Loki sledoval Amoru, která se v jeho přítomnosti chovala, jakoby snad byli přátelé. Nedbala na etiketu nebo slušné chování a její bezprostřednost mu lezla na nervy. Pro někoho by to mohlo být osvěžující. Uměl si představit Thora, jak se s ní baví zcela bez zábran, ale on neměl takové způsoby. Nerad si k sobě pouštěl lidi, a tak se i přes její snahy stále tvářil chladně a nepřístupně.

„Asgard bude mít problémy," řekla a omotala si pramínek zlatých vlasů kolem prstu. „Takový útok neunikne pohledům ani jednoho světa ve větvích věčného stromu. Na všechny dojde."

„Jak to můžeš vědět?" zeptal se jí zostra a mírně pozvedl obočí. Přišlo mu, že o tom mluví, jakoby o tom věděla víc než kdokoliv jiný a ta myšlenka ho trochu znepokojila. Pokud by s tím měla něco společného, byl by v nebezpečí, ale na druhou stranu mu přišlo nelogické, aby chránila Všeotce.

„Něco vím. Myslím, že víc bude vědět Všeotec nebo čarodějky z Nornu," usmála se a podívala se na něho. „Sám víš, že všichni budou z útoku vinit tebe a ledové obry, ale je hloupost se tam vrhnout bez jakýchkoliv důkazů. Navíc by to ohrozilo mír, který Odin nastolil."

„Takže mi tu navrhuješ, abych s tebou šel do Nornu?" zeptal se nevěřícně a zastavil se. Nejhorší na tom bylo, že její slova dávala smysl. Možná až moc. Nechtělo se mu přiznávat, že mu hrozí nebezpečí, které se zdálo velmi skutečné. Jeho noční můry o zamrzlém Asgardu nebyly jen výplodem jeho fantazie, ale nejspíš nějaké varování. Je pravda, že takové věci by čarodějky z Nornu mohly vyřešit a pomoct mu. Pomoct jim.

„Uvidíme," podívala se Lokimu do očí a pokrčila rameny. „Přeci jen nemůžeš jen tak odejít." Amora ta slova pronesla s notnou dávkou výsměchu v hlase a očividně si užívala fakt, že princ je momentálně v nevýhodě. Lokiho napadala jen jediná myšlenka. Je to mrcha.

„Proč tohle děláš? Čeho chceš dosáhnout?" zeptal se jí a zamračil se.

Amora na chvíli uhnula pohledem a zadívala se do tmy, než se s vážnějším výrazem vrátila k Lokimu. „Ta hrozba se netýká jen tvého světa a věř mi, že jsou síly, které tomu chtějí zabránit. Poslali mě sem, abych vám pomohla. To, co přichází, nezná rozdíl mezi dobrem a zlem. Myslím, že se máme na co těšit." Její tvář se opět rozzářila a vyrazila k paláci.

„Co o tom víš?" zeptal se Loki a srovnal s ní krok.

„Nic moc," pokrčila mírně rameny a založila si paže na hruď. „Vědmy z Nornu jsou dost tajnůstkářské a mluví v hádankách, dokud se jim pod ruku nedostanou ti, kteří jejich slova mají slyšet. Proto tam budeme muset jet, ať se ti to líbí nebo ne."

Loki se zhluboka nadechl a v hlavě se mu rýsovaly další otázky a námitky, ale nakonec jen semkl rty do tenké linky a zachmuřeně se zadíval před sebe. Jestli Amoru poslaly věštkyně, tak nemá cenu s ní argumentovat, protože se jí nezbaví.

Oba vešli do zámku a zamířili zpět do salónku, kde naposledy viděl Thora, kterého tam vlastně nechal. Amora se letmo rozhlédla po vyprázdněném sálu, ale přeci jen se tu někdo zdržoval, i přes rozkazy krále. Delegace Vanirů si očividně nechtěla nechat unést tuhle událost a vrátili se, aby dělali rozruch. Hned, jak jedna žena uviděla Lokiho, se jí tvář zkřivila do znechuceného úšklebku. Její pohled se zastavil i na Amoře a v očích se jí zajiskřilo. Ať už si o Amoře myslela cokoliv, nebylo to nic hezkého. Určitě za to mohla Lokiho přítomnost. Jemu to bylo jedno, protože ji u sebe ani nechtěl, ale přeci jen to byla další urážka jeho osobnosti.

„Určitě v tom má prsty on," zaslechl jedovatá slova a snažil se obrnit. „Dávno ho měli vyhostit."

