Loki se znuděně díval z okna svého pokoje a poslouchal šumění města. Nedalo se přehlédnout příprav k oslavě Thorových narozenin. Bylo to něco, co si nikdo nemůže nechat ujít. On by si je tedy ujít nechal, ale neměl moc na vybranou. Stále byl princem Asgardu... pod zámkem.

Zdobení města a paláce dokázalo zabrat i dny, ale tolik času teď na výzdobu neměli. Byla to tak trochu jeho vina, ale upřímně mu tahle šaškárna přišla zbytečná. Tedy jako dítě si to užíval, ale to ještě žil ve lži. Teď už na to měl jiný - jasný - názor. I kdyby měl slavit s nimi, neměl na to náladu. Už si ani nepamatoval, kdy se pořádně vyspal. Byl z toho podrážděný a ještě víc při pomyšlení, že se na tu oslavu bude muset aspoň na chvíli dostavit. Lid i hosté budou chtít vidět, že je rodina pohromadě. Vtipné.

Mírně nakrčil obočí a ohlédl se za sebe. Přišlo mu, jakoby mu někdo dýchl na krk, ale nejspíš se mu to zdálo. Určitě se mu to zdálo. Zaryl pohled do dveří, na které někdo zaklepal. Nestihl se ani nadechnout a do pokoje vpadl Thor v celé své velikosti.

„Bratře," zvolal a usmál se, ale pak si odkašlal a zavřel za sebou dveře, „přišel jsem ti ulehčit od tvého věznění."

„To je skvělé," zamumlal Loki ironicky a povzdechl si. Thora se stejně jen tak nezbaví, takže bude jednodušší, když si ho ‚vyslechne'.

„Otec o tobě zatím nechce mluvit. Přeci jen jsi ho chtěl zabít... zase," řekl Thor a posadil se do křesla.

Loki otevřel ústa, ale nakonec jen naprázdno sklapl a polkl. A zase se mu to nepovedlo, ale tentokrát byl blízko. Ovšem, tím se nic neměnilo.

„Chtěl bych, abys přišel na mou oslavu narozenin," oznámil bratr a Loki věděl, že ho přijde přemlouvat. Nebo mu aspoň domluvit osobně.

„Nechápu, co je na tom tak vzrušujícího. Tahle šaškárna se připravuje každý rok," řekl Loki a lehce mávl rukou.

„Tak narozeniny snad fungují, ne?" pozvedl obočí a podíval se Lokimu do očí.

„Ale já toho nemusím být součástí." Loki si při těch slovech položil ruku na hruď a přešel ke knihovně. Vzal si knihu, ale pak si uvědomil, že ji vlastně nepotřebuje, a tak ji vrátil zpět.

„Máš dvě možnosti," začal Thor a postavil se. „Buď budeš zavřený, nebo s námi strávíš aspoň pár hodin. Samozřejmě tě budeme hlídat, a jestli něco zkusíš, vrátíš se sem. Rychle." Loki nepochyboval o jeho slovech a musel předstírat, že se nad tím přemýšlí. Přišlo mu, že je tu zavřený věčnost, a tak mu nabídka volnosti přišla lákavá. Volnost nebylo zrovna správné slovo, ale nebylo by špatné uvolnit ten řetěz.

„Fajn," odpověděl nakonec a podíval se na bratra, který se hned usmál a sepjal ruce. Loki si založil paže na hruď a Thorovo nadšení nesdílel.

„Matka bude mít radost. Měla o tebe starosti," řekl Thor a přešel k němu. To Loki věděl a ona byla jediná, která věděla pravý důvod. Možná ještě Odin, který však nejevil zájem o jeho noční můry, které dokázaly znepokojit jeho manželku. Zhluboka se nadechl a napřímil se, když mu Thor položil ruku na rameno a lehce s ním zatřásl.

„Přijdu, ano," přikývl Loki a setřásl ruku ze svého ramene. „Chtěl bych být o samotě."

„Jistě," přikývl Thor a vydal se ke dveřím. Ještě se však otočil a letmo si prohlédl bratra, který stále stál u knihovny. „Využij čas a zkus vymyslet něco, co nikoho nezabije." Poté vyšel z pokoje a zavřel dveře.

Loki si opět vytáhl knihu z knihovny a sedl si na postel. Otevřel knihu a pokusil se začíst.

***

Sarua spěchala do knihovny paláce a nervózně si upravovala lem šatů. Už dávno měla být jinde, ale zapomněla v knihovně své zápisky ohledně přípravy korunního sálu. Za tohle jí určitě pořádně vynadají. Povzdechla si a na chvíli se rozeběhla, ale nechtěla zase vypadat tak zchváceně.

Seskákala schody a letmým kývnutím pozdravila strážce, který hlídal vstup. Viděl ji, když odcházela a zvědavě pozvedl obočí, když se vrátila.

