Loki stál v salónku a nervózně si mnul ruce. Snažil se svou nejistotu zakrýt za masku popuzení, ale měl pocit, že je průhledný jako voda, kterou zrovna Thor pomalu upíjel. Bylo to k nesnesení, protože nic nevěděl a nevědomost mu vždycky dokázala pocuchat nervy. Poslední kapka trpělivosti došla a s mírně nakrčeným obočím se podíval na Všeotce, který stál s pohledem upřeným někam do ztracena. Přišlo mu, že i když jeho tělo stálo přímo před ním, jeho mysl cestovala do neznámých končin.

„Otče," začal Loki a vytrhl Odina ze zamyšlení, „co se děje?" Možná byla jeho otázka jako trn, který se zapíchl do čerstvé rány, ale opravdu by to rád věděl. Nejen kvůli Thorovi, jehož ruka očividně ztrácela nejen cit, ale i hybnost.

Odin se na Lokiho chladně zadíval přísným okem, ale nepřišla žádná úsečná poznámka. Frigga sklopila pohled a promnula konejšivě Thorovi rameno. Na chvíli se její oči zvedly k jejímu choti a očividně sama netušila, oč se jedná.

„Ať už je to cokoliv, je to mocné," začal Thor a postavil se.

„To je bystrý poznatek, bratře," poznamenal Loki a než stačil Thor zareagovat, Frigga ho zarazila zamračeným pohledem.

„Thor má pravdu," podíval se na oba mladíky Všeotec a napřímil se v ramenou. „Mocnější než já. Tedy prozatím ne, ale může být, pokud jí to dovolíme."

„Jí?" zeptal se Thor náhle plný zvědavosti. Loki jeho zájem sdílel, jelikož schopnosti dotyčné musí být opravdu dobré. Dostat se nepozorován na Asgard není nic složitého, pokud jste dobrý čaroděj, kterým Loki byl. Proto se nebude nikdo divit, když za incident budou vinit právě jeho.

„Kdysi dávno na Jotunheimu žila Ledová čarodějka. Měla moc vládnout samotné podstatě zamrzlého světa a patřila mezi nejmocnější bytosti známého vesmíru. Jediné, co jí bránilo v běsnění, byl její prsten, díky němuž dokázala své schopnosti ovládat. Svou moc využívala k udržování blahobytu a dokonce bojovala proti hrozbám, které náš svět kdysi ohrožovaly. Pak se jí narodil syn, který byl... postižený. Nedokázala takovou potupu snést, a tak ho ukryla v temných hlubinách Jotunheimu. To byl její hřích, který začal nahlodávat její mysl. Vrcholem bylo, když se jí narodil druhý syn, stejně postižený." Odin se ve svém vyprávění na chvíli odmlčel a jeho mysl se opět ztratila v dálkách. Mluvil pomalu a s rozvahou, jakoby přemýšlel, co má vlastně říct. Očividně se jednalo o velmi dávnou historii, ale hrozba byla teď a tady. Ať už se té Ledové čarodějce stalo cokoliv, je zpět. „Přišla o zdravý rozum a její mysl se nakazila velmi temnými myšlenkami. Nejdříve chtěla zabít druhého syna, ale nakonec vzala život sobě a dítě nechala napospas smrti."

„A co se stalo těm synům?" zeptal se Loki, jelikož mu v tom příběhu přišli poněkud důležití. Navíc mu přišlo, že jim Odin něco tají, ale dostávat z něho tajemství je jako snažit se pohnout s tvrdohlavou herkou.

„Nikdo neví," řekl Odin a zhluboka se nadechl. „Ať už se děje cokoliv, problém pramení v Jotunheimu, ale než začneme jakkoliv jednat, musíme obstarat Asgard. Zvýšíme obranu a ty, Thore, se musíš nechat ošetřit."

Loki však neměl chuť nechat jejich konverzaci jen tak rozplynout jako dým. „Jak je možné, že za to může nějaká čarodějka, když je mrtvá, a jak byli postižení ti synové?" Bez obalu se začal vyptávat a sledoval neodbytným pohledem Všeotce, kterému začala docházet trpělivost.

„Řekl jsem, že se musí obstarat Asgard a ošetřit zranění, Loki," řekl tvrdě a podíval se na Lokiho přísně. „Zkus přispět i k něčemu dobrému." Poté odešel a Frigga ho spěšně následovala.

Loki zůstal stát jak přimražený a v nitru se vzedmula vlna vzteku, kterou rychle na chvíli uhasil Thor. Cukl sebou, když bratrova ruka dopadla na jeho rameno, a on se zakymácel. Zvedl pohled k jeho jasně modrým očím a zamračil se.

„Půjdeš se mnou?" zeptal se Thor. Loki se letmo zadíval na bratrovu postiženou paži, než se otočil a bez jediného slova odešel. Thora to překvapilo a s rukou stále ve vzduchu si povzdechl. „Tak dobře, půjdu sám."

