|leden 1978|

Aileen na rozdíl Rega prožila jedny z nejklidnějších, nejšťastnějších a nejkouzelnějších Vánoc. Splín smutku na ni padl pouze při modlitbě za bratříčka, maminku, babičku Magdu a další již zesnulé příbuzné. Od té doby jí však nic nedokázalo smýt z tváře úsměv.

Společně s babičkou, paní Pettigrewovou, Peterem i Dorcas, která u nich byla více než u sebe doma, napekla tolik cukroví, že bylo nad slunce jasné, že do Bradavic poveze nějaké na ochutnávku. S Peterem si povídali až do noci a nasmáli se stejně jako za starých, dobrých časů.

Nejraději by zastavila čas a dále si užívala tuhle atmosféru, ale návrat do jejího druhého domova byl nevyhnutelný. Navíc to znamenalo, že se konečně uvidí se svými nebelvírskými přáteli, Gavem a Regem. Na posledního jmenovaného myslela tak urputně, že musel permanentně škytat.

Jedna věc jí však vrtala hlavou. Dědeček a táta párkrát po obědě zmizeli a vrátili se až k obědu. Mezi očima se jim vždy rýsovala zamyšlená vráska, a ač se to snažili skrývat, vypadali docela ustaraně.

„Máš ty vůbec tušení, jak moc se mi bude stýskat, princezničko?" z myšlenek jí vyrušil hrníček s kakaem, který táta položil před ni. „Za ty dva týdny jsem si odvykl na to být tady sám," uvelebil se naproti a hůlku si zastrčil za ucho. Vlasy se mu automaticky zbarvily do azurové.

„Toho půlroku uteče jako voda a v červnu mě tu máš jako na koni," pousmála se a napila se. „Slibuji."

„Nebo mi utečeš s nějakým tvým spolužákem a po svém starém, churavém, nemohoucím tatíčkovi si ani nevzdechneš," prohlásil velmi teatrálně a pobaveně pozoroval, jak se jeho dcerka postupně nabírá rudou ve tváři. Od chvíle, kdy mu vyklopila, že se jí líbí jakýsi Reginald Blake, nevynechal jedinou příležitost k popíchnutí.

Nebo to jméno bylo nějak jinak?

„Tati!" přitiskla si dlaně na tváře, aby zakryla červeň, a zavrtěla hlavou. „Přece víš, že i kdyby tenhle dost nepravděpodobný scénář nastal, tak bych tě jen tak neopustila. Jsi nejdůležitější muž mého života."

„To se tak hezky poslouchá, princezno," řekl zasněným hlasem a podepřel si dlaní bradu. Tentokrát se jeho kštice zbarvila do malinového odstínu. „I přesto ale počítej s tím, že si toho Reginalda Blakea hodlám pořádně proklepnout, takže očekávám, že mi ho přivedeš po konci školního roku ukázat."

Aileen překvapeně zamrkala a zopakovala po něm. „Reginald...Blake?" řekla s uchechtnutím a pobaveně pozorovala, jak mu místo lidských uší vyrašily oslí uši. Dělal to takhle pokaždé, když se dostal do rozpaků.

„Zatraceně, tak ono to jméno bylo přece jenom jinak," zamumlal polohlasně a schoval svou rudnoucí tvář do šálku s kávou. „N-na mou obranu, než se mi začneš smát, přece víš, jak moc mizerná je moje paměť na jména! Třeba Minnie jsem říkal snad půlku prváku Mirabeth," zahuhlal zahanbeně. „Nebo Alimu jsem říkal Alexeji."

Natáhla ruku přes stůl a chlácholivě jej pohladila ve vlasech. Někomu by to už možná přišlo otravné, že si nedokáže ani za pozlacenou sošku velkého Merlina zapamatovat něčí jméno, ale jí nikoliv. Jako dítě viděla svého tátu jako rytíře v nablýskané zbroji, jenž se ochoten vždy bránit slabší. Patřil k nejlepším bystrozorům jak v Británii, tak v Rusku, byl odvážný, čestný, vynalézavý a zkrátka dokonalý. A tenhle malý nešvar jí vždycky dokázal, že je také jenom člověk.

