Uběhl týden od té hrůzné události, o které do snídaně toho dne všichni věděli, a nic se nestalo. Bradavice se rozdělily na dvě skupiny: první věřila tomu, že Voldemort nebyl zabit a vrátil se, a ta druhá to považovala za hloupý žert mladších studentů. Co se týče dodatkového ročníku a Ginny, všichni z toho měli smíšené pocity. Mužské osazenstvo se to snažilo brát s nadhledem, koneckonců sám Harry všechny vyzýval, aby zachovali klidnou hlavu, že si je jistý, že Voldemorta jednou pro vždy zničil. Draco byl přesvědčený, že se jednalo o žert, ale Hermiona mu dělala starosti. Ginny o tom ani nechtěla slyšet, Lenka měla hlavu někde v oblacích jako vždy, a jediné, o co se zajímala, byly škrkny, a Pansy si dělala starosti o Hermionu stejně jako Draco.

Sama McGonagallová tuto událost prohlásila za skutečně nevhodný vtip a tím to ukončila, ale Hermiona byla jiná. Často byla ponořená do svých myšlenek, tedy ještě více, než je u ní zvykem, s nikým se příliš nebavila a kdykoliv zaznělo slovo Voldemort, polekaně sebou trhla. Tohohle si všímal převážně Draco, který s ní od toho incidentu chodil úplně všude, kde mohl. A samozřejmě si toho všimla i Pansy, která měla o Hermionu strach, jak už bylo výše zmíněno. Vždycky se myslela, že má spousty kamarádek, ale až s Hermionou poznala, co to přátelství skutečně je, a považovala ji za svoji nejlepší kamarádku. A navíc byla hrozně šťastná za ni a Draca, takže je vždy bedlivě sledovala, aby věděla, že je vše v pořádku, protože oba byli nesmírně tvrdohlaví a někdo je musel hlídat, tudíž si musela všimnout Hermionina divného chování. Ostatní tomu nepřikládali nějak velký význam, přece jen pokud by to byli oni, kdo by nápis našel, taky by z toho byli nějakou chvíli otřesení.

„Dobré ráno," pozdravila Hermiona své spolukolejníky s úsměvem a všichni jí pozdrav oplatili. Nepřišla jim ta náhlá změna divná, byli rádi, že je Hermiona v pořádku. Ta včera vedla dlouhý rozhovor s Harrym, kterého Pansy uháněla celý den, aby si s ní promluvil a on poslechl. A evidentně to pomohlo.

„Kam si zmizela?" zeptal se vyplašeně Draco, který právě doběhl k jejich stolu a sedl si vedle Hermiony.

„Na snídani," odpověděla prostě a pustila se do jídla, zatímco Draco ji šokovaně sledoval. Šli spolu na snídani a potkali kapitána zmijozelského famrpálového týmu. Draco se s ním trochu zapovídal, protože se s ostatními domluvili, že když už nejsou v týmech, budou jim aspoň chodit vypomáhat na tréninky. Takže Draco a Blaise budou pomáhat Zmijozelu a Harry Nebelvíru. No, a když se s Piercem rozloučil, rozhlédl se po chodbě a Hermiona nikde, a pak ji najde tady, jak pokojně snídá. Copak nechápe, že o ni má strach?!

„Dej si tohle, to tě uklidní," promluvila vedle něj Lenka, které si do teď nevšiml, a podala mu hrníček plný čaje, nebo co to bylo. Draco nápoj chtě nechtě přijal a rozpačitě si jej prohlížel.

„Jen si dej, nechci tě otrávit," řekl pobaveně Neville, který se bavil pozorováním Draca, jak se tváří na nabídnutý nápoj od jeho přítelkyně. Draco k němu vzhlédl a lehce se zamračil, on si přece nemyslel, že je to otrávené. O Nevillovi si vždy myslel, že je naprosto neschopný, ale Merlin, bylinky, to bylo jeho. Takže si s ním přiťukl a napil se čaje. Všechny Nevillovy bylinné čaje vždy zabraly, a proto se ani nedivil, když už po prvním loku cítil, jak se uvolňuje.

„Tak je to lepší," řekla s úsměvem Lenka a spolu s Nevillem se odebrali ze snídaně pryč.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Hermiony.

„Proč bych neměla být?" odpověděla otázkou a vděčně přijala hrnek kávy od Thea.

„Posledních pár dní jsi tady bloudila jako duch, a teď je najednou všechno v pořádku. Chci se ujistit, že i ty jsi v pořádku," řekl a Hermiona se na něj podívala zamilovaným pohledem a ukradla si jeden malý polibek.

„Mluvila jsem s Harrym, a ano byla jsem posledních pár dní trochu mimo, ale je to za mnou. Byl to jen hloupý žert a život jde dál," odpověděla mu konečně na jeho otázku a on si ji přitáhl do polibku. Tolik se mu ulevilo, že už je to za nimi.

„Děcka, jídlo máte na talíři" vyjekl Blaise, který se posadil vedle Draca, a tvářil se snad až pohoršeně. Draco cosi zavrčel, ale od své vševědky se neodtrhl. Blaise se pobaveně ušklíbl se a natáhl se po jeho hrníčku, aby se mohl napít, ale jakmile se tekutina dostala do jeho úst, vyprskl ji. „Co to sakra je?"

„Nemáš pít cizí pití," ušklíbl se Draco a vzal si od něj hrnek s čajem od Lenky zpátky.

„Merlin, dejte mi někdo kafe," zaúpěl a Theo před něj postavil šálek plný té nejlepší kávy, tedy, aspoň té, která v Bradavicích byla.

„Theodore, ty bys se mohl živit jako barista v kavárně," poznamenal Seamus se smíchem a Theo nad tím jen zakroutil hlavou.

Všechno se zdálo být zase ve starých kolejích.