Loki seděl rozvalený v křesle a sledoval dění v sále. Thor se zatím neuráčil ukázat a to si dal tolik práce ho z toho pokoje vylákat. Jediný, kdo mu dělal společnost, byla Frigga. Chápal to. Byla jediná, se kterou si měl něco říct po těch všech incidentech, které z něho udělaly zločince.

Sál zaplnily tři dunivé rány a dvoukřídlé zlaté dveře se rozevřely do kořán.

„Hosté," zašeptala Frigga a letmo zabloudila pohledem ke svému choti, který se napřímil a pevněji sevřel kopí. Pak se vrátila pohledem k Lokimu, jehož zájem nebyl vidět, ale věděla, že se v něm zatřepotala malá jiskřička zvědavosti. „Naši přátelé z Vanaheimu a Alfheimu. Taky přišlo pár důležitých lidí, které byla povinnost pozvat jménem královské rodiny. Bohužel náš oslavenec se jaksi zapomněl. Co kdybychom nějaké hosty uvítali."

Loki se na matku zaraženě podíval a lehce pozvedl obočí. „To myslíš vážně?"

„Zcela vážně," přikývla a postavila se. Urovnala si šaty a pak s očekáváním pohlédla na Lokiho, který se moc zvedat nechtěl.

Když viděl její pohled, podvolil se a pomalu se zvedl. Prohrábl si vlasy a snažil se vyhnout pohledu na trůn. Byl si jistý, že každý jeho krok hlídá oko Všeotce, i když se na něho přímo nedívá. Lehce pozvedl bradu a nabídl matce rámě.

„Myslíš si, že je to dobrý nápad?" zeptal se, když spolu vstoupili do davu, který se jim zázračně klidil z cesty. Několik pohledů se do Lokiho zabodlo jako dýky, ale měl dost sebereflexe a pohledy neoplácel. Díval se přímo před sebe.

„Samozřejmě," odpověděla bez sebemenšího zaváhání a pak se zastavila, když došli ke skupince hostů z Alfheimu.

Různorodá skupinka oblečená ve vybraném oblečení se šperky vyrobených z barevných kamínků a opracovaných kostí vypadala mezi Asgarďany poněkud nepatřičně. Nebylo pochyb, že se jedná o smetánku, ale jejich nespoutaná divoká nátura o sobě dávala znát v každé situaci. Nebylo radno si s nimi zahrávat. Obyvatelé Alfheimu nebyli tak pohádkoví, jak se říká.

„Zdravím, královno," pozdravil muž v čele skupinky a uklonil se. Ostatní si z něho vzali příklad a ze zdvořilosti zdrželi pohledy skloněné. „Jsme poctěni Vašim pozváním." Pohled muže se obrátil k Lokimu a mírně přimhouřil oči. „Zdravím, princi."

„Vítejte na Asgardu," řekl a pak se zhluboka nadechl, „jsme poctěni Vaší návštěvou. Bavte se."

„Budeme," odpověděl muž, ale v jeho očích se zaleskla nedůvěra.

Skupinka se oddělila a přišlo na řadu vítání s Vaniry, kteří se s Asgarďany neměli moc v lásce. Byla to již hluboce zakořeněná nelibost a jejich postoj byl vidět i nyní.

Frigga se podívala na Lokiho a jemně ho poplácala po rameni. Nejspíš ho chtěla připravit na jejich setkání, i když moc dobře věděl, jak to bude probíhat.

„Honosné bohatství Všeotce září jako vždy," pronesla vysoká žena s dlouhými černými vlasy oblečená v šatech ušitých jako z noční oblohy. Přísným pohledem se zadívala na Friggu a pak na Lokiho, který jí pohled pevně oplatil. „Bohužel se nikdo neptá, kde k tomu bohatství přišel, že? Místo oslavence tu máme vězně." Mluvila sice zdvořile až sladce, ale jed jí odkapával ze rtů.

„Taky tě ráda vidím, Sallio," řekla Frigga a lehce drcla do Lokiho, který se probral z jeho chladného zírání. Zamrkal a pak se spěšně uklonil. Salliu doprovázeli strážci a další dva vysoce postavení Vanirové.

„Doufám, že princ přijde brzy," řekla a lehce pozvedla bradu, než prošla kolem královny a spolu se svými lidmi splynula s davem.

„Milá žena," zamumlal Loki a jeho pozornost si na chvíli získalo dění kolem. Smích a veselí zakrývalo napětí z faktu, že se Thor ještě nedostavil.

„A mocná," poznamenala Frigga a pustila Lokiho. Mírně se usmála a pokynula mu gestem k davu. „Běž se bavit."

Loki chvíli zpracovával slova, která mu zněla v uších. Než stačil odpovědět, Frigga se otočila a šla zpět ke svému trůnu. Loki zůstal sám obklopený lidmi, kteří ho chtěli vidět zavřeného. Bohužel se rozhodl na ně nebrat ohledy. Začal mít hlad a jídla tu bylo opravdu hodně.