„Byl jsi tentokrát docela blízko," prozradila mu a dopila poslední zbytek kakaa. „Jmenuje se Regulus Black a...jsme přátelé. Sice po sobě pokukujeme a trávíme spolu mnoho času a rozumíme si a já mu dala pusu na tvář...ale jsme jenom přátelé!"

Odlepil modré oči od tekutiny vlévající po ránu do žil chuť do života a jeden koutek zdvihl do úsměvu. „Já věděl, že v tomhle budeš po mě," řekl si spíše pro sebe. „Blackovi patří do Posvátné osmadvacítky, čistokrevní, zmijozelští..." mnul si bradu zarostlou několikadenním strništěm.

„Regulus není jako ostatní! Není to stereotypní zlý zmijozelský kluk, který by na tebe v nestřeženou chvíli vrhnul kletbu do zad. Je tichý, sečtělý a vyzařuje z něj taková zvláštní tajuplná aura," pousmála se. Ačkoliv věděla, jak je její táta liberální, chtěla jej před ním očistit, aby se na něj nedíval případně skrz prsty. „A jeho bratr Sirius chodí do Nebelvíru a je to taky můj dobrý kamarád," doplnila.

„Vždyť já přece neřekl," uchechtl se a odnesl prázdné hrnky ke dřezu. „Tvá maminka byla dcerou jednoho z nejnebezpečnějších černokněžníků v Rusku. Jsem ten poslední, kdo by měl soudit výběr tvého budoucího přítele- a nekoukej se na mě takhle, oba dva moc dobře víme, jak tohle opatrné kroužení dopadne," vyplázl na ni dětinsky jazyk a začal umývat nádobí po snídani.

Máchal hůlkou jako dirigent a cosi si pobrukoval. Zanedlouho měli vyrazit na zastávku autobusu, který je měl stejně jako prvního září odvést na nádraží King's Cross. Poskočilo jí srdce, když si uvědomila, že zanedlouho už se poveze zpět do Bradavic oklopena svými přáteli.

Jenže zčistajasna se ozval onen zvědavý červíček, který jí popostrčil například k přátelství s Gavem. Promnula si několikrát prsten a zhluboka vydechla. Protože nechtěla tohle téma řešit následně přes dopisy nebo krátkou schůzí v Prasinkách, měla nyní jedinečnou příležitost.

„Tati?" jelikož promluvila nezvykle vážně, získala si téměř okamžitě Andrewovu pozornost. Se zabručením naklonil hlavu. „Kam...kam jste to pořád s dědečkem mizeli? A nesnaž se mi tvrdit, že ses mu rozhodl ukazovat krásy Londýna, to ti nesežeru."

S odkašláním zastavil tekoucí a začal si utírat ruce do utěrky. „Mělo mě napadnout, že to těm tvým bystrým očím neunikne," pohledem zatěkal k hodinám, následně mávl rukou a opřel se o kuchyňskou linku. „Už jsi velká holka, princezničko. Myslím, že si zasloužíš znát pravdu i navzdory tomu, že nám dost pravděpodobně ujede autobus," přejel si rukou po skráni. „Kde jenom začít?"

„Možná od začátku," poradila mu s úsměvem, ale poté znovu zvážněla a pozorně jej poslouchala.

„Už v době, kdy ses narodila, to v Británii docela bublalo. Mnozí čistokrevní staroušci se cítili velmi ukřivdění, když se na stále vyšší a vyšší pozice dostávali čarodějové nečisté krve nebo dokonce mudlorození. Vrcholem toho bylo, když se ministrem kouzel stal Nobby Leach," začal tedy vyprávět tedy od samého počátku, přesně jak si přála. „Když se tedy stále častěji začalo skloňovat jméno lorda Voldemorta, brali to jako naději na návrat starých, dobrých časů. Pche, konzervy," ulevil si a zavrtěl hlavou. „Když na počátku sedmdesátých let vypukla tahle válka a Británie se pozvolna vrhala vstříc chaosu, neboť si lord Voldemort už v té době nasbíral velký počet následovníku, Albus Brumbál založil tajnou organizaci bojující proti Pánovi Zla. Fénixův Řád.