„Zapomněla jsem si věci," vysvětlila, když prošla kolem, a dál se strážným nezaobírala. Byla jen na jednom místě a doufala, že tam ty desky zůstaly. Modlila se k Všeotci, aby je nikdo nesebral.

Zastavila se, když jí tělem projelo mrazení a oklepala se. Nepamatovala si, že by tu byla taková zima. Dokonce se jí dech srážel před ústy. Zmateně nakrčila obočí a rozhlédla se. Pohledem se zastavila na regálu, na kterém bylo něco divného. Přistoupila blíž a přejela prsty po jinovatce, která se vytvořila na pozlaceném dřevě.

Podívala se do uličky a vyděšeně vykulila oči. Na zemi ležela jiná služebná a byla celá modrá a obalená námrazou. Její prázdné oči se dívaly do prázdna a za tělem byl prostor pohlcený ve tmě.

Sarua zvedla pohled a sledovala, jak se tma formuje jako hustý kouř. Byla jí hrozná zima a začala cvakat zuby. Místo vyděšeného výkřiku jí z hrdla vyšlo jen ubohé mručení. Nemohla se hnout z místa a jediné, co jí tělo dovolilo, bylo sledovat tu tmu.

Tma pohltila zmrzlou dívku a postupovala k ní. Zahlédla obrysy, které jí připomínaly tělo. Vysokou ženu. Ženu vyšší než regály plné knih.

Sarua rychle a mělce oddechovala a srdce jí bušilo jako o závod. Slyšela křupání, jak se námraza šířila a sílila.

Temné postavě se náhle rudě rozzářily oči a Sarua otevřela ústa, když chtěla zaječet. Z úst jí vyšel poslední výdech a její tělo padlo na zem a rozbilo se, jelikož zmrzla doslova na kus ledu.

Temnota pohltila i druhé tělo a zmizela dřív, než přišel strážný zkontrolovat ten podivný zvuk.

Zmateně se rozhlédl kolem a hledal dívku, ale našel jen vodu a ty desky, které si zde zapomněla. Přišlo mu, jakoby v té části byla větší zima, ale ten pocit zmizel dřív, než se nad tím stačil více zamyslet.

***

Thor došel do korunního sálu, který byl plný lidí a probíhaly zde přípravy v plném proudu. Přeci jen měl narozeniny už zítra, a tak nebylo času nazbyt. Všiml si svých přátel, ale oni nebyli osobou, kterou chtěl obšťastnit novinkami.

Matka stála ve výklenku a dívala se z okna ven. I když její mysl byla ztracená ve vlastních myšlenkách, její ruce načechrávaly listí keříku v květináči.

„Matko," zvolal a s úsměvem k ní přistoupil, „mám dobré zprávy. Loki se nakonec bude účastnit."

Frigga se podívala na svého syna a usmála se. Měla radost, že je uvidí oba. Doufala, že je konečně uvidí v normální šťastné situaci.

Nechala keřík a otočila se k němu čelem. S úsměvem řekla: „To je báječné, synu."

„Jen doufám, že nic neprovede," pronesl Thor a mírně pokrčil rameny. „Už se z toho pomalu stává tradice."

„Loki potřebuje," na chvíli se zamyslela a pak se široce usmála, „více trpělivosti." Věděla, že Lokimu v jeho zášti nic nepomůže, protože se v ní tak zatvrdil, že si ani pomoci nechce.

„Spíš lekci," řekl Thor tvrdě a hned toho trochu zalitoval. Matka je měla oba ráda, ale s Lokim přeci jen trávila více času, jelikož ho učila magii.

Frigga se opět zadívala z okna ven a na chvíli se opět ztratila v myšlenkách. Tentokrát to však bylo jiné. Přišlo jí, jakoby ji někdo nebo něco chtělo odvést pryč. Zhluboka se nadechla a po zádech jí přejel mráz.

„Matko?"

„Ah," zavrtěla lehce hlavou a opět stála pevně na zemi, „promiň. Ty přípravy mě stojí dost sil a nervů. Půjdu si na chvíli odpočinout." Popravdě tak unavená nebyla, ale potřebovala na chvíli na čerstvý vzduch. Podívala se na Thora a poplácala ho po rameni. „Máš tu přátelé, tak běžte plánovat, co budete zítra dělat. Navíc je tu i Lady Sif, která tvou přítomnost jistě ocení."

Thor mírně nakrčil obočí v nesouhlas, ale jeho oči už zmíněnou ženu vyhledávaly.

Frigga se s ním rozloučila a vydala se do svých komnat. Ten pocit, který ji před chvíli zcela ovládl, v ní stále vyvolával znepokojení. Čím dál více měla pocit, že se děje něco špatného.