eh...se pěstuje blízko moří," pravila spíše, jako by se jí ptala. Znovu si odkašlala a snažila si vzpomenout na nějaké informace.

,,Listy, louhování, pšík," naznačovala jí Aileen nějaké indicie a po asi třetím zopakování očividně Dorcas pochopila a přestala blekotat, cosi o tom, že z něj mohou vylézat krvelační červi.

,,Totiž...chtěla jsem říci, že jeho listy, pokud se dobře vylouhují, tak se používají jako přísada do lektvaru proti nachlazení," dostala ze sebe na jeden nádech a s nevinným úsměvem se podívala na profesorku, jež ji poslala sednout a poprosila ji, aby si své vlasové umění nechala na odpoledne.

S úlevným vydechnutím se poté rozvalila na lavici a do konce hodiny se blaženě usmívala. Posledně totiž od hlavy mrzimorské koleje vyfasovala několikastránkovou esej o Plynatici irské, s čímž ji s radostí samozřejmě pomohla Lily, jenomže od ní jako třešničku na dortu dostala kázání.

Zrzavá čarodějka jí připadala jako takový guru, který všem milerád a se sladkým úsměvem se vším všudy pomůže, neboť platila za velmi nadanou studentku, na druhou stranu si občas nemohla odpustit morální poučky, protože ctila školní řád.

Dorcas se na chodbě pořádně protáhla, na tváři si stále udržovala úsměv. ,,Vidíme se zítra, Mary!" zavolala se studentku mrzimorské koleje při odchodu a vzala Aileen kolem ramen. ,,Konečně svoboda! Nechápej mě špatně, já samozřejmě Bylinky naprosto zbožňuji, ale nudná teorie? Ne, to fakt nemusím," oklepala se znechuceně. ,,Tož pověz mi, copak máš v plánu dnešní zamračené odpoledne?"

,,No," protáhla zrzka, ,,myslím, že si zajdu za tetou na šálek výtečného, černého čaje a pak bych udělat to pojednání pro Křiklana a Kratiknota, takže si zajdu do knihovny," uvažovala nahlas, zatímco Dorcas nespokojeně vrtěla hlavou. ,,Anebo taky ne...?"

,,Dnes se koná famfrpálový nábor do týmu a já tam potřebuju psychickou podporu. Lily na hřiště nepáchne ani za měšec galeonů, protože je tam Potter, a Marlene si zařídila doučování Lektvarů od Rema, takže si mi zbyla jedině ty," předběhla ji, a zatím co před ní couvala, sepjala ruce, jako by se chtěla pomodlit k Merlinovi, a upřela na ni takřka štěněčí pohled. ,,Pěkně prosím, pojď tam se mnou, jinak budu moc smutná, nervózní a nedej Merlin se nedostanu do týmu, kde mám čestné místo už od čtvrťáku!" rozhodila rukama a omylem jakémusi třeťákovi sejmula brýle. ,,Potom bych upadla do hlubokých depresí, ztloustla bych, neudělala zkoušky, nestala se věhlasnou lékouzelnicí a pak...bych tragicky zahynula! Takže si pamatuj, že máš v rukou můj osud, Aileen Prescottová!"

Ač se moc snažila, nakonec se nahlas rozesmála, neboť Doriin výstup byl zkrátka k popukání. Popravdě, nebyla velkou fanynkou famfrpálu, protože v ní létání koštěti vzbuzovalo úzkost, neboť trpěla velkým strachem z výšek. A nějak tomuhle sportu prostě nepřišla na chuť.

,,Dobře," řekla po chvíli, když byla zase schopna mluvit, ,,dobře, budu tam po celou dobu a takhle," naznačila, ,,ti budu držet palce. I ty u nohou," olízla si prsty a zvedla je vzhůru na znamení slibu.

Hnědovláska nadšeně zavýskla a zatleskala. ,,Já věděla, že je na tebe spolehnutí," srovnala s ní tentokrát krok, radostí dokonce vyhodila do vzduchu svou učebnici Bylinkářství. ,,Za odměnu tě vezmu do kuchyně, protože mám příšerný hlad a potřebuju se posilnit, aby mi nějaký otrapa nečmajznul místo střelce."

Bradavická kuchyně, tohle magické místo ji představil Peter, když jí ukazoval nejrůznější místnosti či zkratky skryté za obrazy. A samozřejmě se jednalo o jedno z jeho nejoblíbenějších prostor tady na hradě. Děvčata si objednala po jednom kousku jablečného koláče a černý čaj s mlékem.