Brumbál měl upřímné obavy, aby se Voldemortův vliv nešířil i do zbytku Evropy. A protože mnozí východoevropští čaroději si často hrají s černou magií, byl jsem jakožto jeho bývalý student a ruský bystrozor osloven, jestli bych se nestal...dejme tomu hlídacím psem. Souhlasil jsem a posléze do služeb Řádu získal i tvého dědečka. Protože neznám nikoho vhodnějšího, kdo by se dokázal tak mistrovsky infiltrovat do ruského kouzelnického podsvětí."

Aileeninou tváří se mihl záblesk pochopení. Náhle všechno začalo do sebe pozvolna zapadat. Ani nedutala, a když Andy na chvíli zastavil s otázkou v očích, jestli všemu rozumí, mlčky přikývla a vybídla ho, ať pokračuje dále.

„Inu tahle naše hlídací párty skončila minulý rok na jaře, jakmile jsem se dozvěděl, že babička Magda byla unesena Smrtijedy. Tehdy u jejího mrtvého těla jsem se zapřísáhl, že ji pomstím. Což byl hlavní impuls, proč jsem se rozhodl vrátit společně s tebou zpět do vlasti. A tím pádem jsem se automaticky stal členem Řádu na plný úvazek. Toť vše," vydechl a napustil si vodu, aby zchladil své vyprahlé hrdlo.

„Takže," pokusila se to zrzka shrnout. „Ty i dědeček jste členy odboje proti lordu Voldemortovi a jeho Smrtijedům, který založil profesor Brumbál. Pracujete v utajení a snažíte se svým způsobem krýt záda ministerstvu, které se už nějakou dobu pozvolna hroutí," když přikyvoval, očka se jí rozzářila. „Dobře, zní to hodně riskantně a takřka sebevražedně... tati, existuje nějaký nábor? Mohla bych taky přidat svou tlapku k dílu a podílet se na Voldemortově pádu?"

Andrew si povzdechl a zavrtěl hlavou. „Ach, diagnóza Nebelvír je očividně dědičná," ušklíbl se. „Až dokončíš školu a dostaneš se popřípadě na stáž ke Svatému Mungovi, můžeme si o tom promluvit trochu víc a já ti slibuji, že tě mohu vzít na nějakou ze schůzí. Pokud tenhle tvůj zápal nevyhasne, slibuji ti, že se za tebe u profesora Brumbála přimluvím."

„Děkuji, tati," skočila mu nadšeně kolem krku. „Jsi vážně skvělý, děkuji, že jsi mě hned neposlal k šípku."

„To bych nemohl udělat, nikdo nedokáže zastavit Nebelvíra, který se rozhodne, že spasí svět," uchechtl se a pomalu se od ní odtáhl. „Skoč si pro kufr a Huntera. Sice jsme ztratili nějaký ten čas tlacháním, ale když se přemístíme, snad ten vlak stihneme."

***

Navzdory tomu, jak se při jízdě vlakem skvěle bavila, jí srdce vynechalo několik úderů, když společně s dalšími studenty, kteří strávili Vánoce se svými nejbližšími, vkročila do Vstupní síně. Nalevo se nacházelo pietní místo pro uctění památky profesorky Moodyové.

Plamínky svíček, květiny i vzkazy do nebe byly krutou připomínkou toho, že Smrtijedi se neštítili vzít život komukoliv. Několik lidí se proto odpojilo od davu a vydalo se zapálit svíčky či vykouzlit další květiny. Pětice Nebelvírů byla mezi nimi.

„Je to příšerný," zamumlal Pete se staženým hrdlem. Se svým přítelem bydlela nedaleko jeho rodného města a jemu pokaždé přejel mráz po zádech, když si uvědomil, jak blízko byl jisté smrti, „a zároveň děsně pošetilý. Kdo by si proti sobě poštval přímo hněv pana Alastora Moodyho? Navíc v době, kdy se spekuluje o jeho možném převzetí bystrozorského ústředí."

„Máma říkala, že stoupenci lorda Voldemorta jsou čím dál víc oprsklí jako opice, když s nimi ministerstvo nedokáže provést krátký proces. Tohle vypadá jako ten pravý začátek pekla," odpověděla mu Marlene, zatímco s vyplazenou špičkou jazyka bojovala s mudlovským zapalovačem.

„Táta hlavně říkal, že v těchto časech hlavně nesmíme ztratit naději na lepší zítřky, bolavé koutky úst od smíchu a čistou radost ze života. Protože právě v tenhle moment by to znamenalo, že si nás Smrtijedi všichni podrobili," pronesla Aileen a chytla Dorcas za ruku, neboť z ní vycítila smutek. Evidentně v ní pohled na pietní místo otevíral staré rány v podobě její maminky.