Amora vedle něho jen mírně pozvedla obočí a sledovala skupinku, dokud to nebylo vysloveně neslušné, a odvrátila pohled. Zvedla krátce pohled k muži, jehož krok zrychlil. Když viděla Lokiho výraz, spolkla svou velmi trefnou poznámku a raději mlčela. Ne nadarmo se říká: „Nedráždi hada bosou nohou." 

V salónku už nikdo nebyl, a tak se Loki vydal přímo ke komnatám Odina. I když z něho měl trochu obavy, chtěl mít tuhle situaci s Amorou rychle za sebou. Když zahnul za roh, srazil se s horou svalů. O pár kroků zacouval a otřeseně zamrkal, aby se zadíval do tváře Thora, který jen mírně pozvedl obočí.

„Princi," vypískla Amora a hned se uklonila, jak se sluší a patří, „ráda Vás poznávám. Jmenuji se Amora, čarodějka z Nornu. Posílají mne, abych promluvila s Všeotcem o hrozbě, která dnes přerušila oslavu." Byla najednou samá zdvořilost a vystupovala jako dáma, kterou rozhodně není.

„Těší mě," řekl Thor a letmo si ji prohlédl, než se podíval na Lokiho. „Otec chce s námi mluvit, ale o tobě se nezmínil," poukázal na Amoru, která lehce našpulila rty, a Lokiho zahřála trocha škodolibosti. „Ale určitě o tobě ví, když tě posílají z Nornu."

„Samozřejmě," usmála se a lehce pozvedla bradu.

„Samozřejmě," vyplivl Loki a obešel Thora, který se otočil na patě a rozešel se za ním. Amora s nimi srovnala krok a Loki se ocitl obklopen pro něho nejotravnějšími lidmi.

„Takže ty jsi čarodějka z Nornu," začal Thor přes Lokiho a podíval se na Amoru, která se musela lehce naklonit, protože nebyla tak vysoká, aby přes Lokiho viděla.

„Ano. Jsem sice stále učednice, ale moje schopnosti předčily mnohé přede mnou," pronesla s notnou dávkou pýchy a Loki rychle zahnal myšlenku na svou neschopnost. Doufal, že Všeotec zruší jeho kouzlo a vrátí mu magii, kterou bude potřebovat.

„Tak to jsi určitě dost silná," řekl Thor a Amora se po jeho slovech rozzářila.

„Nechcete toho nechat," zavrčel Loki, který měl pocit, jakoby byl pro ně jen pára. Oba se na něho podívali a naštěstí zmlkli.

Došli až k Odinovým komnatám, a i přes předešlé dobré naladění atmosféra náhle zhoustla. Thor zaklepal a velké pozlacené dveře se nakonec samy otevřely. Trojice vešla do honosně zdobeného a zařízeného pokoje. Loki se stáhl za záda jeho společníků a nechal je na ráně, jelikož nechtěl čelit Odinovi přímo.

Všeotec seděl na své posteli a slavnostní oblečení a brnění vyměnil za župan. Podíval se na ně a postavil se. Dveře se za jejich zády zavřely, a tak se ocitli v soukromí.

„Otče," začal Thor, ale Odin ho umlčel zvednutí ruky.

„Myslím, že už tušíte, kam budou směřovat vaše kroky," řekl a povzdechl si. Pomalu přešel k oknu a napřímil se. I v tak prostém oděvu z něho stále vyzařovala královská aura. „Za jiných okolností bych šel sám, ale netuším, co nás vlastně čeká. Tohle není hrozba, které se dá postavit čelem. Je to jako nemoc, která tráví tělo, a nikdo nezná lék."

„Známe lék," ozval se Thor a o krok přistoupil. „Jádro celého problému je přeci v Jotunheimu. Půjdeme tam a zarazíme jejich útoky."

„Ne," zavrtěl hlavou Odin a poklepal prsty o parapet, „to nejde. I kdyby to šlo, nic by se tím nevyřešilo. Ledová čarodějka není mezi námi. Vzala si život a její duše očividně nenalezla klidu. Má něco v plánu a je hloupost se vrhat do jejího území."

„Bratře, mohl by ses poučit a přestat navrhovat sebevražedné mise," začal Loki vyrovnaným hlasem a pak se podíval na Odina se svým plánem na jazyku.

„Musíme do Nornu," řekla Amora najednou a zarazila Lokiho povyšování. „Vědmy mají něco na srdci, ale svá vidění řeknou jen těm, kterým náleží, a proto mě sem poslaly, abych přivedla prince k nim. Budou vědět, co s tou... kletbou a i víc," řekla a důležitě mrkla na Lokiho.