Kolem nich neustále pobíhali skřítci a vyptávali se milých slečen, zdali pak by nechtěli ještě kousek muffinu či snad vanilkový pudink. S díky však musely odmítnout, neb je koláč pořádně zasytil. Poděkovaly jim za jejich čas a ochotu a zamířily k nebelvírské věži.

,,Merline, pojďme jinudy," procedila mezi zuby náhle Dorcas a táhla zrzku do vedlejší chodby. Aileen koutkem oka zaregistrovala Siriuse, který se ve výklenku muchloval s nějakou dívkou. ,,Promiň, že jsem tě vzala tak neurvale za hábit, ale kdykoliv ho vidím cicmat se s nějakou nánou, vždycky se mi zvedne kufr," naznačila zvracení.

Rudovláska však zaznamenala, že se jí tváře trochu zrudly. Odvážila se tedy zeptat na poměrně troufalou otázku: ,,A...no...není to náhodou proto, že bys chtěla být na místě té holky?"

Dorcas se na okamžik zamyslela. ,,Ano i ne," odpověděla po chvíli neurčitě, ale hned se jala vysvětlování. ,,Sirius...je asi ten nejhezčí kluk, jakýho znám, navíc umí skvěle líbat a o jeho jiných kvalitách ani nemluvím...ale tím to tak hasne, protože když si představím, s kolikati holkama už spal a s kolikati se ještě vyspí, ne to prostě není můj princ na bílým koni," uzavřela tuhle debatu.

,,Jistě, chápu," přikývla a na jazyku ji svrběla otázka ještě na mladšího z bratrů Blackových, kterou se ale nakonec rozhodla nevyslovit. ,,A máš někoho vyhlídlého?"

,,Ale ale, ty jsi mi ale pekelně zvědavá," drbla do ní škádlivě a uchechtla se. ,,Nicméně mě tvůj zájem o můj milostný život velmi těší. Řeknu ti to takhle, i kdybych měla zapátrat v nižších ročnících, tak si přeju, aby se na mě koukal stejně jako Frank Longbottom, náš bývalý brankář, co vyšel letos Bradavice," objasnila jí hned, když Aileen nechápavě svraštila obočí, ,,na mou dobrou kámošku Alici Fortescue, tedy teď Longbottomovou."

***

Dýchla si do rukou a trochu je protřela. Blížil sice teprve konec září, ale ten den foukal nepříjemný, studený vítr, který venkovní teplotu ochladil o několik stupňů. Seděla na tribunách co nejblíže k uchazečům o místa v týmu a naznačila Dorcas, že jí drží palce. V její blízkosti se nacházelo několik dalších, mladších dívek, přičemž dvě z nich držely transparent, jenž povzbuzoval především Siriuse. Co tak pochopila, nejspíše usiloval o místo odrážeče.

Když se otočila hlavu na druhou stranu, spatřila kočku s linkami kolem očí. Seděla vzpřímeně, jako by spolkla násadu od koštěte, a bedlivě pozorovala dění na hřišti. James Potter právě dal pokyn k tomu, aby se nebelvírští prolétli a trochu se protáhli. Mezitím si zrzka vytáhla zpoza hábitu deník, který dostala k devátým narozeninám, a zapisovala si pečlivě veškeré postřehy.

,,Takže ti, kteří se chystají na místo chytače, nechť odsud vypadnou anebo mlčí navždy!" pronesl James docela nafoukaně, ale nebylo se čemu divit. Rozčepýřený chlapec se stal takřka chytačskou legendou. Jeho hlas byl slyšitelný i pro lidi na tribunách díky zaklínadlu Sonorus. ,,Výborně, nikdo takový tady není," spokojeně se uchechtl. ,,Dobře mě poslouchejte, minulý rok jsme dostali pěkně na budku od Zmijozelu, což už se nesmí opakovat! Proto jsem se rozhodl vyhlásit konkurz na všechny pozice, vyjma té mojí. Na co čekáte, rozdělte se na skupinky, střelci doleva, brankáři doprostřed a odrážeči doprava, šupito presto!"

Nejdříve Potter rozdělil do dvou týmu střelce a testoval, zdali pak se vůbec trefí do nehlídané obruče. Když vyřadil ty, kteří sotva hodili Camrálem rovně či nedokázali házet a chytat přihrávky, zbylo mu pouze šest střelců, mezi nimi i Dorcas. V tu chvíli začal čas brankářů, vždycky je zkoušel po dvou.

Jeden nebožák dostal od jisté brunetky Camrálem ránu přímo do čela, což ho vyřadilo z konkurzu, neboť spadl z koštěte, a jeho přítelkyně jej musela odvést na ošetřovnu.

