Konec září nastal rychleji, než byste stihli říct famfrpál, a protože byl poslední zářijový víkend a sluníčko ještě stále vládlo obloze, rozhodl se dodatkový ročník a Ginny, zajít si do Prasinek.

Jako první šli Blaise, Theo a Pansy, ti už byli skoro u Prasinek a nemohli se dočkat, až si dají máslový ležák. Kousek za nimi šel Seamus s Lenkou a Nevillem. Pár metrů za nimi šli Harry a Ginny, a pak nastala velká mezera, protože jako poslední šel Draco s Hermionou, a ti si vychutnávali to, že jsou sami, takže se loudali a ani jejich partu neviděli, jak pomalu kráčeli. Šli ruku v ruce a bylo jim dobře.

„Tohle ticho je příjemné, ale co kdybychom si povídali o věcech, o kterých jsme ještě nemluvili, když jsme sami?" navrhla Hermiona, která by ráda trochu nahlédla do života tohoto blonďatého kluka, kterého tolik miluje.

„Co třeba?" zeptal se s malým zaváháním.

„Cokoliv z tvého života. Za ten měsíc, co tady jsme, jsme se dostali v našem vztahu někam dál, a za to jsem opravdu ráda, ale nikdy jsme příliš nezabíhali do detailů našeho života před válkou," řekla a Draco se zatvářil rozpačitě. Byla pravda, že jejich vztah se zdál být pevnějším, ale moc spolu nemluvili. Tedy mluvili pořád, nikdy nevyčerpali téma k hovoru, ale nikdy příliš nemluvili o svých životech.

„Dobře, začneš, prosím?"

„Jistě. Víš, že nemám rodiče, ale nevíš, co se s nimi stalo. Předpokládám, že sis nejspíše myslel, že zemřeli, ale pravda je taková, že jsem je ztratila. Vymazala jsem jim paměť, respektive jsem vymazala sebe, a teď jsou pryč. Nemůžu je najít, a i když mi strašně moc chybí, stále se opakuji, že to bylo jediné řešení, jak je ochránit."

„Hermiono, neměl jsem tušení," řekl jemně a zastavil, aby ji mohl obejmout.

„Je to v pořádku, už jsem se s tím relativně smířila," řekla, políbila jej na tvář a chytla jej za ruku, aby se znovu vydali na cestu.

„Fajn, teď já," vydechl a Hermiona se lehce zamračila.

„Pokud nechceš, nemusíš," řekla a povzbudivě mu stiskla ruku. Nechtěla jej do toho nutit, ale aby jejich vztah fungoval, dřív nebo později by tenhle rozhovor vedli a ona by byla ráda za dříve, než později.

„Ne, já ti to chci říct, jen je to pro mě těžší. Jak víš, byly doby, kdy jsem svého otce vysloveně uctíval, ale pak jsem dospěl a začal se na věci dívat svýma očima. Začal jsem jej nenávidět, ale ještě víc jsem nenáviděl sebe za to, že jsem k němu vzhlížel. Matka vždycky říkala, že i když jejich manželství bylo domluvené, milovali se. Jenže čím starší jsem byl, tím více ta láska vyprchávala, tedy z otcovy strany. Jsem si jistý, že matka toho bastarda miluje i dnes, po tom všem, co se stalo. Nesnášel jsem jej za to, jak ubližoval matce. Nikdy na ni nevztáhl ruku, to zase ne, ale přestal se k ní chovat s úctou a láskou, jako by pro něj byla jen kus hadru. Teď sedí v Azkabanu a můj život je mnohem lepší, řekl bych. Celé léto jsme si s matkou povídali o všem, co se událo. Proč jsem změnil strany, proč ona nepráskla Harryho, proč mého otce miluje, nebo to, proč má přítelkyně je právě Hermiona Grangerová. Vím, že jste ještě neměli šanci potkat se, ale až ten moment jednou nastane, nemusíš se ničeho bát. Sice je povýšená a i po tom všem se cítí trošičku výše než ostatní, ale je to chápavá žena, a zcela respektuje náš vztah," dořekl zrovna ve chvíli, kdy došli do Prasinek a Hermiona se chtě nechtě musela usmívat. Tohle pro jejich vztah znamenalo hrozně moc. Rodiče Draca bylo téma, o kterém nikdo nikdy nemluvil, ale to vlastně o ničem, co se týkalo Draca.

„Hej, všichni na vás čekáme, vy hrdličky!" křikla po nich Ginny, která spolu s Harrym stála před Třemi košťaty, čímž zničila tuhle jejich chvíli, ale Hermiona byla v tomhle momentě opravdu šťastná, takže si nestěžovala.

„Vždyť už jdeme," řekla Hermiona, když už byli kousek od nich.

„To je dost," odfrkla si Ginny a zmizela vevnitř. Hned za ní i Draco, který vždy vstupoval před Hermionou, aby zjistil, jaká je situace.

„Harry, jsi v pořádku?" zeptala se Hermiona svého nejlepšího kamaráda, který se náhle opřel o kolena a těžce vydechl.

„Jen se mi trochu zatočila hlava," řekl a narovnal se, při čemž se poškrábal na jizvě, což neuniklo Hermioně, ale rozhodla se tím nezaobírat a konečně vešla dovnitř.

„Lidi, člověk si chce s vámi připít a někdo to pořád zdržuje," zabrblal Blaise, když se ke stolu konečně posadila i Hermiona s Harrym. Oba opozdilci vděčně přijali máslový ležák od svých drahých poloviček a čekali, co jim Blaise řekne.

„Ztratil jsi slova?" zeptal se s úšklebkem Seamus a Blaise jej probodl pohledem.

„Řekl jsem, že si chci s vámi připít, ne že chci pronášet přípitek, ale když na tom tak trváte... Měli bychom se napít na to, že máme první měsíc za námi a jsme všichni spolu a živí. Zatím," pronesl a pak si všichni poťukali a užívali si volného dne.