***

Odin se zastavil až ve svých komnatách. Frigga mu byla v patách a hned, jak vešli do pokoje, za sebou zavřela dveře. Svalil se na postel a dlouze si povzdechl. Najednou si přišel mnohem starší a slabý. I Všeotec měl dny, kdy si připadal křehký jako květina u cesty. Teď přišla přesně ta chvíle a padla na něho únava jako hustá mlha.

„Co se děje, drahý?" zeptala se Frigga a přešla k němu se starostmi v hlase.

„Doufal jsem, že tenhle den nikdy nenastane," začal Odin a zaryl pohled do země. Jeho mysl se opět zatoulala do vzpomínek, které si přál vymazat z mysli, ale nešlo to. Jsou věci, na které se nesmí zapomenout, ani kdyby byly sebehrůznější. „Mám obavy, že nás čekají těžké časy, Friggo. Není ohrožen jen Asgard, ale každý svět na větvích Yggdrasilu. Zima je plíživý zabiják."

„O čem to mluvíš?" zeptala se a posadila se vedle něho na postel. Začala mít obavy a ani si nevšímala pramenu zlatých vlasů, který se jí uvolnil z účesu a neposlušně jí spadl do očí.

„Věčná zima, tak tomu říkali. Ledová čarodějka se starala o blahobyt Jotunheimu, ale měla v plánu ten blahobyt roznést po celém stromu věčnosti. Nechat ho zamrznout a žít ve věčné zimě."

„Takže není mrtvá?" zeptala se Frigga a sama se zamyslela. Slyšela o tom příběhu, ale nikomu nepřišel skutečný. Teď jí přišel skutečný až příliš, jelikož si začala uvědomovat, že by to mohla být pravda.

„Je mrtvá," přikývl Odin a postavil se. „Viděl jsem její mrtvé tělo na vlastní oči a vzal jsem něco, co mělo zemřít spolu s ní a její hanbou. Hanbou, která ji připravila dočista o rozum. Její moc jí nejspíš nedovolila porodit normální dítě a její hrdost byla příliš velká na to, aby vychovávala a milovala něco tak bezcenného. Mýlila se a dáš mi zapravdu. Netuším, co se stalo s jejím starším synem, který byl odsouzen žít v temných ledových hlubinách, ale vím o tom druhém synu."

Frigga mírně nakrčila obočí a pak se prudce zvedla se zatajeným dechem, když si uvědomila, oč tu běží. Položila si ruku na hruď a vydechla jediné slovo, které bylo zároveň odpovědí na její otázku: „Loki."

***

Loki došel do zahrad, které byly tiché a osvětlené světlem v lucernách visících na provázcích mezi stromy podél cesty. Byl rád, že tu nikdo není, protože neměl náladu na cizí pohledy. Posadil se pod košatý strom a opřel se o mohutný kmen. Přemýšlel nad Odinovými slovy, ale nakonec si odfrkl a zavřel oči. Už viděl, jak ho všichni vítají. Nabídl by pomocnou ruku, kterou by většina nejraději viděla v okovech. Cítil se, jakoby mu někdo sypal sůl do ran. Nenáviděl je. Z myšlenek ho vytrhlo šustění trávy a lehké kroky, které mířily k němu. Loki otevřel oči a doufal, že ho dotyčný mine, ale to by po osudu chtěl hodně.

„Netušila jsem, že tě najdu zrovna tady," ozval se dívčí drzý hlas a Loki zvedl pohled k té, která mu ukradla jednohubku a chránila Odina. Zamračil se a už teď mu přišla velmi otravná.

„Mluvíš s princem Asgardu," řekl hrubě a postavil se na nohy, „tak se podle toho i chovej."

„Ó, pardon," zvolala dívka a hluboce se uklonila. „Princi, nechtěla jsem tě urazit... Vás urazit," letmo mávla rukou a pak si odhodila vlasy z ramene. „Neumím dvorskou etiketu, ale stejně jsem se na tu vaši slávu vetřela. Zkus hádat jak."

Její úsměv a hravý pohled Lokiho skoro až konsternoval. V jeho hlavě začalo vířit až moc myšlenek, které se zaobíraly osobou před ním. Vypadala sice jako dáma, ale její chování tomu vůbec neodpovídalo.

„Co jsi sakra zač? Přestaň mi tykat a omluv se za svoje drzé chování, nebo tě nechám-"

„Rozčtvrtit? Upálit? Zavřít do vězení? Nezapomeň, že z nás dvou jsem to já, kdo tu umí čarovat," řekla a v její ruce se ze zelené záře zformoval had, který na Lokiho zlověstně zasyčel, než se rozplynul.

„Ty jsi čarodějka," zavrčel Loki a opět v něm zaplál vztek. Ta drzá žába se před ním vytahuje s něčím tak primitivním a on nezmůže nic.

„Jsem Amora, těší mě," usmála se a Loki měl neblahé tušení, že se jí jen tak nezbaví.