,,Hele, hele, co tady sakra děláte?" vyjekl James ve chvíli, kdy se již blížil konec konkurzu, neboť chtěl vyzkoušet cvičný zápas mezi těmi, kteří prošli jeho selekcí. ,,Dnes tady má být jenom Nebelvír, takže koukej spakovat, Rosiere, nebo ti stáhnu gaťata jako Srabusovi! A to samý platí i pro tebe, Avery," vyprskl nanejvýš znechuceně.

Oba zmijozelští si vyměnili pohledy a slova se chopil Evan. ,,Klídek, Pottere, není třeba se hned unáhlovat k násilí," pronesl klidně a ruce si schoval do kapes, kde však nachmatal svou hůlku. ,,Jen jsme si s Gasparem říkali, že by byla legrace se podívat na zašlou slávu nebelvírského týmu," ušklíbl se a Dvanácterákovi zrudly zlostí uši. Kdyby byl ve své zvířecí podobě, nejspíše by ho pořádně nakopl.

Sirius však nelenil, a zatímco jeho nejlepší přítel bojoval sám se sebou, protože se zapřísáhl, že už nebude proklínat každého, kdo se mu nezlíbí, přičaroval oběma zmijozelským chlapců oslí uši, aby se jim prý lépe odposlouchávalo. Celý tým i přihlížející se nahlas rozesmáli.

,,Žer slimáky!" řekl Avery, když se Tichošlápek zrovna nekoukal, neboť z jejich vzhledu chytil silný záchvat smíchu. Kam se na ně hrabal král Midas.

,,Revertis fortis!" odhodil černovlasý chlapec naštvaně oba zmijozelské, přičemž Rosierovi se po dopadu začala rýsovat velká boule a Avery si mnul své bolavé pozadí.

To už si kolem čtveřice stoupli do hloučku nejen všichni účastníci konkurzu, ale i lidé z tribun, a především si k nim razila cestu profesorka McGonagallová. Rty měla semknuté do úzké linky a tvářila se velmi přísně. ,,Srážím Zmijozelu i Nebelvíru šest bodů za použití útočných kleteb mimo učebny," opsala hůlkou ve vzduchu písmeno P, čímž odkouzlila oslí uši zmijozelským. ,,Slečno Prescottová, odveďte prosím pana Blacka na ošetřovnu," otočila se na svou kmotřenku, která ihned zvedla nebohého Siriuse a odváděla jej pryč. Naznačila Dorcas, že bude co nejdříve zpět.

Ještě než vešli do hradu, zaslechla svou kmotru, jak Jamesovi klade na srdce, aby sestavil takový tým, který Zmijozel rozcupuje na malé kousíčky, jinak nebude mít klidné spaní.

,,Rusalko, ty jsi moje spása," slyšela zamumlat pobledlého Siriho, který zatím slimáky zvracel do rukou. Šli spěšně, aby mu madame Pomfreyová mohla co nejdříve ulevit.

,,Radši nemluv, četla jsem o případu jedné čarodějky, která byla touhle kletbou zasažena, ale protože byla hrozná drbna a lékouzelníkům vyprávěla neustále nějaké klepy, zvracela takhle slimáky další tři dny- jej, to bych ti asi neměla říkat, co?" zarazila se, když viděla, jak černovlásek zesinal ještě více a zavrtěl rázně hlavou.

,,Vyprávěj mi spíš něco veselejšího," dostal ze sebe, zatímco vyzvracel další dva slimáky, pár jich již popadalo na zem a pomalu se šinuli po chodbě. Když se zpozorovala paní Norissová, začala si s nimi hrát nevinně tlapkou.

Aileen se zamyslela, o čem by mu tak mohla vyprávět, načež spustila báchorku o tom, jak dědeček Nikolaj koupil v Turecku výhodně nový koberec, ale ten, jak se ukázalo, měl dosti psích vlastností. Štěkal, vrčel, několikrát pokousal ji i její malého brášku a nakonec se zaběhl v lesích kdesi na Kavkazu. Sirius se pokoušel zadržet smích, což se mu povedlo, neboť mezitím dorazili na ošetřovnu, kde se jej za mumlání o naprosté nezodpovědnosti ujala madame Pomfreyová.

Poté se vrátila zpět na hřiště, kde James jmenoval nový tým. Jenom co ji Dorcas spatřila, skoro jí radostí vletěla do náruče a chlubila se jí, že si své místo prý skoro až bravurně obhájila.

***

Do centra snad veškerého vědění, bradavické knihovny, se dostala až při nádherném západu slunce. Madame Pinceová ji po pozdravení přeměřila přísným pohledem a upozornila ji, aby za žádných okolností nehlučela.

Odkývala jí to a odporoučela se k regálům, kde se nacházely nejrůznější lektvarové spisy, a následně si ještě přibrala knihy o zaklínadlech. S tímhle nákladem se vypravila ke stolu, který, jak očekávala, byl již obsazený.