„Tvůj fotřík má svatou pravdu, rusalko," ozval za jejich zády Sirius. „A já, jakožto hrdý vůdce nejslavnější a nejúspěšnější party bradavických šprýmařů, slavnostně přísahám, že postarám s mými drahými pobertovskými druhy o to, abychom se těhle těžkých časech nezapomněli hezky od srdce smát!"

„Hele, hele, Tichošlápku, já jsem přece ustanovený šefík naší party!" začal se vedle něj James vztekat jako malé dítě a uraženě nafoukl tváře.

Lily stála mezi nimi a se zavřenýma očima si mnula kořen nosu. Zdálo se, že Sirius se skutečně činil, protože ani zdaleka nevypadala jako zamilovaná, šťastná puberťačka, která konečně pochopila, že James Potter pro ni chce jen to nejlepší, nýbrž jako strhaná máma dvou dospívajících dětí.

„My máme nějakého vůdce, Náměsíčníku?" zeptal se Peter polohlasně, evidentně vyvedený z míry touhle informací.

Než však Remus zmohl na nějakou kloudnou odpověď, po obou černovlasých palicích chmátla Marlene a stáhla si je do úrovně svého obličeje. „Každej na tomhle hradě ví, že jedinej kluk, kterej má právo se nazývat vůdcem Pobertů, tak je tady Remi, protože jako jedinej z vás čtyř dostal do vínku umírněnost a mozek, takže buďte té lásky a přestaňte se tady dohadovat nad vzpomínkovým místem slečny profesorky, ano?" když oba cosi zakňourali na souhlas, naposledy je zatáhla za pačesy a poté je pustila, načež se obrátila k zrzce. „Lily, zlatíčko, ráda tě vidím," objala svou kamarádku takřka medvědím stiskem.

Poté se již přivítali pořádně i ostatní členové jejich skupinky. Samozřejmě tímhle divadlem na sebe přitáhli mnoho zvědavých očí, ale nezdálo se, že je to nějak vyvádělo z míry. Dokonce i Aileen si již zvykla, že v blízkosti Pobertů se chtě nechtě musí smířit s nežádoucí pozorností.

Následně se jako velká voda nahrnuli k nebelvírskému stolu. Ten večer se sešla bez výjimek celá škola, neboť jim ředitel Brumbál hodlal představit nového kantora na místo OPČM, jehož musel sehnat v poměrně krátkém čase. I proto se hovory stáčely zejména tímto směrem.

„Koho si myslíte, že Brumla našel?" zahuhlal Peter s plnou pusou cukroví. Protože ještě nenastal čas večeře, Aileen alespoň vytáhla krabičku s perníčky, sirupovými košíčky, koláčky ve tvaru mincí a dalších všemožných druhů cukroví a nabídla všem okolo. „Takhle narychlo mu asi ministerstvo nemohlo poskytnout žádného kvalifikovaného bystrozora, hm?"

„Rodiče o ničem nepsali, takže nemám šajna," pokrčil rameny James, který se válel po stole a dělal divné obličeje na Siriuse, jenž mu je s nadšením pětiletého dítěte oplácel. „Třeba ale budem mile překvapeni, a kdyby náš starej dědouš náhodou zesenilněl a našel...co já vím, poblázněného egoistického spisovatele nebo protivnou bábu, tak to s radostí vezmu jakožto prefekt na sebe a budu vás všechny vyučovat!"

„Dovol mi, abych ti připomenula, že sotva zvládáš odevzdávat eseje v termínu, chodit včas na hlídky nebo se alespoň jeden den chovat jako vzorný student, tudíž bych ti ani omylem takový důležitý post nesvěřila být na místě profesora Brumbála," uzemnila jej Lily takřka okamžitě, protože se mnohdy stávalo, že jeho ego dosáhlo takové výšky, že se Jamie považoval takřka za poloboha.

Sirius se štěkavě rozesmál a zavyl, čímž způsobil opět pozornost valné většiny lidí v síni. „Zatraceně, ty jedeš, Evansová, ty jedeš. Nejdřív jsem si myslel, že ho spíš smete Meadowesová, ale mile jsi mě překvapila. Máš plusové body, zlatko," řekl a rázem sykl bolestí, když mu právě Dor vlepila pohlavek, aby se choval slušně.

