Hermiona se opět ocitla v temnotě, ale tentokrát jí společnost dělala ostrá bolest hlavy. V dálce slyšela Dracův hlas, ale bolest jí nedovolila se pořádně soustředit. Bylo to tak nesnesitelné. V celém těle pocítila horkost a bolest se stále stupňovala. Náhle cítila, jak se jí hůře dýchá, a to už ji pocit úzkosti pohltil úplně. Netušila, co se děje, ale zoufale se snažila nadechnout.

A to se jí nakonec podařilo.

„Už nikdy více," zachraptěla poté, co se prudce posadila na posteli a lapala po dechu.

„U všech Merlinových vousů," zamumlal Draco, který sledoval svou přítelkyni šokovaným výrazem, „Jsi zpátky!" řekl, a než se stihla Hermiona plně vzpamatovat, byla uvězněna v objetí blonďáka, kterého poslední dobou vídala mrtvého na schodech jejich domu.

„Chyběl jsi mi," zamumlala a pevně jej sevřela. Tolik jí chyběl!

„Nemáš ani tušení, jak ty jsi chyběla mně. Myslel jsem, že z toho zešílím," vyhrkl a lehce se odtáhl, aby si ji mohl prohlédnout. Byla to skutečně ona, živá a zdravá.

„Tak co bude s mým polibkem?" zeptala se a Draco se ušklíbl. Po několika dlouhých měsících konečně znovu polapil její rty těmi svými. Hermionou projela vlna energie, ta vlna štěstí, kterou tolik potřebovala. Potom, co prožívala, potřebovala cítit nějakou lásku, ale bohužel, stejně rychle, jak ten hřejivý pocit přišel, tak i odešel. Hermiony se opět zmocnil mrazivý pocit. Přerušila jejich polibek a schovala si hlavu do dlaní. Věděla, co bude muset udělat, ale nevěděla, jestli její srdce zvládne další rozbití na tisíce kousků.

„Co se děje?" zeptal se s obavami. Hermiona sundala ruce z obličeje a opřela se zády o zeď.

„Musíme se promluvit," řekla, ale nepodívala se na něj.

„Vlastně mám taky něco, co bych ti chtěl říct," vyhrkl s menším úsměvem. Konečně hodlal téhle vševědce vyjádřit svou lásku, a nic jej nezastaví.

„Mohla bych první, prosím?"

„No, na tenhle moment jsem čekal dost dlouho a nevím, jestli to ještě vydržím. Bude to jen chvilka, opravdu," drmolil.

„Draco, prosím, je to důležité," snažila se jej přesvědčit, ale bylo to jako mluvit do dubu.

„Tohle je také důležité."

„Vážně nemůžeš počkat?"

„Mohl bych, ale znáš mě. Musí to ven, Hermiono. Tolik jsem se načekal, až to budu moci říct, a jsem rád, že k tomu konečně došlo. Zasloužíš si vědět to, takže mi dovol ti říct, že tě z celého mého ledového srdce milu-"

„Musíme se rozejít!" vyjekla Hermiona, která už to dál nevydržela, a vzápětí toho litovala. Vážně jí právě Draco vyznal lásku? A ona to takhle pokopala?!

Draco na ni šokovaně hleděl. Náhle se jeho předchozí tvrzení, že jej nic nezastaví, nezdálo býti tak jisté. Tohle jej totiž odrovnalo. A zastavilo.

„O čem to zatraceně mluvíš?!" zeptal se ledovým hlasem a Hermionino srdce puklo. Tohle přesně nechtěla.

„Draco, pochop, já tě opravdu miluji, ale nemůžeme být spolu. Aspoň zatím ne," zamumlala a snažila se zadržet slzy.

„Ne, to opravdu nepochopím, Hermiono," řekl s ledovým klidem a opět měl nasazenou svou masku.

„Vím, kdo je další vyvolený. Nedovolím to."

„Jak to spolu souvisí?" zeptal se ostře.

„Váš rod podporoval Voldemorta od samotného začátku, že?"

„Ano," odpověděl jednoduše a snažil se přijít na to, kam tím míří.

„Nakonec je to ironie, ne? Pošpiníš svůj rod se mnou, a tvůj syn pak bude vyvolený," řekla a Draco na ni šokovaně hleděl. Znovu.

„Co to povídáš?" zeptal se a jeho ledové já na pár minut zmizelo.

„Prožívala jsem to pořád dokola, Draco. Jednu a tu samou scénu jsem prožívala několikrát za den. Ty zemřeš, já zemřu, a náš syn bude mít stejný osud jako Harry, ale tohle já nedovolím."

„Hermiono, dobře mě teď poslouchej. Miluji tě a muselo být opravdu těžké si tím každý den procházet, ale kvůli tomu se přece nemusíme rozcházet."

„Nakonec bychom stejně uklouzli, Draco. A i když to moc bolí, je to tak lepší. Nevíš, jaký život by jej čekal. Jaký by čekal mě. Všechny vás zabije a já budu sama. Nakonec zabije i mě. Srdce ví věci, které mysl nedokáže vysvětlit. Nic to nemění na tom, že tě miluji. Vždycky budu, ale dokud nepřijdeme na nějaké řešení, není nám souzeno být spolu."

„Nedělej to."

„Je mi to tolik líto, ale víš jen zlomek toho, co já. Takhle je to lepší."

„Já... nevím, co na to říct," zamumlal a snažil se vstřebat to, že jej právě opustila dívka, kterou jako první miloval.

„Dojdeš pro ostatní, prosím? Musím vám něco říct."

„Jistě," odpověděl a zanechal ji tam samotnou.

Tolik let mu trvalo naučit se milovat, a teď, když to uměl, to tolik bolelo. Možná, že bylo lepší, když city neměl.

***
Tak a včera jsem uklouzla já a vydala prolog k nové dramione Call It Magic ♥️ Budu ráda za názory 🙈 Jinak zase blbne psaní odpovědí, neb mi všechny zmizely, když jsem je napsala, takže nebojte, až to půjde, svou odpověď pod komentář dostanete ♥️.