Kapitola 2. - Nové nebezpečí
Nastal ten osudný den a Loki stál před zrcadlem ve své slavnostní róbě, která dost vynikala vzhledem ke tmavým barvám, které převládaly. Černá a zelená k němu patřily už odmalička a trocha zlaté nemohlo chybět, protože se přeci jednalo o Asgard. Bylo to sice malicherné, ale samozřejmost.
Slavnost nakazila každého obyvatele a všichni se těšili na dlouhé veselí. Loki jejich nadšení nesdílel, ale přeci jen se trochu těšil. Třeba se něco pokazí. Sice s tím nesměl mít nic společného, ale nějaká ta kolize mu vždy zlepšila náladu.
Upravil si límec a pak se otočil ke dveřím pokoje, které se otevřely. Mezi dveřmi stála Frigga a mile se na syna usmála. Loki si povzdechl a přistoupil k ní. Hned, jak překročil práh pokoje, cítil tíhu kouzla, které ho svazovalo.
„Je mi to líto," řekla jemně a pak se mu zavěsila za rámě a vyrazila s ním do haly. Lokiho občas udivovalo, proč je k němu stále tak citově poutána, ale je pravda, že spolu strávili spoustu času. Učení, hraní a povídání si o věcech, které by nemohl nikomu jinému říct. Byla pro něho matkou, dokud se na povrch nevyplavilo to tajemství, které ho sžíralo do dnes.
„Nemusíš cítit lítost," řekl Loki a pozvedl bradu. Nepotřebuje ničí lítost a její rozhodně ne.
Palác prosytil šum hovoru a burácení smíchu. Oslavy sice ještě nezačaly, ale nebylo pochyb o tom, že mnoho lidí už dávno vypilo víc než je zdrávo.
„Je to směšné, víš," poznamenal Loki a podíval se na Friggu, která se věcně usmála.
„To říkáš už od začátku," pronesla klidným hlasem a prošla chodbou až ke korunnímu sálu, ze kterého se ozývalo nejvíce hluku. „Nic se nezmění. Zkus tam zůstat co nejdéle."
Loki zatnul čelisti a rád by se z toho jakkoliv nenápadně vyvléknul, ale nemohl používat magii, takže mu moc možností nezbývalo. Bez magie se cítil nesvůj, ale nebylo to poprvé ani naposledy.
Dvoukřídlé pozlacené dveře se otevřely a oba vešli do sálu, který se hemžil asgardským lidem. Stráže stály po obvodu haly a u vchodů. I když se mělo jednat o bezstarostné veselí, neodvážily se zcela odpustit od ostražitosti.
Odin seděl na svém trůnu a shlížel na přítomné. Očividně byl potěšen, ale při pohledu na Lokiho jeho výraz poněkud zchladl. Frigga si jeho pohledu všimla, ale nijak svůj postoj nezměnila a dál doprovázela Lokiho ke svému místu.
„Kde je Thor?" zeptal se a rozhlédl se kolem. Neviděl ani jeho přátele, kteří mu neustále stáli za zadkem. Byly jen dvě možnosti, kde by mohl být. Buď seděl v hospodě, nebo se zapletl do dalšího nečekaného dobrodružství. Lokiho do srdce píchla závist, ale rychle ji zahnal pryč. Nemá mu co závidět.
„Nemám tušení," zavrtěla lehce hlavou Frigga a dav chvíli ztišil svůj projev, když si všimnul její a Lokiho přítomnosti. Frigga se na své poddané usmála, ale Loki jim nevěnoval jediný pohled. Posadil se na své rozložité křeslo a povzdechl si. Tohle bude dlouhá noc.
***
Celou hospodu zaplnil burácivý smích a dívka v jednoduchých hnědých šatech nadskočila. Málem jí z měděného tácu spadly prázdné korbely.
„Další!" zařval Volstagg a bouchl korbelem o desku stolu, který se zatřásl.
„Dávej pozor," osočil se na přítele Fandral, kterému se trocha piva vyšplíchla z korbelu. Musel se rychle sehnout, když kolem proletěla dýka a zabodla se do dřevěného sloupu.
„To není špatné," usmála se mírně Sif a naklonila hlavu na stranu. Její hod byl přesný. Nebylo pochyb, že za tenhle hod dostane plný počet bodů.
„No, trochu křivě," řekl Thor, který jí stál za zády, a posunkem poukázal, že její hod nebyl tak perfektní, i když byl. Nechtěl jí kupovat další medovinu, protože už tak z něho vyždímala dost. Neměl se sázet.
„Tvoje ješitnost by se dala prodávat v pytlích," podívala se na něho a odfrkla si. Přeskočila stůl a vytrhla dýku ze dřeva. „Tak kde mám to pití!"
Thor pokynul děvečce, která zrovna procházela kolem.
„Víš o tom, že na tebe v paláci čekají a dokud nepřijdeš, nezačnou," ozval se Hogun, který jejich počínání sledoval dost rezervovaně.
„Já vím, ale času máme ještě dost," odpověděl Thor a připravoval se na hod dýkou. „Navíc já jsem oslavenec, takže pár minut mi určitě odpustí."
„Pár minut? Spíš pár hodin," nadhodil Volstagg a zasmál se, než se zakousl do kuřecího stehýnka.
