Hermiona se posadila do prázdné třídy a opět se ponořila do svých myšlenek. Čekala je poslední hodina, a sice Starodávné runy. Celý den probíhal stejně: přišli do třídy; učitel jim řekl, jak bude probíhat vyučování, v podstatě se jednalo jen o přípravu na OVCE; odešli ze třídy. A to bylo vše. Jenže Hermioně tohle nestačilo, připravovat na zkoušky se mohla sama, ale ona dychtila po vzdělání. Aby se naučili věci, o které přišli, když se museli po lesích plížit a hledat ty zatracené viteály. Ona to potřebovala. Potřebovala tu zajetou normálnost, aby mohla po nocích zase v klidu spát a nepřemýšlet nad tím, co všechno se za poslední rok odehrálo.

„Máš tu volno?" zeptal se příchozí Theo a posadil se vedle Hermiony, aniž by počkal na odpověď.

„Ano, Theo, můžeš se tady posadit," odpověděla mu se smíchem Hermiona.

Theodore Nott. S ním se skamarádila nejrychleji, asi to bylo tím, že skoro ve všem jeli na stejné vlně. A nebo to bylo tím, že k ní byl jako jediný milý. Ne, že by ostatní byli zlí nebo tak, konec konců byli ve válce a staré křivdy musely jít stranou, ale Blaise, Pansy a Draco se s ostatními zpočátku nebavili, pokud nešlo o záležitosti Řádu.

„Poslední hodina! Už jste vymysleli plán na odpoledne?" zeptala se Pansy, která se posadila vedle Hermiony z druhé strany.

„Nevím, jak vy, lidi, ale my s Dracem nejspíš půjdeme k Černému jezeru," odpověděla Hermiona a nezabránila úsměvu, který se jí objevil na tváři. Mělo to být totiž rande, a ona si nebyla ani jistá tím, jestli někdy na nějakém byli. Během války neměli mnoho příležitostí vyjít si, dalo by se říct, že neměli žádnou. A když bylo konečně po válce, jejich cesty se opět rozešly.

„Tak to bychom měli taky něco podniknout, ne?" zeptala se Pansy Thea a ten přikývl.

„Sejdeme se ve tři na Astronomické věži," odpověděl a Hermiona byla překvapená, jak rychle dokázal něco vymyslet.

„Jsem si jistý, že takhle to nebylo," ozval se učebnou hlas Draca a následně smích Harryho.

„Opravdu bylo!" trval si na svém Harry a oba se posadili vedle Thea.

„Nějací veselí," odfrkl si Theo.

„Však jsme po obědě," zasmál se Harry a i Hermiona si je zkoumavě prohlédla. Možná, že jim někdo do jídla přimíchal felix felicis.

„Kde jste nechali ostatní? Hodina začíná ani ne za pět minut," promluvila Hermiona, ale nikdo si jí moc nevšímal, protože jim bylo úplně fuk, kde jsou zbylí dva nebelvíři, jeden zmijozel a jedna havraspárka.

„Chyběli jsme Vám?" zeptala se Lenka, která si spolu s Nevillem a Seamusem přisedla k Pansy.

„Tak to už chybí jen Blaise, nečekaně," ušklíbla se Pansy.

„Měli jste jej vzít s sebou, vždyť jej znáte," vyčetla Hermiona posledním příchozím, kteří se z oběda odebrali bez Blaise.

„Je dospělý, Hermiono, zvládne to," odfrkl si Seamus a vrátil se k rozhovoru s Nevillem.

Hermiona jej probodla pohledem a pak se podívala ke dveřím, jestli se neobjeví Blaise, ale místo něj do třídy vstoupila Bathsheda Babblingová.

„Jo, jako by snad Blaise někdy zvládl přijít včas," zamumlala si pro sebe.

„Dobrý den, žáci," pozdravila je profesorka, ale pak se zarazila, nakoukla do svých papírů a zamračeně se podívala znovu na ně. „Nemá Vás být devět?" zeptala se, když jich napočítala jen osm.

„Vždyť nás přece je devět," odpověděl zadýchaný Blaise ode dveří.

„Vzpomeň tisíc galeonů," zamumlal Harry a Hermiona se zasmála, protože to jako jediná postřehla.

„Pane Zabini, koukám, že staré zvyky vás neopustily," řekla profesorka, když se Blaise usadil vedle Draca.

„Co na to říct, je dobré držet se starých zvyků."

„To možná ano, ale měl byste se spíše držet těch, které neobsahují pozdní příchody na hodiny. Škola není žádný holubník, pane Zabini. Teď si otevřete své učebnice na první straně a pusťte se do překladu, ať zjistíme, co si ještě pamatujete," řekla profesorka a všech devět naprosto unisono sáhlo po učebnici a otevřelo ji na požadované straně, jako by si to snad celé prázdniny nacvičovali. „A pokud byste snad s těmi pozdními příchody měl v plánu pokračovat, můžete se těšit na práci v knihovně," poznamenala ještě, a pak už je nechala pracovat.

„To si dělá srandu, ne? Lehčí už to být nemohlo?" šeptl směrem k Hermioně Theo a ona se zasmála, protože přesně na to samé právě myslela.

„Buď rád, aspoň to budeme mít brzy hotové," zašeptala nazpátek a pustila se do překladu.