Leden se pomalu, ale jistě blížil ke konci a v Bradavicích se toho moc nezměnilo. Hermiona stále ležela na ošetřovně a ostatní se snažili zjistit více o Voldemortovi, který se přichytil na některého ze studentů. A také se snažili dostat do obrazu Rona, který byl v Bradavicích už jeden celý týden, ale stále se v některých věcech příliš neorientoval.

„Na další kolo už je pozdě, ale zítra tě určitě porazím," řekla Ginny, když s Ronem dohráli třetí hru šachů. Všichni už dávno spali, jen oni dva zůstali ve společenské místnosti a hráli šachy jako za starých časů.

„Ginny, než půjdeš spát, měl bych otázku," řekl a jeho mladší sestra se na něj unaveně podívala.

„Ale ať je to rychlé," zamumlala a zívla si, neb se jí opravdu chtělo jít spát.

„Vy jste se s Harrym rozešli?" zeptal se a ona se na něj překvapeně podívala.

„Jak jsi na něco takového přišel, prosím tě?"

„Já jen, že za tu dobu, co jsem tady, se spolu skoro nebavíte. Buď jste na vyučování nebo hledáme cokoliv, co by nám pomohlo s Voldemortem, a když je chvíle volna, tak jsi většinou s Blaisem. Skoro to vypadá, že spolu chodíte," prohodil ledabyle.

„Já a Blaise? Vždyť jsme jen dobří přátelé. Je pravda, že s Harrym nám to poslední dobou skřípe, ale věřím, že až tahle celá věc s Voldemortem jednou pro vždy skončí, bude zase všechno v pořádku."

„A to je další věc. Znám Harryho a znám jej dobře, ale tohle není on. Copak sis nevšimla, jak divně se chová?" zeptal se a Ginny si povzdechla. Samozřejmě, že si toho všimla, nebyla slepá. Horší ovšem bylo to, že si začínala myslet, že Blaiseova obvinění jsou přece jen na místě.

„Jistě, že to vidím, Rone! Ale není to tak jednoduché, víš?! Existuje tady totiž možnost, že právě Harry je za tím vším. Ale copak je to možné? Ty i já moc dobře víme, že Harry by tohle neudělal."

„No, víme, co udělal Dracovi v šestém ročníku. Nebýt Severuse, ta blonďatá hlava by byla mrtvá."

„To bylo něco jiného! Samozřejmě, že to bylo špatné a dělat to neměl, ale nemůžeš to srovnávat. Opravdu si myslíš, že by Harry zabil Seamuse?!"

„Jenže, Ginny, zapomínáš na jednu podstatnou věc. Pokud tohle všechno dělá Harry, není to Harry. Je to Voldemort v jeho těle," řekl a Ginny uhnula pohledem. Tuhle skutečnost si uvědomovala dost dobře, a možná proto to bylo horší. Její první velká láska je jen chodící schránka pro toho ohavu. Copak tohle bylo spravedlivé? Proč se tohle vždy musí dít jim? Proč Harrymu?

„Nevíme jistě, jestli to tak je. Kdyby se něco dělo, Harry by nám to přece řekl, ne? Když mě teď omluvíš, jdu spát. Dobrou, Rone."

(...)

Pansy a Draco, kteří se vykradli ze svých pokojů chvíli poté, co si šel lehnout i Ron, právě seděli na ošetřovně u Hermiony, každý z jedné strany.

„Chybí ti?" zeptala se Pansy po chvíli ticha, co tam jen seděli a pozorovali spící Hermionu.

„Hrozně moc. Dal bych cokoliv za to, aby byla v pořádku zpátky mezi námi," odpověděl, ale oči od své přítelkyně neodtrhl.

„Já Thea miluji, ale z nějakého důvodu se cítím stejně poloviční, jako když tu ležel on. Hermiona je jako sestra, kterou jsem nikdy neměla," řekla a i ona se stále koukala na Hermionu. Člověk by si myslel, že ji chtěli tím zíráním probudit, nebo se jí snažili do hlavy vypálit díru.

„Já jen doufám, že se brzy vrátí. Nic víc nechci."

„To my všichni, Draco. Psal jsi vůbec matce o tom všem, co se tady děje?" zeptala se, aby změnila téma.

„Ne, to přece udělala McGonagallová. Ještě ten večer, co s tím obeznámila všechny studenty, mi od ní přišel dopis. Chtěla, abych se vrátil domů."

„To chápu. Musí mít hrozný strach," zamumlala a přesunula svůj pohled z Hermiony na Draca. Takhle spolu sami dva nebyli dost dlouho. Naposled někdy v Řádu, než se začali bavit s ostatními.

„Co?" zeptal se, když si všiml, jak si jej prohlíží.

„Nic, já jen, nepřijde ti zvláštní, jak to nakonec dopadlo? Válka nás spojila dohromady, ty ses zamiloval do dívky mudlovského původu, já našla své štěstí v náruči Thea, Blaise se zamiloval do přítelkyně slavného Harryho Pottera. Vyhráli jsme, ale stejně musíme bojovat dál. Byli jsme přeživší, ale teď už opět bojujeme o svůj život. O naši budoucnost. Seamus je mrtvý, já jsem nejspíš na řadě. Co když tohle nepřežije nikdo z nás? Za co jsme pak celou dobu bojovali?" zeptala se a spolkla knedlík, který se jí dělal v krku.

„My to přežijeme, rozumíš, Pans? A kdyby někdo z nás přece jen umřel, bude bojovat do posledního dechu za nás ostatní. Musíme najít Voldemorta a pomstít smrt Seamuse. Nemůže žít věčně. Jednou se nám jej podaří zabít."

„Sám jsi to řekl, Draco. Voldemort je teď jeden z nás. Můžu to být já, Blaise, Neville nebo Hermiona. Jak se postavíš před své přátele s tím, že je budeš muset zabít?! A navíc, zapomínáš na jednu věc. Nemáme vyvoleného," zašeptala a zanechala jej na ošetřovně samotného.