Thor se chytil za postiženou paži a mírně nakrčil obočí. Loki se podíval na Amoru a probodl ji pohledem, ale to na ni nemělo žádný efekt. Naopak ji to pobavilo.

„Pokud mají co říci, byla by hloupost je ignorovat," zamumlal zamyšleně Odin a pak přikývl. Amora věděla, že je to dobrý nápad a taky jediný, který by věci mohl pomoci. Samozřejmě tu mohli zůstat a dál přemýšlet, nebo se doopravdy vydat na Jotunheim a riskovat. Tato cesta je nebude nic stát a navíc bylo jasné, že na to přistoupí, jinak by se vědmy ani nenamáhaly. „Vyrazíte ještě dnes, pod rouškou noci. Všichni tři."

„Otče." Loki přešel blíž k němu a zatnul čelisti, když se mu Odin podíval do očí.

„Vím co chceš a nevrátím ti tvé schopnosti," řekl narovinu a Lokiho ta slova bodla jako dýky. Na jednu stranu to tušil. Odin byl přeci jen předvídatelný. „Nevrátím ti je, jinak by můj trest byl jen pouhá rádoby výhrůžka. Tvá magie se vrátí jen tehdy, když ji budeš opravdu nutně potřebovat. Tak se staň."

„Ale otče," chtěl protestovat, ale Thor ho chytil za loket a lehce zavrtěl hlavou. Lokiho opět začal plnit vztek a musel se kontrolovat, aby neřekl nějakou hloupost. Vytrhl se z Thorova držení a sevřel ruce v pěsti. „Fajn, měli bychom vyrazit," zavrčel a sám se rozešel ke dveřím.

Amora se uklonila a počkala na Thora, který se krátce zadíval na Odina.

„Nepřimlouvej se za něj," pronesl Odin, když Loki vyšel ven jako bouře. „Potřebuje lekci a tohle mu ukáže, že na světě jsou větší hodnoty než moc." Poté se otočil a šel se opět posadit na postel. „Šťastnou cestu."

„Děkuji," kývl Thor na rozloučenou a pak spolu s Amorou vyšli na chodbu. Pokoj se za nimi opět uzavřel a po Lokim nebyla ani stopa.

„Doufám, že nevzal roha," řekla Amora a přehodila si vlasy přes rameno. „Nevypadal zrovna nadšeně."

„No, tady nemá moc možností, kam se schovat," usmál se Thor a vyrazil za svými přáteli, aby jim řekl o nové cestě. Amora šla hned za ním a spokojeně se usmívala. Přeci jen všechno vyšlo přesně tak, jak chtěla.

***

Loki vrazil do svého pokoje a vzteky kopl do knihovny, ze které vypadlo pár knih. Poté vzal polštář z křesla a chtěl jím mrštit o zeď, ale pak si všiml matky, která seděla na posteli a dívala se na něho dost zaskočeně a vylekaně. Loki se pokusil uklidnit, ale hruď se mu stále divoce zvedala a nutkání něco rozbít neustávalo.

„Jsem ráda, že jsem tě našla," zvedla se a rychle mu sebrala polštář. Chytila ho za tváře a zadívala se mu do očí, ze kterých sálal vztek. Frigga si povzdechla a jemně ho palci pohladila po lících. „Loki, teď mě pozorně poslouchej. Musíš si dávat pozor. Ten útok nebyl jen tak. Mám obavy, že ti hrozí nebezpečí. Tobě, hlavně tobě." Chytila ho za ruce a pevně je sevřela. Ničilo ji, že zná pravdu. Ať už jeho původ byl jakýkoliv, stále to byl její syn. Nikoho jiného. I přes to ji toto tajemství tížilo více než kterékoliv jiné.

„Co? Myslíš, že ty útoky byly přeci jen kvůli mně?" zeptal se a jeho vztek překrucoval její slova.

„Ne, samozřejmě ne kvůli tobě," řekla a lehce se usmála. Měla by varovat i Thora, kterému se též obávala cokoliv říci. Bylo to kruté a Odin to věděl, ale od koho jiného by se to měli dozvědět. Nechtěla, aby se jejich rodina ještě více rozvrátila kvůli dalšímu tajemství. „Musím ti něco říct," začala, ale pak se zarazila a letmo se rozhlédla. Loki to též cítil, i když jeho magie spala někde hluboko zavřená za Odinovým kouzlem.

„Otec," vydechl Loki a pustil Friggu, která se hned rozeběhla k jeho komnatám. Loki zůstal stát v pokoji a chytil se za hruď, ve které mu opět začalo bít srdce jako zvon.