„Za chvilku půjdeme," zamumlal Thor, i když to tak úplně vážně nemyslel. Ne, že by chtěl svou rodinu zanedbávat, ale tady byla zábava v plném proudu, a tak se mu nechtělo jít v tom nejlepším.
„Definuj chvilku," ozvala se Sif a založila si ruce na hrudi. „Říkám to nerada, ale měli bychom jít."
Thor hodil dýku a čepel se zabodla do dřeva skoro až po jílec. Z tohohle se už nevyvlíkne, takže se podvolil a podíval se na Sif, která ho sledovala s lehkým úsměvem.
„No, rozhodně bude dobré hlídat toho tvého vykutáleného bratra," řekl Volstagg s plnou pusou a otřel si mastné ruce do nohavic. „Proč mám pocit, že zase něco provede. Sice má zablokovanou magii, ale je to had."
„Nic neprovede," bránil ho Thor a na chvíli pocítil pochybnosti, ale vážně tomu věřil. Chtěl věřit.
„Tak fajn, jdeme," zvedl se hromotluk a ostatní si z něho vzali příklad. Prošli kolem Thora a poplácali ho po rameni. Na stole zůstala hromada prázdných talířů, korbelů a hlavně nepořádek.
Thor zmateně zatěkal pohledem ze stolu na své přátele, kteří už procházeli dveřmi. No jasně, jak jinak. Otočil se a cestu mu zatarasila rusá dívka s dost přísným pohledem. Už tu byli dost známí, a tak si na ně dávali pozor. Princ ne-princ, každý musí platit.
„Dobře, dobře," usmál se Thor, což na dívku nijak nezapůsobilo a zaplatil.
Hned, jak vyšel ven, ho do tváře udeřil studenější poryv větru. Přátelé se už hrnuli k paláci a jediný, kdo na něho čekal, byla Sif. Připojil se k ní a trochu nejistě si upravil vlasy.
„Máš připravený nějaký proslov o statečných činech a dobrodružstvích, které jsi prožil? Nějaké příhody z Midgardu?" zeptala se a lehce pozvedla bradu.
„Ne, na to jsem ani nepomyslel," přiznal a na chvíli se nad tím zamyslel. Je pravda, že za tu dobu hodně získal, ale neměl potřebu to ventilovat zrovna takhle.
„Thore..."
Oba se zastavili a Thor byl rád, že to Sif slyšela taky. Ozvalo se to z postranní uličky a oba se přesvědčili, že tam nikdo není, ale ten hlas slyšeli. Vyměnili si pohledy, než se pomalu vydali k uličce.
„Haló?" houkla Sif a položila ruku na jílec meče. Čím dál byli v uličce, tím větší byla zima. Bylo to zvláštní a Thor měl neblahé tušení. Došli na konec uličky a zadívali se na dívku, která ležela na vydlážděné cestě.
„Jsi v pořádku?" zeptala se Sif a šla k dívce, která se pomalu zvedala ze země. Měla na sobě oblečení služebnictva ze zámku. Thor šel hned za ní a od úst se mu snesl sražený dech.
Dívka něco zamumlala a pomalu se zvedla ze země. Sif k ní natáhla paži, ale pak ji stáhla a sevřela pevněji jílec meče. Když se otočila, Sif vytasila meč a postavila se před Thora. Netušila, co to má znamenat, ale dívka měla šedě zakalené oči a kůži jí pokrývala jinovatka. To z ní sál ten chlad. Thor natáhl paži, aby přivolal Mjölnir, a Sif zaútočila. Nebyl pochyb o tom, že je to čin neznámé magie. Dívka se nijak nebránila a meč jí projel hrudí zcela hladce.
Zmrzlá dívka chytila Sif pod krkem a odhodila ji od sebe. Dopadla na zem a rychle se zvedla. Thorovo kladivo prosvištělo vzduchem a topůrko dopadlo do jeho dlaně s naprostou přesností.
„Co jsi zač? Co chceš?" zeptal se přísně a dívka se mu podívala mrtvolným pohledem do očí. Očividně mu nehodlala odpovědět. Napřáhl se kladivem, aby to s ní skončil, ale dívka se prohnula v zádech a náhle se roztříštila. Thor tuhle reakci vážně nečekal a chtěl se rychle odvrátit, ale před kusy ostrých odštěpků neunikl. Jako jehly se mu zaryly do nekryté kůže.
Po dívce na zemi zůstalo jen potrhané oblečení a led.
„Thore?" Sif k němu rychle přešla a sklepávala ze sebe kusy ledové tříště. Podívala se na kousky, které se mu zabodaly do kůže. Rychle roztály a vstřebaly se přímo do něj. Sif zatajila dech a zvedla pohled k Thorovi, který se rychle oklepal. Zadíval se na své předloktí, kam se zabodlo nejvíc kousků, a se zděšením zjistil, že mu kůži v místem vpichu pokrývá slabá jinovatka.
„Co to je? Co to znamená?!" vyhrkla Sif a Thor jí nedokázal odpovědět, protože to sám nevěděl.
„Musíme do paláce," řekl a roztočil Mjölnir, který ho vznesl rovnou k paláci.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top