Co nejtišeji položila knihy na stůl a protřepala si ruce, aby do nich dostala cit. ,,Ahoj," pozdravila tiše svého spolusedícího. Jednalo se o studenta zmijozelské koleje, který zde vysedával každičký den. Mnoho jejích spolužáků by jistě nebylo rádo, kdyby ji s ním viděla, ale ona prostě nemohla ovládnout svou zvědavost.

Postřehla totiž, že její zmijozelští spolužáci chodili nejméně ve dvou kamkoliv, dost možná i na záchody a moc je v knihovně nevídala, ale tenhle zdál se být prostě trochu jiný a to přitáhlo její pozornost. Nejdříve pokusy o seznámení dočista ignoroval, ale poslední dny ji alespoň něco zabručel na pozdrav.

S chutí se pustila hned do práce. Nejdříve musela přepsat esej pro profesora Kratiknota, neb mu ji omylem celou napsala v azbuce. Jakmile tuhle práci dokončila, vrhla se na pojednání o Smrštikoži. Neuvědomila si, že si nahlas diktuje, co píše, proto sebou polekaně, když se naproti ní ozvalo:

,,Hadí kůže se stříhá speciálními nůžkami na tři pásky, které poté necháš povařit, kdybys ji chtěla nakrájet nožem, nepůjde ti to."

Ihned tuhle informaci poznamenala do svého pergamenu a zvedla hlavu. Čaroděj naproti ní měl podepřenou hlavu o ruku a díval se kamsi za ni, zatímco ji tiše diktoval další postup k lektvaru.

,,Vida, takže umíš mluvit," poznamenala, když mezi nimi zase zvládlo ticho. ,,Děkuju ti, že jsi mi pomohl."

Chlapec přestal cosi psát a zvedl k ní uhrančivé, mechově zelené oči. Jemně kývl hlavou. ,,To bys teda měla. Nestává se moc často, že bych se dělil o své znalosti ze světa lektvarů. Na oplátku chci, abys mi řekla, jestli něco víš Kýchavičníku mořském. Jestli ne, koukej si to urychleně zjistit," přimhouřil přísně oči.

Aileen se musela chytnout za pusu, aby nevyprskla nahlas smíchy, protože měla pocit, že ji tahle rostlina nějak pronásleduje, na což její společník zareagoval pozdviženým obočím. ,,Kýchavičník mořský je druh rostliny z čeledi dusičníků a slouží primárně jako přísada pro lektvar proti nachlazení, pokud se správně vylouhují jeho listy. Nachází se především v oblasti Středozemního a Egejského moře," odříkávala mu takřka učebnicově informace.

Tmavovlásek si všechno pečlivě zapisoval, a jakmile dopsal poslední tečku, zamumlal cosi na způsob poděkování. Zaznamenala ale, že se nadzvedl koutky do úsměvu. Dále se oba ponořili opět do svého studia, aby měli zanedlouho hotovo a mohli se odebrat na svou kolej.

,,Mimochodem," odkašlal si, aby upoutal její pozornost, protože si balila úkoly do školní brašny. Zvedla k němu překvapeně pohled, zelenoočko k ní natahoval vcelku ostýchavě ruku, ale nedíval se na ni. ,,Jsem Gave," zamrmlal s neochotným tónem.

Přijala nabízenou dlaň. ,,Aileen, těší mě," řekla o něco veseleji a potřásla si s ním. V duchu tancovala jako pořádně neohrabaný slon, protože měla radost, že se o něm konečně něco dozvěděla. Sice až po třech týdnech, ale i to se počítalo, no ne?

Chlapec zase ruku stáhl k tělu, vzal si své věci a vypařil se jako pára nad kotlíkem. A tak debata o lektvaru a rostlině dala základ zvláštnímu spojenectví mezi dvěma studenty znesvářených kolejí. Setkávali se v knihovně i nadále, protože se jednalo o neutrální půdu, kde bylo možné zakopat válečnou sekeru. 

Lumos💡

Tyhle ty začáteční kapitoly mám moc ráda, protože obsahují takovou hezkou, klidnou atmosféru Bradavic.  A především...nikdo neumírá😏

Přátelství mezi Aileen a Gavem bude pro budoucí příběh důležité, zejména proto, že se jedná o nejlepšího kamaráda Rega. Ale nebudeme předbíhat událostem😄

Chtěla bych vám moc poděkovat za přečtení, hlasování a krásné komentáře, jsem ráda,že se vám příběh líbí❤

Užívejte si prázdniny a zatím...Sayonara🎎

Nox🌑