Jamesovi se mezitím rozechvěl spodní ret a zdálo se, že brzy začne natahovat, protože mu právě jeho životní láska zničila veškeré ambice na to vyučovat. Sesunul se na Rema a hraně štkal. Ten jej chlácholivě objal a začal utěšovat.

Mezitím se hlavním vchodem vkročil ředitel školy v závěsu s postarším mužem, jehož černé vlasy již byly protkány stříbrnými nitkami. Obličej mu sice hyzdilo několik jizev, ale v mládí musel být jistě považován za velmi atraktivního. I proto na něm několik studentek mohlo oči nechat. Jakmile došli na vyvýšený stupínek a obrátili se k mladým čarodějům, celá síň ztichla.

„Jak jistě všichni víte," započal Brumbál proslov, „zhruba před týdnem byla tragicky zavražděna jedna ze členek profesorského sboru, slečna Aristida Moodyová. Minutovým tichem nyní prosím všichni uctěme její památku."

Studenti i vyučující sklonili hlavy a zahleděli se na špičky svých bot. Regulus pociťoval, jak jeho mysl pomalu začínají zaplavovat výčitky svědomí. Nervózně poklepával nohou o podlahu a snažil se zklidnit svůj zrychlený dech. Měl pocit, že každý mu vidí až do žaludku a ví, že krví mladé profesorky jsou ušpiněny především jeho ruce.

Skoro úlevou vydechl, když ona minuta uplynula, a slova se opět chopil ředitel. „Vzhledem ke stupňujícím se útokům Smrtijedů ministerstvo merlinžel zamítlo mou žádost o ochotného bystrozora, který by vás dovedl až k letním zkouškám. I proto jsem musel oslovit svého starého známého a ten se uvolil přijmout post profesora obrany proti černé magii. Představuji vám pana Salvatora Arista," ode všech stolů se ozval zdvořilý aplaus.

Následně Brumbál tleskl a na stolech se objevily hromady nejrůznějšího jídla. Nikdo ani na setinu nezaváhal a začali si nabírat takřka kopy na své talíře, přičemž vesele štěbetali a vyprávěli si své zážitky z prázdnin, zejména ti, kteří je strávili doma.

Mnozí na sebe hulákali i přes celou Velkou síň, neboť měli přátelé i v jiné koleji. Profesorka McGonagallová se na tenhle jev dívala s velkým nesouhlasem, ale ředitel Brumbál se skvěle bavil a v očích mu tančily veselé ohýnky. Tohle veselé hlučení mu totiž chybělo. Aileen pohledem zabruslila ke stolu na opačné straně místnosti a nesměle zamávala směrem ke zmijozelské trojici.

Zatímco Reg byl očividně duchem mimo a s výrazem ‚mouchy snězte si mě' koukal kamsi před sebe, George vedle něj si mohl skoro rameno vykloubit, jak jí nadšeně zamával a neohrabaně naznačil, že jí z celého srdce děkuje za cukroví, které poslala i jemu. Následně začal máchat i Gavovou rukou, protože ten jí pouze lehce kývl hlavou na pozdrav.

I když ani po dalším zamávání Regulus nereagoval, rozhodla se, že si jej bude muset zkrátka odchytit, když půjde z Velké síně. Vnitřně ji užíralo, když ho viděla v tomhle rozpoložení a chtěla zjistit, co se mu stalo.

„Dobrý večer, pánové," stopla si je, když se oddělila od skupinky nebelvírských. Naštěstí neměli žádné otázky, neboť mnoho z nich se také ještě nechystalo na kolej. Peter mířil za přítelkyní, Dorcas za Sebasem a Mary a Marlene odtáhla Lily na horkou čokoládu ke skřítkům. A zbytek Pobertů mluvilo o vylepšení hábitu školníka Filche. „Nevadilo by vám, kdybych si tady na moment vypůjčila Regiho?"

