Všechno se to odehrálo hrozně rychle. Dvě smrtící kletby, dvě mrtvá těla. Hermiona šokovaně hleděla na svou kamarádku, jak se před ni vrhá, jak za ni obětuje svůj život.

„Ne!" vyjekla a sesunula se k zemi, k tělu Pansy Parkinsonové, která zemřela, jak bylo dáno, ale byla to čistě její volba.

„Pansy!" vykřikl přibíhající Theo, který se tolik bál tohoto momentu, který prožíval už po několikáté, ovšem s rozdílem, že teď to bylo doopravdy.

„Nemohla jsem ji zastavit," vzlykla Hermiona, která držela Pansy v náruči. „Vrhla se přede mě z ničeho nic."

„Slíbila jsi, že neumřeš," zamumlal Theo a nahradil Hermionino místo. Ta se doplazila kousek dál, kde si přitáhla kolena k tělu a naplno se rozbrečela. Měla to být ona, ne Pansy.

Mezitím se k nim dostal Draco, který schoval Hermionu u sebe v objetí, zatímco se snažil zadržet slzy. Pansy pro něj byla jako rodina. Zanedlouho přišli i Blaise a Ginny, oba dosti pošramocení.

„Neville s Lenkou?" zeptala se Hermiona, když je nikde neviděla. Ginny jen zakroutila hlavou a první slzy jí stekly po tváři. Hermiona si složila hlavu do dlaní a snažila se zhluboka dýchat. Samozřejmě, že nemohli počítat s tím, že všichni vyváznou živí, ale v duchu v to doufala.

A tak tam všichni postávali, nebo seděli, zarmoucení smrtí svých přátel, v naprostém tichu. Slov nebylo potřeba, každý si v hlavě přehrával své vzpomínky a snažil se vstřebat události poslední hodiny. A jak byl každý příliš zamyšlený, nikdo si nevšiml, že se k nim od hradu přibližuje nějaká osoba. Až tehdy, když se ozval potlesk, všichni zvedli hlavy a zjistili, že už nejsou sami.

„Páni, musím říct, že jsem ohromen. Přežila vás víc jak půlka, to jsem nečekal," promluvil příchozí a všichni těžce polkli, neb i když osoba vypadala jako Harry, mluvila jako Harry, nebyl to Harry.

„Kde je Ron?!" vykřikla Ginny, když jí jako první došlo, že jej hlídal.

„Ach Ron, bojoval statečně, ale bohužel prohrál," řekl chladným hlasem, až všem přítomným přejel mráz po zádech.

„Je po všem, všichni jsou mrtví," vyplivl Blaise a Harry, tedy Voldemort, se zasmál.

„Nic nevíš, kluku hloupá. Najdu si nové posluhovače. Tohle je teprve začátek," odsekl.

Blaise chtěl něco říct, ale pak se stala věc, která všechny překvapila. Na malý okamžik před nimi stál Voldemort ve své původní podobě. Byla to jen sekunda, ale všichni si toho všimli. A všichni věděli, co to znamená.

„Přebírá nad ním kontrolu," šeptla Hermiona směrem k Dracovi a ten přikývl.

„Finální proměna?"

„Naše jediná šance jej zabít," zamumlala a pomalu se přiblížila k Theovi, kterému už to také došlo, a tak si jen vyměnili pohled. Pak se oba podívali na Blaise s Ginny, kteří jejich pohled vycítili, a i oni pochopili, o co jde. Problém byl v tom, že nikdo nic neudělal, neb jak kdysi řekla Pansy, jak se dokáží postavit před svého kamaráda a zabít jej?

„Dochází nám čas, lidi," řekl Draco, a ačkoliv si toho byli všichni vědomi, stále nikdo nesáhl po hůlce. Harry tam zatím jen tak stál a zíral kamsi za ně. Uvnitř něj nejspíš právě probíhal boj mezi ním a Voldemortem.

„Hlásí se k tomu někdo dobrovolně?" zeptal se Blaise, ale odpovědi se mu od nikoho nedostalo.

„Tak už jej někdo zabijte!" vykřikla v panice Hermiona, neb zpozorovala, jak nepatrně pohnul prsty na rukou a ji zaplavila vlna paniky, když si vzpomněla na její poslední rozhovor s ním.

A tak se to stalo. Poslední zelený záblesk toho dne vyšel z hůlky té, od které byste to čekali nejméně. Paprsek zasáhl Harryho do hrudi, ale nic zvláštního se nestalo. Nikdo z nich se ani nenadechl, jak čekali, co se bude dít dál. Po zásahu smrtící kletbou Harry pouze zavřel oči, a když je znovu otevřel, všichni poznali, že je to skutečně Harry.

„Nepokládej si to za vinu," řekl jen a pak se s prázdným výrazem sesunul k zemi.

Dlouhá léta se Ginny bála o život kluka, kterého jako prvního milovala, až jej sama zabila.