Ve společenské místnosti koleje nikoho se nacházeli čtyři studenti, kteří pokračovali v jejich rozhovoru úplně o všem, co je napadlo. Bylo lehce po půlnoci a už tu zbyl jen Harry s Ginny a Draco s Hermionou. Z Prasinek se vrátili okolo deváté večer a všichni se ještě usadili ve společence, ale postupně začali odpadávat, a tak se stalo, že tu zbyli jen tyhle dva páry.

Draco seděl v křesle a na klíně mu seděla Hermiona a na druhé straně přesně tak seděl i Harry s Ginny. Místnost byla osvícená jen jednou ubohou svíčkou, ale nikomu ze čtveřice to nevadilo.

„A pak prostě vyvalila oči a utekla pryč," dovyprávěl Harry příběh, a zatím co se Draco s Hermionu smáli, tak Ginny svého přítele vraždila pohledem.

„Přestaň to pořád někde vyprávět! Byla jsem dítě," vyjekla a praštila jej do ramene. Ani už nevěděla, jak se k tomu tématu dostali, nejspíš Hermiona něco nadhodila a Draco chtěl vědět, jak to bylo, ale opravdu ji nebavilo pořád poslouchat, jak byla poblázněná Harrym. Byla dítě!

„Kdo by to byl řekl, že se Ginny Weasleyová dokáže stydět," zasmál se Draco, ale Ginny jeho poznámku radši ignorovala.

„Myslím to vážně, Harry," řekla a odhrnula mu pár neposedných vlasů z čela.

„Je to sranda, Ginny, miluju tě, ale tohle jednou musím našim dětem vyprávět," řekl s úsměvem a ona se chtě nechtě také usmála.

„Taky tě miluju," zamumlala do jeho rtů.

Hermiona ty dva sledovala s úsměvem na tváři. Měla takovou radost, že se tohohle všichni dožili, a že můžou konečně normálně žít, a ačkoliv jedna půlka jejího srdce byla zlomená kvůli Blaisovi, který nejspíš nikdy nedostane šanci zkusit to s Ginny, ta druhá byla za její dva kamarády opravdu šťastná. Zasloužili si to.

Draco pro změnu sledoval Hermionu a lehce se mračil. Dnes slyšel slovní spojení "miluju tě" víckrát, než bylo zdrávo a najednou jej zaplavil nepříjemný pocit a jeho vztah s Hermionu se náhle nezdál být takový, jaký by měl být. On totiž tyhle dvě slova ještě nevyslovil a upřímně? Ani nevěděl, jestli to dokáže a to jej bolelo. Hermiona si zasloužila někoho, kdo by jí každý den říkal, jak moc ji miluje, a jak úžasná je. Otázka však zněla: byl to on?

„No, tak my už to dnes taky balíme," řekl Harry, když se Ginny postavila, čímž vytrhl mladý pár z přemýšlení.

„Dobrou," rozloučila se s nimi Hermiona a Draco na ně jen mávl stejně jako oni na ně.

„Proč se mnou jsi?" vyhrkl Draco, jakmile se za Harrym a Ginny zavřely dveře.

„Co to je za otázku?" zeptala se zmateně a zkoumavě si svého přítele prohlédla.

„Proč se mnou jsi?" zopakoval a povzdechl si. „Myslím tím, stojí ti to za to? Mohla bys mít kluka, který není emocionálně na úrovni pětiletého dítěte a přesto jsi se mnou. Copak ti nevadí, že nejsme jako ostatní páry?
Kolikrát musíš od ostatních slyšet, jak si vyjadřují lásku...nevadí ti, že my takový vztah nemáme?" vychrlil na ni a Hermiona na něj šokovaně hleděla. Nesnášela, když moc přemýšlel o jejich vztahu a výmýšlel si pak různé konspirační teorie. Nutno podotknout, že ona byla úplně stejná, a ze začátku jejich vztahu byla dost paranoidní, jestli by radši nechtěl být s Pansy, ačkoliv ta chodila s Theem.

„Ano, stojíš. A víš proč? Protože tě miluju, ty hlupáku, takže už se mě nikdy neptej na tyhle stupidní otázky!" vyhrkla a až pak si uvědomila, co řekla. Tohle přesně mu říct nechtěla, dokud nebude on připravený, ale něco v ní se hnulo a najednou bylo přiznání venku.

„Ty... Co?" zeptal se šokovaně a Hermiona si nervózně skousla spodní ret.

„Řekla jsem, že tě miluji, ale je v pořádku, pokud to neřekneš. Nechci na tebe tlačit a navíc, ty mi přece lásku vyjadřuješ taky, a i když si to neuvědomuješ, já ano," odpověděla a nespouštěla z něj oči.

„A to je právě ono! Já bych ti to tak rád řekl, ale prostě mi to nejde přes jazyk, a jak dlouho tě bude bavit čekat? Za jak dlouho to budu schopný vyslovit? Budu to schopný vůbec někdy vyslovit?" pokládal jednu otázku za druhou a Hermiona si povzdechla. Byl čas čelit realitě, takže mu musela položit otázku, která ji vždycky zajímala.

„Draco, na něco se tě zeptám. Když myslíš na lásku, myslíš na bolest?" zeptala se a Draco se na ni překvapeně podíval. Tohle byla opravdu zajímavá otázka a on se nad ní musel zamyslet.

Možná se divíte, že se jej Hermiona zeptala právě na tohle, ale je to prosté: pokud bude jeho odpovědět ano, tak jeho pohled bude muset změnit, jinak by jejich vztah nemohl nikdy fungovat, protože jak chcete někoho milovat, když při pomyšlení na něj, myslíte na bolest?

„Myslím, že ano," odpověděl po chvíli ticha trošičku neochotně. „Co to znamená?"

„To znamená, že dokud to tak budeš cítit, nebudeš schopný ta dvě slova vyslovit," řekla a políbila jej na čelo, „ale my dva to zvládneme, že ano?"

„Ano," zamumlal do jejích rtů, než je semknul s těmi svými v něžném polibku.