„Dobrý večer i tobě, krásná Aileen," vysekl jí elegantní poklonu Georgie. „Ačkoliv to hluboce raní mé cit, když na malý okamžik zmizí Jeho blackovská pochmurnost, ale-"

Gavriel nahlas podrážděně vydechl a vrazil svému zrzavému loket do žeber. „Klidně si ho odtáhni, stejně s ním není moc řeč," pousmál se na rozloučenou a nechal je o samotě.

Reg po celou dobu mlčel jako zařezaný a pouze na ni civěl jako na svatý obrázek. Víceméně se skutečně nechal odtáhnout do vrchních pater a posadil se do jednoho z výklenků. Jeho kamarádka se usadila naproti němu a přitáhla si kolena k bradě.

Vypadal jako hromádka neštěstí, vystrašený uzlíček nervů. Aileen k němu opatrně natáhla paži a zlehka mu palcem několikrát přejela po tváři. Jako malou ji tohle gesto dokázalo uklidnit a tak doufala, že zabere i na něj.

„Nejde si nevšimnout, že nejsi ve své kůži, Regi," broukla něžně a povzbudivě se usmála. „A není to jenom teď, už od začátku prosince jsi takový zvláštně roztěkaný, zamyšlený, smutný," pokoušela se správně zachytit emoce, které z něj přímo sálaly. „Zoufalý, možná?"

Regulus pociťovat, jak se mu rozechvěla kolena. Její ruku na tváři překryl tou svou a přinutil se k úsměvu. Dělala si o něj starosti. O kluka, co ještě před několika týdny zvažoval, že ji pošle na jistou smrt. O smrtijeda, který měl na rukou krev již tří nevinných lidí. Dívala by se na něho takhle, kdyby znala celou pravdu?

Měl pokušení jí tohle pikantní tajemství vyklopit. Na jazyku ho pálila pravda. Jenže i když jí věřil stejně jako klukům, nedokázal si před ní odhrnout levý rukáv. Ještě nebyl ten správný čas.

„Můj táta," zvolil si raději tuhle variantu, která mu též ležela na srdci, „pomalu ale jistě umírá a jeho stav se čím dál víc zhoršuje, i přesto, že mu nebylo ještě ani padesát. Takže mi to dělá trošku vrásky na čele. Ještě před pár lety patřil přitom mezi nejvlivnější kouzelníky na ministerstvu a teď se sotva zvládne sám obléknout," zaklonil hlavu a povzdechl si.

O to větší překvapení pro něj bylo, když se k němu zrzka přisunula a vtáhla ho do objetí. Zamrkal a pohlédl dolů na to drobné tělíčko, jež se k němu pořádně přitisklo. Cítil, jak pomalu přestává cítit výčitky svědomí, odplavuje se stres ze smrtijedství, mizí vzpomínky na pietní místo profesorky Moodyové.

Opřel si bradu o její hlavu a přivinul ji k sobě ještě blíže. Kdyby se nenacházeli v chladném výklenku u okna, kde hrozilo každou chvílí odhalení školníkem Filchem, paní Norrisovou nebo také kterýmkoliv profesorům, přehodil by přes ně deku a pomalu se připravil ke spánku. S ní se totiž cítil naprosto spokojený.

„Mrzí mě, že si kvůli tomu děláš takové starosti. Slibuji ti na svou čest, že se pokusím najít lektvar, který by tvému tatínkovi alespoň nějakým způsobem ulevil," zašeptala mu do hrudi a hladila jej po paži. „Nechci, aby ses dál trápil."

„Děkuji," špitl pouze a i když to nemohla vidět, pousmál se. „Jsi jedna z nejlepších osob, jakou jsem kdy poznal," dostal ze sebe skrz sevřené hrdlo a byl moc rád, že nevidí, jak se mu žene krev do tváře.

Lumos💡

Dlužím vám omluvu za velmi pozdní vydání kapitoly, ale poslední dobou mám jakousi psací krizi. Sice vím, co psát, ale nutím se do toho. A proto zvažuji, že se na nějaký čas dám menší pauzu🙈

Zároveň bych vám chtěla poděkovat za již 2k přečtení a přes 350🌟. Zároveň si vážím každého komentáře, který sem napíšete❤

Nebudu vás dál držovat svými podkapitolovými kecy, mějte se hezky a užijte si zítřejší Halloween/Předvečer Všech svatých🎃 A alespoň jednou si vzpomeňte na Jamese a Lily😪

Sayonara🎎🪐

Nox🌑