Čekání si tedy začal krátit hojnými lahůdkami, které obtěžkávaly stoly. Všiml si zdrženlivosti, kterou měli nově příchozí, ale ta rychle zmizela po prvních pár soustech. Loki si začal dopřávat hned a zarazil se ve chvíli, kdy mu drobná ruka s dlouhými prsty sebrala jednohubku zpod ruky. Zvedl pohled a zadíval se do očí dívky, která si sousto strčila do pusy. Díky honosnému oblečení poznal, že to musí být někdo z vysoce postavených Asgarďanů.

Mírně se usmála a prošla kolem něj, jakoby ani netušila, kdo je. Přišlo mu, že už ji někde viděl. Otočil se a v tu chvíli se rozrazily dveře. Opět. Tentokrát jimi vskutku prošel Thor, ale nevypadal jako oslavenec. Jeho oblečení bylo na mnoha místech potrhané a snažil se pečlivě zakrýt pravé předloktí.

Loki cítil, že se atmosféra změnila. Rozhlédl se kolem a zastavil se pohledem na Odinovi, který se zvedl ze svého trůnu. Mírně nakrčil obočí a vrátil se pohledem ke svému bratrovi.

„Na Asgardu jsou vetřelci!" Sál zaplnilo rozrušené šumění a dav sledoval prince, který si razil cestu sálem. „Otče, ani Heimdall nic neviděl, jinak by nás varoval."

To byl vskutku zajímavý nástup. Loki se rozešel k bratrovi a chtěl ho uklidnit, aby neplašil hosty. Srovnal s ním krok a položil mu ruku na rameno. „Bratře, uklidni se."

Frigga mu šla hned naproti a chytila ho za ruku, kterou si držel předloktí. „Jsi zraněný?" zeptala se hned a chtěla se podívat, ale Thor jí v tom dost rázně zabránil. Podívala se mu zmateně do očí, ale hned pochopila, a tak ho chtěla odvést.

Odin udeřil kopím o podlahu a všechny pohledy se zvedly k Všeotci. „Klid! Zde jste v bezpečí." Hlavní dveře se zavřely a stráže výrazně zpozorněli, i když nebezpečí tu dle Všeotce nehrozilo.

Frigga odtáhla Thora do chodby ze sálu a zastavili se až v salónku, kde ho posadila do křesla. Loki se na chvíli zastavil mezi dveřmi a zadíval se do chodby, ale nikdo nikde nebyl. Hned, jak vešel dovnitř, zavřel dveře a zadíval se na Thora, který odkryl předloktí.

„Kde jsi k tomu přišel?" zeptala se hned matka a Loki přistoupil blíže. Jeho kůži na několika místech pokrývala jinovatka a byla výrazně studenější než zbytek paže. Hned, jak to uviděl, se opět stáhl a nervózně zatěkal pohledem mezi Thorem a Friggou.

„Byla tam dívka a pak se roztříštila v led," odpověděl kostrbatě a sledoval matku, která mu jemně přejela prsty po studené kůži. „A několik střípků se mi zabodlo do kůže a pak se stalo tohle."

Loki zvedl pohled, když se ozval křik ze sálu. Vyšel na chodbu a nechal matku s Thorem, který si očividně oslavu jen tak neužije. Led. Měl obavy, že ví, odkud taková magie pochází.

Když vběhl do sálu, stráže drželi dav v bezpečné vzdálenosti od zamrzlé země. Odin klečel na zemi a vedle něho stála ta dívka, která mu předtím ukradla jednohubku. Všichni vypadali vyděšeně a zaskočeně. Jen Odin se tvářil vyrovnaně, i když klečel na zemi. Pomalu se zvedl a jeho pohled se zabodl do Lokiho, který si prohlížel tu spoušť. V kouskách ledu ležely potrhané šaty. Musel to být stejný útočník, na kterého narazil Thor.

„Co to má znamenat?!" ozvalo se z davu. „Byl to ledový obr? Co to bylo?!"

To nebylo možné. Útok přímo tady? Aniž by si toho kdokoliv všiml? Ani Odin očividně neměl tušení, že je v paláci vetřelec. Ostatní si to uvědomili také.

Pár zraněných stráže odtáhli stranou a Loki k nim přistoupil, aby se přesvědčil. Dopad byl stejný jako u Thora, ale horší. Muselo je to zasáhnout ve větší síle a menší vzdálenosti. Jejich kůže byla doslova zmrzlá.

„Nemá s tím něco společného?"

Loki se po té otázce otočil k davu a otevřel ústa, ale pak ho zarazil dotek na ruce. Otočil se a podíval se na ženu, která měla ledovou celou paži. Jemu tak ledová nepřišla, ale v místě, kde se ho dotkla, mu kůže začala modrat. Rychle trhl paží a její prsty se rozpadly. Ani nehlesla, jelikož necítila bolest, ale její vyděšený pohled mluvil za vše. Ruku rychle schoval a stáhl se.

„Odveďte hosty a zraněné z paláce. Zraněné uzavřete a hlídejte," řekl Odin a pak přešel k Lokimu, kterého chytil za rameno a odvedl ze sálu.

„Já s tím nemám nic společného," zasyčel Loki možná až moc útočně, protože se už připravoval na Všeotcům hněv.

„Já vím," řekl s kamennou tváří.